Posezeníčko

Svadhistana... jak to přeložit.. pár slov v jednom

sva - svůj, vlastní
dhi - přesah, meditace
stana - stanutí, spočinutí

A před ní opora kořene.

Co asi může následovat?

To na tom obrázku bych Paradoxy řek není jen Manipura, jak jí vidíš, ale i prostor kol ní zvaný Bhavasagara.

Město (pura) klenotů (mani) je v prostřed Bhavasagary - oceánu bytí, někdo říká prázdnoty - voidu.

No jde o to že ani do tý Manipury není tak snadný proniknout, jak se zdá... A tam nespočívá ego, jak mumlal Zdeněk. Tihle borci to oťukávaj kladívkama představ odněkud z hvězd, andělských tentononc a podobných potentátů... Ale je to v každém z nás. Čumotem do nebes a knih to nikdo nevykúká.

Jinak nevím, proč se Svadhištáně říká "sakrální".. Sakrální bych řek je v tý tělologii křížová kost...

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 22:34

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 22:16

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 22:07

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 22:05

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 20:03

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 19:07Zkus dát na tu neuchopitelnost Bytí pozornost, jen tak lehce, snad trochu zvídavě, udiveně... A jestli tě nepojmenovatelně nezamrazí po páteři, tak sním naráz strašnou chilli papričku, co mi je přivez brácha, ani teď nevím odkud...

Hmmm, tak myslím že si dáš papričky  , zkusím to až budu mít chvilku o samotě

Tak to ne, tohle neříkej, ty nevíš co ty papričky jsou! Tys nikdy neměla boží husinu v zádech?

Myslíš to jemné mravenčení, když síla sama vyjede? 

Takové návaly něčeho neindifikovatelně jemného, takové vlnobití... A když to chytíš, rozplyneš se v tom?

Jako když se třese každá buňka blahem. Když jsem v tom byla, tak jsem se rozplývala, jenže jsem potřebovala normálně fungovat a takhle to nešlo. Já u toho měla i všechno vnější jakoby v sobě, a tak jsem ten stav po třech dnech prostě zahodila, už mi to bylo až nepříjemný pro nemožnost soustředit se na jiný věci.

No něčemu takovému jsem říkával "vrcholek meditace" Ale jasně ne při tom, jako že se za tím člověk žene..
To když nastane úplný ticho, od nejjemnějších myšlenek, i od já, tak se z toho ticha uvolní obrovská síla, nejen paprsek ale.... no, prostě se tou záplavou člověk z toho ticha zas probere, uvědomí se... Ale v také míře se mi to za provozu nikdy nedělo. To by toho člověk moc neporobil

Citace od: Miroslav kdy 2025-07-09 19:42

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 18:24Řek bych, že Miroslav se pro tebe hodí dobře, ať mě škarohlídi kamenujou... :-)

Na čakry Idy a Pingaly je určitě nejlepší Pedrito.
Já jsem se zaměřoval čistě na Sušumnu a hadí sílu. Hlavně velkým odhodláním na život a na smrt, ať se děje, co se děje.
O Paradoxy vím prd, ale maslím, že má takový jemnější, citlivější přístup, tak ten postoj válečníka asi moc nemusí.
Pan Tomáš mi k tomu hned při prvním našem setkání řekl (aniž mne předtím kdy viděl nebo bych mu něco říkal), že moje cesta je cestou obrů.

Ale když už se tu zase píše o skutečné duchovnosti - o životě, zkušenosti a ne jen nějaké šedé teorie  (Dorkoviny), tak mne to zase inspiruje pokročit s těmi Miroslavovými vzpomínkami. Že to někomu třeba i k něčemu bude.   

Třeba to vidím blbě, ona je vždy snaha jedince (i když v duchu ví, jak to s těmi jedinci je), to aplikovat v životě mezi jedinci :-)
Holt se mi to spojilo, ne že bych to urputně k sobě tlačil, jak stejné póly magnetů... Že AUM je totožné s Idou, Pingalou a Sušumnou. To člověku trochu ulehčí práci

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-10 01:13To na tom obrázku bych Paradoxy řek není jen Manipura, jak jí vidíš, ale i prostor kol ní zvaný Bhavasagara.

Město (pura) klenotů (mani) je v prostřed Bhavasagary - oceánu bytí, někdo říká prázdnoty - voidu.

No jde o to že ani do tý Manipury není tak snadný proniknout, jak se zdá... A tam nespočívá ego, jak mumlal Zdeněk. Tihle borci to oťukávaj kladívkama představ odněkud z hvězd, andělských tentononc a podobných potentátů... Ale je to v každém z nás. Čumotem do nebes a knih to nikdo nevykúká.

No ale já nepsala, že takhle tu třetí čakru vidím, ale že jsem měla přesně takovou vizi a prožitek ( vidění v duchu), byla to oslepující zlatožlutá záře v podobě koule asi jako slunce, byl to střed mé osoby a ta koule byla pokrytá rudou slabounkou krustičkou a já měla strach, že ta krusta praskne tou velkou energií a já zemřu....jenže zároveň jsem cítila soucit se vším. To co bylo vně mělo tmavomodrou barvu.

Takže za mě jsem v té čakře já jako jednotlivá bytost.

Ten obrázek vystihuje múj prožitek třetíčakry a bašta fidli .

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-10 09:04

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 22:34

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 22:16

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 22:07

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 22:05

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 20:03

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 19:07Zkus dát na tu neuchopitelnost Bytí pozornost, jen tak lehce, snad trochu zvídavě, udiveně... A jestli tě nepojmenovatelně nezamrazí po páteři, tak sním naráz strašnou chilli papričku, co mi je přivez brácha, ani teď nevím odkud...

Hmmm, tak myslím že si dáš papričky  , zkusím to až budu mít chvilku o samotě

Tak to ne, tohle neříkej, ty nevíš co ty papričky jsou! Tys nikdy neměla boží husinu v zádech?

Myslíš to jemné mravenčení, když síla sama vyjede? 

Takové návaly něčeho neindifikovatelně jemného, takové vlnobití... A když to chytíš, rozplyneš se v tom?

Jako když se třese každá buňka blahem. Když jsem v tom byla, tak jsem se rozplývala, jenže jsem potřebovala normálně fungovat a takhle to nešlo. Já u toho měla i všechno vnější jakoby v sobě, a tak jsem ten stav po třech dnech prostě zahodila, už mi to bylo až nepříjemný pro nemožnost soustředit se na jiný věci.

No něčemu takovému jsem říkával "vrcholek meditace" Ale jasně ne při tom, jako že se za tím člověk žene..
To když nastane úplný ticho, od nejjemnějších myšlenek, i od já, tak se z toho ticha uvolní obrovská síla, nejen paprsek ale.... no, prostě se tou záplavou člověk z toho ticha zas probere, uvědomí se... Ale v také míře se mi to za provozu nikdy nedělo. To by toho člověk moc neporobil

No já k tomu nedošla meditací, ale úplně jinak se to stalo. Tenkrát mě po nocích chodilo něco děsit a já noc co noc trpěla hrozným strachem, už jsem si o sobě myslela, že se zblázním...Snažila sem se různými prostředky zbavit strachu, ale nic nepomáhalo. A jedné noci, kdy už jsem byla na pokraji sil, jsem to vzdala. A v tu chvíli jakoby do mě vstoupila spodem energie, která mnou projela až nahoru a rozvibrovala se mi každá buňka v těle blažeností. Jenom na zádech nahoře a směrem k ramenům mě to trochu jakoby hřálo, tam mám normálně problém s bolestí zad. A v tu chvíli jsem byla blažená, slabší to bylo jen v případě, kdy jsem se otočila pozorností jakoby ven, ale bylo to pro mě hrozně namáhavé otočit tu pozornost ven a k tomu to venku jsem zároveň ale prožívala uvnitř sebe. Trvalo to tři dny a bylo to krásný, ale nešlo prostě fungovat, stálo mě hodně síly vycházet z toho stavu jakoby ven a tak už jsem toho měla plný zuby.

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-10 10:42

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-10 01:13To na tom obrázku bych Paradoxy řek není jen Manipura, jak jí vidíš, ale i prostor kol ní zvaný Bhavasagara.

Město (pura) klenotů (mani) je v prostřed Bhavasagary - oceánu bytí, někdo říká prázdnoty - voidu.

No jde o to že ani do tý Manipury není tak snadný proniknout, jak se zdá... A tam nespočívá ego, jak mumlal Zdeněk. Tihle borci to oťukávaj kladívkama představ odněkud z hvězd, andělských tentononc a podobných potentátů... Ale je to v každém z nás. Čumotem do nebes a knih to nikdo nevykúká.

No ale já nepsala, že takhle tu třetí čakru vidím, ale že jsem měla přesně takovou vizi a prožitek ( vidění v duchu), byla to oslepující zlatožlutá záře v podobě koule asi jako slunce, byl to střed mé osoby a ta koule byla pokrytá rudou slabounkou krustičkou a já měla strach, že ta krusta praskne tou velkou energií a já zemřu....jenže zároveň jsem cítila soucit se vším. To co bylo vně mělo tmavomodrou barvu.

Takže za mě jsem v té čakře já jako jednotlivá bytost.

Ten obrázek vystihuje múj prožitek třetíčakry a bašta fidli .

Jasná páka :-) Jen lovím v paměti, co jsem o tom kdy zvěděl.
Jsem nikdy neměl obrázkové vize, barvy a tak... Nám starší jogíni řekli, hlavně si to uvnitř nepředstavujte. Tak jsem se toho držel a každou představu, co na to sedala vypink.
Jenže ona slova a jejich linky vět jsou taky vlastně kontury maleb...
Ona tomu jinak mysl nerozumí. A ten vnitřní Guru ví, jak na koho, kdo ho tím životem nosíme.. K někomu promlouvá hlasem, k jinému vizemi.... Tak nás vede "zvukomalebně" do toho chrámu (ticha) meditace

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-10 10:55

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-10 09:04

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 22:34

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 22:16

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 22:07

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 22:05

Citace od: Paradoxy kdy 2025-07-09 20:03

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-09 19:07Zkus dát na tu neuchopitelnost Bytí pozornost, jen tak lehce, snad trochu zvídavě, udiveně... A jestli tě nepojmenovatelně nezamrazí po páteři, tak sním naráz strašnou chilli papričku, co mi je přivez brácha, ani teď nevím odkud...

Hmmm, tak myslím že si dáš papričky  , zkusím to až budu mít chvilku o samotě

Tak to ne, tohle neříkej, ty nevíš co ty papričky jsou! Tys nikdy neměla boží husinu v zádech?

Myslíš to jemné mravenčení, když síla sama vyjede? 

Takové návaly něčeho neindifikovatelně jemného, takové vlnobití... A když to chytíš, rozplyneš se v tom?

Jako když se třese každá buňka blahem. Když jsem v tom byla, tak jsem se rozplývala, jenže jsem potřebovala normálně fungovat a takhle to nešlo. Já u toho měla i všechno vnější jakoby v sobě, a tak jsem ten stav po třech dnech prostě zahodila, už mi to bylo až nepříjemný pro nemožnost soustředit se na jiný věci.

No něčemu takovému jsem říkával "vrcholek meditace" Ale jasně ne při tom, jako že se za tím člověk žene..
To když nastane úplný ticho, od nejjemnějších myšlenek, i od já, tak se z toho ticha uvolní obrovská síla, nejen paprsek ale.... no, prostě se tou záplavou člověk z toho ticha zas probere, uvědomí se... Ale v také míře se mi to za provozu nikdy nedělo. To by toho člověk moc neporobil

No já k tomu nedošla meditací, ale úplně jinak se to stalo. Tenkrát mě po nocích chodilo něco děsit a já noc co noc trpěla hrozným strachem, už jsem si o sobě myslela, že se zblázním...Snažila sem se různými prostředky zbavit strachu, ale nic nepomáhalo. A jedné noci, kdy už jsem byla na pokraji sil, jsem to vzdala. A v tu chvíli jakoby do mě vstoupila spodem energie, která mnou projela až nahoru a rozvibrovala se mi každá buňka v těle blažeností. Jenom na zádech nahoře a směrem k ramenům mě to trochu jakoby hřálo, tam mám normálně problém s bolestí zad. A v tu chvíli jsem byla blažená, slabší to bylo jen v případě, kdy jsem se otočila pozorností jakoby ven, ale bylo to pro mě hrozně namáhavé otočit tu pozornost ven a k tomu to venku jsem zároveň ale prožívala uvnitř sebe. Trvalo to tři dny a bylo to krásný, ale nešlo prostě fungovat, stálo mě hodně síly vycházet z toho stavu jakoby ven a tak už jsem toho měla plný zuby.

Přišlo to k tobě "jinak", musela jsi prokázat velikou vůli to nevzdát. Muselas ukázat čistý charakter, který to v tobě probudil... A dalo ti to odpočinout. Jen jsi prostě nevěděla, co s tím. U mě se to třeba probouzelo trochu jinak, už na ZŠ jsem byl najednou štronzo a zíral do blba, což tak zvala třídní Ale taky jsem nevěděl, vo co gou, a co s tím...

No učňovská, festivalová a trampská léta spojená s pubertou to trochu upozadila...

Jó já k těm věcem přicházela jak slepej k houslím 

Když se mi děla ta blaženost tak já to zahodila, protože tu mám rodinu a práci a to je pro mě důležitější.

Já si taky dřív myslela, že jsem asi nějaký maestro, mi z toho na chviličku narostlo ego , protože jsem si k tomu přivymyslela vlastní význam. Ale protože jsem četla Tomášovi a podobně, dala jsem na jejich radu a brala jsem to tak, že se to prostě děje a smysl toho se mi postupně ozřejmuje.

Je docela srandovní, že se to děje a člověk vlastně neví co se děje .

Nj, čím víc to chce člověk vědět, tím míň to ví... A když už je blažen, že nic neví, tak vyplaší zajíce.. a kouká jak sůva.

Hele jak se jmenuje ta kniha od Drtikola s těmi obrázky? Už mám na edenred kartě přes šest litrů

Jmenuje se František Drtikol duchovní cesta 1 a mělo by to být druhé vydání s ilustracemi, tak na to pozor, ať objednáš správnou.

Jsem prvně myslel že jí mám, neb jsem si kvůli ní vzal manželku. No ne, tím mně dostala, že má knihu od Drtikola, co mi na prvním rande darovala... Ale byla to ta od Funka, o téhle jsem nevěděl. Až jednou u Luckyho, když jsem mu křižoval knihovnu... "Co to je?", On to měl v takový dárkový skříňce, tu knihu... "To je ultimátní kniha", řek....
Ale to bylo asi nějaké spešl vydání..

Citace od: Pedrito kdy 2025-07-10 14:40Jsem prvně myslel že jí mám, neb jsem si kvůli ní vzal manželku. No ne, tím mně dostala, že má knihu od Drtikola, co mi na prvním rande darovala... Ale byla to ta od Funka, o téhle jsem nevěděl. Až jednou u Luckyho, když jsem mu křižoval knihovnu... "Co to je?", On to měl v takový dárkový skříňce, tu knihu... "To je ultimátní kniha", řek....
Ale to bylo asi nějaké spešl vydání..

Tak to je dobrý, že tě žena utáhla na knížku  , dělám si srandu.

No, to je těžký, já hledal duchovní ženu. A v inzerátu se mi přihlásilo asi deset žen... Ale jen jedna zmínila že čte Drtikola .. Sranda byla, že jsem nevěděl o koho jde, tak tím mě začal zajímat