Posezeníčko

Poslechneme si video, říkáme si, jo, to je přesné. Nebo Aha, tak to je. A podobně.

Vede to k nějaké naší změně směrem k probuzení, poznání, osvobození?
Bohužel ne, často nás to jen utvrdí ve správnosti našeho názoru, uklidní to náš nepokoj, místo toho,  aby nás náš nepokoj vedl k něčemu novému, abychom vyšli z naší názorové komfortní zóny a trochu zapochybovali a tak se otevřeli něčemu skutečně novému, pravdivému.

Pro inspiraci ke změně dávám úryvek z krásného dokumentu o Krishnamurtim. Otevře se kliknutím na odkaz
https://youtu.be/NFFNuZXLyNU?t=2807

Doporučuji se pak podívat na video celé, ze kterého je na odkazu výstřižek k tématu.

Na to se asi mrknu, díky že nám sem dáváš takové věci. K těm videím a aha momentům, to se jen mysl ráda oblbuje . Asi aby nemusela žít v nejistotě a konfrontaci se sebou samotnou. Dokud člověk neprožije na vlastní kůži, furt jsou to jen teorie, ale někde se začít holt musí, to je fakt.

A pro to s jakou vervou s tím "vším" praštit a jít dál 

Jo, to je ono. Ale teda není to pro každýho. Ať se raději držej bezpečí teorií.

Tak jsem začal psát, jak na to, na to sjednocení bytosti.
Když už jsem to napsal a četl po sobě, nějakým pohybem ruky jsem na něco kliknul a všechno to zmizelo a už jsem to neoživil.
Vzal jsem to jako znamení, že takhle ne. Něco takhle vykládat.

A tak tedy se naopak ptám, jak na to, jak to kdo vidí, jakou má zkušenost.

Jenom si neodpustím, co doporučoval Mistr Eckhart:
"Nic nemít, nic nechtít, ničím nebýt" a pan Tomáš k tomu dodával "a nic nevědět"

Pro inspiraci pěkná písnička k tématu

Let It Go, Let It Die... (vše čím jsem či bych mohl být)

Jsou věci, pro které není veřejnost a ani samotní žáci zralí, tak to prostě je. A někdy nepotřebujeme ani slova a dojde k tomu, že to víme. Život je svobodná energie a ví moc dobře co a proč dělá. 

CitaceTak jsem začal psát, jak na to, na to sjednocení bytosti.
Když už jsem to napsal a četl po sobě, nějakým pohybem ruky jsem na něco kliknul a všechno to zmizelo a už jsem to neoživil.
Vzal jsem to jako znamení, že takhle ne.

Jo to se mi taky stávalo, a už jsem to původně většinou nedovzpomínal, když to bylo delší než krátké.. A když jsem to i přesto dovzpomínal, už to nebylo ono

CitaceA tak tedy se naopak ptám, jak na to, jak to kdo vidí, jakou má zkušenost.

Mám to celkem jednoduše. Neb jsem začínal meditací. Tak člověk vidí, že pocity a myšlenky mohou být dobré i špatné, pro něj i pro druhé. A že mohou nebýt, stejně jak být.. Někdo řek, "myšlení je hra smrti." Ale smrt k životu patří... A vše mezi nimi.

Pročež meditace je pro mě ta, ani ne věc, co sjednocuje rozličné cesty osudu v jeden, ani ne stav, kdy člověk vidí, co vše je přítomno. Nejen podstata, nýbrž i projev a pocity a myšlenky z něj.. V podstatě není, co hledat, ale vyznat se v projevu, to je velké dobrodružství... 

Výzva ke změně, je pro obyčejné lidi výzva ku zabývání se naukou či náboženstvím. Ale to nemůže nikdo nikomu vštěpit. To je jak ten budík, něco muset, jít do světa tvořit hodnoty. Hádám, že tebe Miroslave, k tomu nikdo nevyzval, jen jsi cítil, že ti to nedává smysl, bez poznání "proč a jak", tedy velká touha poznat toho pravdu. Čili to "vyzvání" jde s citlivostí danou člověku. A u každého je jiná. Asi to DNA, kterou osud míchá, dle.... Takže ani sebepýcha ani sebezavržení.. Tak, jak to holt jde (je).

Je to trochu provokativní otázka.
"Když to všechno vidíte, tak proč se neměníte?"
Když je někdo nazrálý, může mu to pomoci ke změně.
Nebo "Na co si to hrajeme, pánové?"

Mne ani Krishnamurtiho ke změně nikdo nevyzýval ani mi nekladl provokativní otázky. Nějak jsem byl nasměrován zkušenostmi z minulých životů, že jsem se tak narodil.

Otázka Pravdy, Absolutní Pravdy pro mne byla zásadní. Když jsme filosofovali s kamarády v hospodě na Staré faře (nebavili jsme se o fotbale, ani o ženách, ani o škole (ještě jsme chodili do školy (gymnázium) Tak kamarádi měli v oblibě všechno relativizovat, zpochybňovat - to k ničemu nezavazuje, nevybízí, prostě nepoznatelnost, nikdo neví, tak žij a nelam si s tím hlavu.

Mně bylo jasné - něco evidentně je  (není myšleno někde, ale tady a teď a stále, třeba sice nevíme co to je, jak to je, ale to, co je, je ta Absolutní Pravda.

Tohle kamarádi prostě nebyli schopni pochopit a stále mleli jen ty svoje filosofické fráze o neexistenci Absolutní Pravdy, tak jsem pocítil, že to dál nemá smysl a odešel jsem a na pravidelné skoro každodenní sedánky v hospodě jsem přestal chodit. A tak zůstal v tomhle sám se sebou a krátce na to mne oslovil můj první učitel, Bhagavadgíta, Bardo thedol atd.
Později jsem se s kamarády zase sblížil, ale už jinak. Už jsem šel svojí cestou a tyhle zásadní otázky už s nimi nezkoušel řešit.

Jo to já vám pane Krišnamurti řeknu naprosto přesně.
To vše co říkáte jsou fakta, ale na většinu lidí fungují jako běžící text pod obrazovkou.
Možná se najde někdo kdo ten text přečte, ale není dostatečně nebo dobře odžit.
Tedy nestane se vlastní esencí existence jedince.
Nedostatečná pozornost, nedokáží udržet pozornost stěžejního tématu.
To byl i můj problém, ale v opačném gardu, kdy stěžejní téma bylo alfou i omegou.
Vše ostatní bYlo marginální.
 

Citace od: Salmo1cz kdy 2026-06-15 05:20Tedy nestane se vlastní esencí existence jedince.
Nedostatečná pozornost, nedokáží udržet pozornost stěžejního tématu.

Čím to je? Že někdo to má přirozeně od narození tak a jiný onak?

Jak je vidět třeba na tom "mnichu Saranovi" ani léta snahy, meditací v klášteře, ta léta vyvíjená snaha udržet pozornost, na tom bohužel nic nezmění.

Logicky by se dalo říci, že je to přeneseno z minulého života.
Nevím to, takže to nemohu potvrdit, nehledě na to, že možností je víc.
To, že to mám odmala je jistota pozorována a uvědomována od 4 let už ve školce.
Paní učitelka ze školky se kterou jsem v kontaktu i její manžel ředitel školy mi to občas předhodí.Myšleno v dobrém.
Ty jsi byl vždycky jiné dítě a vlastně mi to zůstalo dodnes.Konec konců mi to potvrdil nedávno i jeden kolega kterého jsem dotlačil k povýšení.
Neznám dalšího podobného člověka jako jsi ty.A to těch lidí zná hodně, je to amatérský mistr světa v nějakém silovém sportu.

Takže jaká je moje zásluha v uvozovkách?
Logicky žádná.

O zásluhách nemůže být řeči. Co má kdo ve vínku, tam prostě je. I to, zda je možné to rozvinout, či ne. Či jít třeba do sebedestrukce...
Tož asi je to podobné, u těch "začátečníků", a rád na to vzpomínám. Ale nepamatuju si, v které třídě jsem začal koukat do blba Podobně to měl ještě jeden spolužák, tak jsme vedli hovory o nesmrtelnosti brouka a nekonečnosti vesmíru... Pak on šel na řezníka a já na nástrojaře. A světe div se, po vojně mě vzal k těm "tečkovanejm".. Nosili jsme tehdy tečky na čele, když se to tu rozjíždělo a chodili v kurtách a sárí. Jako krišňáci, jen jsme nechodili po bytech a neprodávali knihy... Nýbrž dělali programy pro veřejnost v pronajatých prostorách..
No takže pro mě ten stav-nestav meditace nebylo nic nového. Jen jsem se jaksi dozvěděl, jak se to jmenuje a co to je, atp.
Hezké období