Posezeníčko

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:46

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 13:40

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:37

CitaceV tomhle mi nezbývá nic než důvěřovat té inteligenci.

Té vesmírné, nebo své?

To je divná otázka

No tak se cejtíš bejt vesmírnou inteligencí, nebo čupr babáčem?
Nebo babáčem s vesmírnou inteligencí?

Jsem paradoxy . Salmo ti vejš odpovéděl, kočkopes. Nevím, čím bych se měla cítit být.

Citace od: Salmo1cz kdy Dnes v 13:47Hipik.
Tak zaprvé nevím co to je a za druhé mě to uráží.
Kdepak já jsem naprosto racionální člověk, tak racionální že druhého dalšího nepoznáš.
Třeba teď čekám až bude mít maso pokojovou teplotu a pak ho mohu restovat.
Manželka by se zbláznila.

ani mi nemluv, já jsem ras na pořádek, ale naštěstí se to s věkem asi lepší.

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 14:16

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:46

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 13:40

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:37

CitaceV tomhle mi nezbývá nic než důvěřovat té inteligenci.

Té vesmírné, nebo své?

To je divná otázka

No tak se cejtíš bejt vesmírnou inteligencí, nebo čupr babáčem?
Nebo babáčem s vesmírnou inteligencí?

Jsem paradoxy . Salmo ti vejš odpovéděl, kočkopes. Nevím, čím bych se měla cítit být.

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 14:16

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:46

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 13:40

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:37

CitaceV tomhle mi nezbývá nic než důvěřovat té inteligenci.

Té vesmírné, nebo své?

To je divná otázka

No tak se cejtíš bejt vesmírnou inteligencí, nebo čupr babáčem?
Nebo babáčem s vesmírnou inteligencí?

Jsem paradoxy . Salmo ti vejš odpovéděl, kočkopes. Nevím, čím bych se měla cítit být.

To nikdo neví, ale zkouší to, furt něco není orazítkováno...

Jsou to takové ty první vlaštovky, jako třeba ta pěkná čtyři mínus z češtiny.
Ba ne.

Je to velké bludiště, nezměrná oblast ducha, která se otevírá, když sebestředné já vypne a tyhle zážitky jsou první střípky. Protože na to člověk není zvyklý se v tom pohybovat, tak to může být spojeno s blažeností, strachem, tělesnými projevy, vázané na určité situace a podobně.
Oblast ducha, kde nefiguruje nějaké ustálené já, je nezměrná a ten náš bdělý stav je jen takový klidný ostrůvek, kterého se držíme, který nás chrání a zároveň omezuje. Chrání nás právě tím, že nás omezuje a tím drží pohromadě.
A vystoupit z něj do toho nesmírného dynamického oceánu, kde je vše, i ty ostrůvky - kokony druhých lidí je bezpečné, jen když se bytost osvobodí od všech těch omezujících a předurčujících vasan, závislostí, navyklých sebestředných sklonů, které vytvářejí ten jeho "kokon". Od potřeb něco chtít, něčím být něco mít nebo něco vědět (mít poznání). Něco si přivlastňovat. Jinak by to bylo pro ne úplně osvobozenou bytost nebezpečné a hlavně i pro ostatní na tomto světě.
Dává to mimo jiné schopnost působit silně na druhé lidi a realizovat se skrze ně - příkladem může být třeba Hitler. Taková ta poslední pokušení - "vše toto ti dám, padneš-li a budeš se mi klaněti".

Tohle se v duchovních textech neprobírá, nepopisuje, protože to je pak už individuální cesta. Bez not a návodů - sami sobě světlem, sami sobě útočištěm.

Je zásadní rozdíl mezi sebestředným já a individualitou. Individualita není malé já ani nějaké velké Já.
Individualita je spíš něco jako adresa, jedno ze sídel a forem velkého neomezeného Já.

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 14:26

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 14:16

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:46

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 13:40

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:37

CitaceV tomhle mi nezbývá nic než důvěřovat té inteligenci.

Té vesmírné, nebo své?

To je divná otázka

No tak se cejtíš bejt vesmírnou inteligencí, nebo čupr babáčem?
Nebo babáčem s vesmírnou inteligencí?

Jsem paradoxy . Salmo ti vejš odpovéděl, kočkopes. Nevím, čím bych se měla cítit být.

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 14:16

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:46

Citace od: Paradoxy kdy Dnes v 13:40

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 13:37

CitaceV tomhle mi nezbývá nic než důvěřovat té inteligenci.

Té vesmírné, nebo své?

To je divná otázka

No tak se cejtíš bejt vesmírnou inteligencí, nebo čupr babáčem?
Nebo babáčem s vesmírnou inteligencí?

Jsem paradoxy . Salmo ti vejš odpovéděl, kočkopes. Nevím, čím bych se měla cítit být.

To nikdo neví, ale zkouší to, furt něco není orazítkováno...

jo tak tohle teda fakt nevím no

Citace od: Miroslav kdy Dnes v 14:28Jsou to takové ty první vlaštovky, jako třeba ta pěkná čtyři mínus z češtiny.
Ba ne.

Je to velké bludiště, nezměrná oblast ducha, která se otevírá, když sebestředné já vypne a tyhle zážitky jsou první střípky. Protože na to člověk není zvyklý se v tom pohybovat, tak to může být spojeno s blažeností, strachem, tělesnými projevy, vázané na určité situace a podobně.
Oblast ducha, kde nefiguruje nějaké ustálené já, je nezměrná a ten náš bdělý stav je jen takový klidný ostrůvek, kterého se držíme, který nás chrání a zároveň omezuje. Chrání nás právě tím, že nás omezuje a tím drží pohromadě.
A vystoupit z něj do toho nesmírného dynamického oceánu, kde je vše, i ty ostrůvky - kokony druhých lidí je bezpečné, jen když se bytost osvobodí od všech těch omezujících a předurčujících vasan, závislostí, navyklých sebestředných sklonů, které vytvářejí ten jeho "kokon". Od potřeb něco chtít, něčím být něco mít nebo něco vědět (mít poznání). Něco si přivlastňovat. Jinak by to bylo pro ne úplně osvobozenou bytost nebezpečné a hlavně i pro ostatní na tomto světě.
Dává to mimo jiné schopnost působit silně na druhé lidi a realizovat se skrze ně - příkladem může být třeba Hitler. Taková ta poslední pokušení - "vše toto ti dám, padneš-li a budeš se mi klaněti".

Tohle se v duchovních textech neprobírá, nepopisuje, protože to je pak už individuální cesta. Bez not a návodů - sami sobě světlem, sami sobě útočištěm.

Je zásadní rozdíl mezi sebestředným já a individualitou. Individualita není malé já ani nějaké velké Já.
Individualita je spíš něco jako adresa, jedno ze sídel a forem velkého neomezeného Já.

A proto je životně důležité mít důvěru v život nebo kálí, to je jedno, ona ta důvěra začne sílit, když si člověk uvědomí, že se dějou věci pro jeho dobro, i ty horší, ale zároveň je fakt nějak chráněný...být u nohou toho velikého. Být v té pokoře, což ale neznamená podřizovat se jiným lidem. A taky je to o zodpovědnosti.

Hitler měl moc slova stejně jako někteří současní ,,guruové,,. Ale nemělo by to takovou moc, kdyby v tom nebyli ti druzí, kteří to v té pro ně těžké době přijímali.

Ono narovinu být lidským v různých těžkých okamžicích není jednoduché. Je tolik rozmanitých situací a tolik možností, jak se k tomu postavit. A být sám proti všem, kdo nezažil, nepochopí. Jenže když človék vnitřné cítí, že je to tak správné, tak jiná cesta prostě není.

Citace od: Miroslav kdy Dnes v 14:28Jsou to takové ty první vlaštovky, jako třeba ta pěkná čtyři mínus z češtiny.
Ba ne.

Je to velké bludiště, nezměrná oblast ducha, která se otevírá, když sebestředné já vypne a tyhle zážitky jsou první střípky. Protože na to člověk není zvyklý se v tom pohybovat, tak to může být spojeno s blažeností, strachem, tělesnými projevy, vázané na určité situace a podobně.
Oblast ducha, kde nefiguruje nějaké ustálené já, je nezměrná a ten náš bdělý stav je jen takový klidný ostrůvek, kterého se držíme, který nás chrání a zároveň omezuje. Chrání nás právě tím, že nás omezuje a tím drží pohromadě.
A vystoupit z něj do toho nesmírného dynamického oceánu, kde je vše, i ty ostrůvky - kokony druhých lidí je bezpečné, jen když se bytost osvobodí od všech těch omezujících a předurčujících vasan, závislostí, navyklých sebestředných sklonů, které vytvářejí ten jeho "kokon". Od potřeb něco chtít, něčím být něco mít nebo něco vědět (mít poznání). Něco si přivlastňovat. Jinak by to bylo pro ne úplně osvobozenou bytost nebezpečné a hlavně i pro ostatní na tomto světě.
Dává to mimo jiné schopnost působit silně na druhé lidi a realizovat se skrze ně - příkladem může být třeba Hitler. Taková ta poslední pokušení - "vše toto ti dám, padneš-li a budeš se mi klaněti".

Tohle se v duchovních textech neprobírá, nepopisuje, protože to je pak už individuální cesta. Bez not a návodů - sami sobě světlem, sami sobě útočištěm.

Je zásadní rozdíl mezi sebestředným já a individualitou. Individualita není malé já ani nějaké velké Já.
Individualita je spíš něco jako adresa, jedno ze sídel a forem velkého neomezeného Já.

Jj. byly a jsou tu krásné individuality. A  jsou tu i ty sebestředné. A pumpujíc to do balónů z bažin. Původní bardo je tuším o okamžiku, kdy tělo umře, srdce přestane být. A řeší otázky, co se stane s psyché co jej obývala. Jako dům, nevěstinec, parlament, chrám, stan...

Zkus se na tu tibetskou knihu mrtvých podívat z jiné perspektivy. To my jsme ty mrtví, kteří mohou ožít ze sebestředného já do individuality.

Sebestředná individualita neexistuje, to s individualitou nemá nic společného, to je člověk, který prozatím žije v nevědomých vzorcích, protože jinak přežít neumí.  Blbý je, když si takový člověk vypěstuje dobrý pozorovací talent na to, co dělá lidem dobře, co rádi přijímají. To můžeš do toho zapasovat zrovna toho Hitlera a nebo smyšlené legendy, které se vyprávějí, že třeba někdo chodil po vodě nebo že se Ježíš narodil z panny. Tam je jasné, že to má hlubší kontext a ne doslovný. Přesto to někteří doslovně chápou.

Na druhou stranu jsem byla svědkem i ne úplně racionálním věcem, to tady má taky své místo, aby to člověka vedlo k tomu, že není jen fyzická realita.

A kdy to začalo, a od kdy se to stalo naučné? Kdy v počas miliard let vznik člověk, chlupatá ženská bez holícího strojku, serepetiček a šminek... A přesto o ně tlupy bojovaly. Dnes bojují o tu svou sebestřednost. Kokot si umíní, že chtěj jeho rod vymítit, tak uchvácen silou bláznivé historie, chce zpět, co mu nikdy nepatřilo. A v duchovnu je to podobné.

Citace od: Pedrito kdy Dnes v 15:12A kdy to začalo, a od kdy se to stalo naučné? Kdy v počas miliard let vznik člověk, chlupatá ženská bez holícího strojku, serepetiček a šminek... A přesto o ně tlupy bojovaly. Dnes bojují o tu svou sebestřednost. Kokot si umíní, že chtěj jeho rod vymítit, tak uchvácen silou bláznivé historie, chce zpět, co mu nikdy nepatřilo. A v duchovnu je to podobné.

Proč se tím zabýváš? Seš tam kde seš a tam o sobě můžeš přemýšlet, rozhodovat, poznávat atd.

Až budeš stát před kokotem, kterej si chce vzít, co mu nepatří, můžeš udělat cokoliv.

Je to obraz světa, kde lidé trpí. Ne náš, kde jen něco utáhnout a vymalovat... Naše zem už napadena byla, a lidi byli mučeni a pronásledováni. Jo zírot do ohně či ohnivých očí to zabrnkne do pozadí. Tak super už se tě to netýká. A je rozumější hledět na svůj dům, než na hořící třeba v africe... Přece tomu nelze zabránit, jako mlácení žen do bezvědomí za pusu s milým, atd... Ne!

Tak to pozor! Nevím, jak jsi přišel na to, že mě se nic netýká. Vůbec nevíš, kolikrát jsem stála sama proti jinejm nebo jsem musela někomu říct, ať se zabije, když to tak cítí a nevěděla jsem jak to dopadne a nebo jsem musela vykopnout někoho z domova aby spadnul na úplný dno s tím, že se z toho nedostane. Nebyla jsem proti jinejm v bezpečí domova přes internet. Někdy musíme dělat rozhodnutí, která nám nejsou pohodlná, ale nějak cítíme, že jsou správná, i když nevíme jak to dopadne.

 Teď mi připomínáš jednu věc, co jsem četla o Krišnamurtim. Bylo to něco ve smyslu: tazatel říká, že je mu líto hladovějících a Krišnamurti na to něco ve smyslu že když mu jich je tak líto, proč si sedá ke stolu a jí. Když o tom mluvíš, tak jeď pomáhat třeba do Afriky

Já jsem prostě tam kde jsem a moje hudrování klid do Ruska a ani Afriky nepřinese.

To mě taky ne. Jen je dobrý vědět, že někde jsou na tom mnohem hůř. A těžko tam vyprávět o bohu, józe, meditaci, atp. Peklo barda není v smrti, je v životě. Važme si, že jsme v jeho části, kde zatím není nutné vzít do ruky zbraň. A zabít pro šílenství diktátora.

Tobě taky co ne? To reaguješ na co?

Jasně že si máme vážit toho, že se máme dobře.

Co tě to popadlo? Že potřebuješ řešit takový věci? Jsme na foru, kde si předáváme své zážitky a zkušenosti a postřehy ze života i toho ,,duchovního,, a myslím, že i v Africe a jinde ve válečných oblastech se najdou lidé, kteří vnitřně vnímají, že je něco přesahuje nebo mají podobné ,,zážitky,, jako my tady. Pokud by si ty zážitky nebo jak to napsat nebyly mezi lidma napříč kontinenty a staletími podobné, nebyly by nějaký upanišady nebo bhagavadgíta nebo tibetská kniha mrtvých a různé jejich obnovy.

Mimochodem mi přijde jako když se mě snažíš z mě neznámého důvodu zdiskreditovat a poukazovat na něco u mě, co se ve skutečnosti týká ale tebe.

Zdát se může cokoliv, takhle mě to popadlo, tak jsem to napsal.
Asi proto, že to tak je.
Jak si to kdo ošéfuje, to už jeho věc.