Posezeníčko

Že ty toho máš zas nadhlavu?

Vzomínám si, ono mi po noční nejde spát, mozek se probdí do nové bdělosti a usínal jsem až když žena přicházela z práce. On naštěstí je mozek v tom stavu značně otupělý, na příjem výčitek: Tak já příjdu domů, a ty spíš..!

Citace od: Pedrito kdy 2025-08-21 17:33Že ty toho máš zas nadhlavu?

Vzomínám si, ono mi po noční nejde spát, mozek se probdí do nové bdělosti a usínal jsem až když žena přicházela z práce. On naštěstí je mozek v tom stavu značně otupělý, na příjem výčitek: Tak já příjdu domů, a ty spíš...

Naopak . Přestala jsem dělat krabice, protože už jsem prostě nemohla. Holt se uskromním jinde, to mi žíly netrhá. Mám 14 dní dovču a od pondělí zase do práce. Vlastně jsem moc ráda, že mi život dal možnost ty všechny šílený emoce a docvaknutí užít si při dovolené, asi synchronicita .

Tak jenom zlehka dodělávám resty doma a na zahradě...

No jo vyčítá občas asi každej, jen jde o tu míru četnosti a styl.

My si už vydělávali jako děti, tři kluci a jedna holka, rodiče domů z Tesly nosili domácí práci, takovej přípravek na secvakání spešl elektro kontaktů

Citace od: Pedrito kdy 2025-08-21 17:53My si už vydělávali jako děti, tři kluci a jedna holka, rodiče domů z Tesly nosili domácí práci, takovej přípravek na secvakání spešl elektro kontaktů

Tak to má být  , mě trochu mrzí, že ty krabice nechtěla dcera, kdybych toho dělala půl, možná bych si to nechala. Jsem s pánem ale domluvená, že kdyby mu někdo vypadnul, nárazově vypomůžu.

Jsem sice v rámci oboru s platem spokojen, alimenty i hypotéka v pohodě, ale když chci naspořit, musím jít na víkend. Teď mi udělali "brigádnickou kartu", pač už mám moc přesčasů. Je potřeba zrekonstruovat byt.

Já bych v rámci oboru mohla mít i víc, ale hodně záleží na tom, jak splním plány a někdy super a někdy míň, mám to pohyblivý. Je fakt, že co loni skončila vedoucí a nastoupil místo ní bývalý kolega na obdobné pozici, tak s ještě vyššími vyjednal navýšení mého platu a tak jsem od té doby spokojená a přijde mi, že je to adekvátní ke snaze a někdy i psychickýmu náporu, je to hodně pestrá práce. Vlastné díky tomu navýšení jsem se rozhodla pustit ty krabice. Do toho se stalo, že bez mého přičinění dostaly starší děti vyšší výživné. Občas jsem tedy schopná dát něco bokem a mimoto starší děti jsou skromné, protože se mnou zažívaly časy, kdy jak se říká, málem do huby nebylo.

Prostřední mě nedávno překvapila, že prý mě má za vzor  , že vždy přemýšlí, když si chce něco koupit, jestli to fakt potřebuje.

  Zkrátka, když člověk není povaleč, či ho nezasáhla nějaká destruktivní rána osudu, má všeho akorát k životu. Kdo žádá víc, nezbude mu nakonec nic. Krom očí pro pláč.

Přesně tak .

Je ale fakt, že mám jedno takové přáníčko a to je, že bych byla ráda, kdyby mi nějakým způsobem vyšla ta rekonstrukce tak, abych to po finanční stránce zvládla, aby hypoška byla zhruba ve stejné výši jak splácím teď. A nebo vyhrát ve sportce

Jde o to, že pokud chci v domku žít dál, je rekonstrukce nezbytná. Máme sežranou část krovu, do toho blbne elektrika a na severní části obvodových zdí se sráží vlhkost, jsou tam rosné body uvnitř budovy a tím vzniká plíseň, kterou věčně likviduju.

Na svým přání ale nelpím, když se to bude ubírat jiným směrem, tak to budu muset brát tak jak to bude....i když to tu máme moc rádi.

To jsou ty radostné starosti živobytí Ono se bydlo samo neopraví, atd... Duše si neskládá to tělo bezdůvodně, a lidské tělo má neuvěřitelné možnosti, páč má dvě ruce, nohy, zrak, ten rozum a cit... I tu schopnost ztišení, a Duše zní.... je to její spontánní píseň, život.

I zlobit jde a blbnout, divočet... Svoboda je holt svoboda. A nikdo učenný se z lůna nerodí

Co je tím zrcadlem duše, ducha?

Citace od: Pedrito kdy 2025-08-22 16:41Co je tím zrcadlem duše, ducha?

No přeci celej svět

Tak tak. A on nemizí, ani za zavřenými víčky. Setkal jsem se s ideou, že když je mysl v meditaci, tak svět zmizí. Prostě je pozornost od něj vztažená do čistého vědomí. To má smysl pro uvědomění si jeho podstaty, ale toto uvědomění projev nevymaže, asi jako když za sebou zavřu dveře bytu, nevymažu tím panelák, sídliště... Cítím klid domova. Toť vsjo. Ráno zas vyjdu do světa :-)
Dokud trvá vesmír, to velké zrcadlo Ducha, vždy tu bude někde živá bytost, v níž je to reflektováno.

---

Cítil ve vzduchu vůni znovuzrození.
Zavřel oči a zatajil dech.
Plátno, na které maloval východ slunce,
zlehka prostoupilo jeho víčky.

,,Jsem teď venku, anebo uvnitř," podivil se s úsměvem.

Štětec a paleta s barvami mu znehybněly v dlaních.
Obraz na stojanu vrhal stín na jeho tvář.
Hřbety kopců a žhavé slunce zasychaly na bílém plátně.
Zpěv ptáků, bzučení hmyzu, křídla ve větvích.

Za víčky se mu krajina proměnila v píseň.
Co stín, to tón, co tvar, to melodie.
Akordy barev, jejich harmonie.
Ticho prosvítající v pomlkách.
Čistý hlas pijící naslouchání až do dna.

Nebylo slov v ty chvíle, nebylo malíře.

Píseň prostupující oči svítání.

Na duchovní cestě je nutná upřímnost a opravdovost. Je to potřeba pro poznávání sebe sama, tady jedno krásné video Míly Tomášové.

Moc hezký!