Výzva ke změně

[Salmo1cz]

Koukání do blba přijde mnohem dýl.To je tak někde na ZŠ.
Mě se to připomnělo co Ajahn Brahm říkal chodíme si odpočinout do říše dhjany.

[Paradoxy]

Zvrtlo se to tady v zajímavou debatu a mě by k tomu čistě akademicky zajímalo jestli existuje něco jako přenos vědomí při smrti člověka bez mezistavu barda. To znamená, že by se někdo jiný někde jinde narodil přesné 38 týdnů po smrti prvního. A třeba by si nic od dětství nepamatoval, třeba jenom střípky a nebo by se probudil až v pozdějších letech.

[Miroslav]

Takže jaká je moje zásluha v uvozovkách?
Logicky žádná.

Čím dál více vnímám tu souvislost s minulostí. A tu téměř nemožnost se v daném životě výrazně změnit.

Ony ty "zásluhy" nevedou k nějaké velké změně v tomto životě, ale připravují změnu pro ten další.

To, jak s čím žijeme běží dost automaticky, ale to můžeme záměrně změnit. Třeba v tom klášteře - pokud je zaměřen na pomoc druhým, třeba pečovatelská služba, služba v nemocnici, nebo obětavá práce pro druhé - napřed nám to třeba není blízké, ale rozhodli jsme se třeba pod nějakou vějičkou (nebe, poznání, atd), vydržíme, zvykneme si, pohasne naše touha po výsledku, uklidníme se, původní sebestředný záměr už vyhasnul atd. Péče o nemohoucí rodiče, o děti bez lpění na nich atd. Zkrátka karmajoga.
Pak v bardu se podle toho založí nový HW, který už od narození je jinak nastavený odpovídajícím směrem. To znamená že na druhou stranu po nedobrém prožití života bude nový HW nastaven odpovídajícím směrem.
Za života se člověk bohužel mění velmi obtížně, i když i to je možné, většinou je to spojeno s utrpením, ztrátou. "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje".
Trungpa říkal "Zklamání je nejlepší vůz" tj. že nás postupně přejde upínáním se k nadějím všeho druhu. Pan Tomáš říkával "Jak poznáme, že jsme sešli z duchovní cesty? - Že se nám začne všechno dařit"

Kdo má už ten HW dobře nastavený, pro duchovní poznání a osvobození, tomu to vše přichází už od dětství samo bez utrpení. Je to pak krásný příběh, dobrodružství poznání.
Nehledané poklady se před ním otevírají, protože už na ničem neulpívá, nepřivlastňuje si nic.
Nic nechce, nic nemá, ničím není (není myšleno fyzicky, ale vnitřně - jeho sebevědomí se o nic takového ani jiného neopírá) Proto je vnitřně zcela volný, nezávislý, otevřený tomu co přichází i kdyby byl třeba fyzicky - objektivně jako vězeň v koncentračním táboře, nebo králem velké říše.

[Pedrito]

Zvrtlo se to tady v zajímavou debatu a mě by k tomu čistě akademicky zajímalo jestli existuje něco jako přenos vědomí při smrti člověka bez mezistavu barda. To znamená, že by se někdo jiný někde jinde narodil přesné 38 týdnů po smrti prvního. A třeba by si nic od dětství nepamatoval, třeba jenom střípky a nebo by se probudil až v pozdějších letech.

Abych se přiznal, nedám moc na minulé životy. Je to látka pro mysl, že já kdysi.. Za prvý je to pryč, zbylo jen dežaví... Ale někomu to možná pomoct může. Ta technologie je jiná, úplně jiná než lze pro smrtelníka dokouknout.. Neb na počátku byly jen baktérie... A první lidé a jejich potomci? Dnes jsou nás miliardy, inkarnace améby? Či koho? Brahma?

[Pedrito]

A třeba jen do toho nevidím, ale i kdyby, k čemu by to bylo?

[Paradoxy]

Neptám se na názory, ptám se na to, jestli je to technicky možné, jestli třeba v písmech není o tom zmínka. No a k čemu by to bylo? K tomu, aby člověk pochopil třeba některé věci

[Pedrito]

Neptám se na názory, ptám se na to, jestli je to technicky možné, jestli třeba v písmech není o tom zmínka. No a k čemu by to bylo? K tomu, aby člověk pochopil třeba některé věci

Myslím, že v písmech o tom zmínka je.

[Paradoxy]

Díky, asi bys mě nedokázal nebo dokázal nasměrovat na konkrétní texty?

[Miroslav]

A třeba jen do toho nevidím, ale i kdyby, k čemu by to bylo?

Není to o tom si to myslet nebo si myslet opak nebo něčemu věřit.

Čím méně člověk žije jen sám sobou, tím více to vnímá na pozadí toho co dělá a co se dějeě. I to bardo.
Já mám k tomu bardu obzvláště nějak blízko. Už jako malému dítěti se mi vybavovaly vjemy (zejména v noci, venku, které jsem pak za dlouho našel v knize Bardo thedol, která se ke mně dostala jako první duchovní kniha a shodou okolností, když jsem si ji opisoval ze samizdatu, tak moji kopii jsem půjčil kamarádovi, který s ní emigroval, tak jsem si ji opisoval podruhé. Byl to tuším Drtikolův překlad.
Takže to u mne není věc víry. ale jakési permanentní prohlubující se zkušenosti.

Je to prospěšné, když člověk přímo vnímá jaké příčiny vedou k jakým důsledkům, než když to neví.

My jsme výsledkem naší minulosti a ve spojení s naší současnou aktivitou, myšlením a cítěním se děje a tvoří náš život, osud.
Když to člověk vnímá, není zde už potrava pro strach, zármutek, sebestřednou radost, pýchu, závist, nepřejícnost atd.

"Prost strachu a vší naděje" jsem někde četl.

A v terminologi úvodního příspěvku bytost se sjednocuje, rozptýlená energie, vázaná na všechno možné, se vrací do zdroje.

"Bůh ohně si jde pro oheň"

"Nebýt rozptýlen, to je cesta, kterou kráčeli všichni arhatové"

[Pedrito]

Díky, asi bys mě nedokázal nebo dokázal nasměrovat na konkrétní texty?

Neznám je, náznaky jsou v Upanišadech, ale ty se dnes nenosí, i když Šankara z nich vychází a z něj ti dnešní... Nečet jsem tibetskou knihu mrtvých, ale myslím, že tam tohle máš.

[Pedrito]

Upanišady ve své ryzí podobě jsou básně, Gíta je píseň.. Jsou to sanskrtské texty, je to prapoezie. Není to bhakti ani džňána ani jóga.. možná je to původní, niterné, "náboženství".

[Pedrito]

Kterou inkarnací toho je taoismus a buddhismus a Manitou, křesťanství, jo, a advaita? 

Kolik zrození má "já"? Jaké je před tisíci a za tisíc let? A čí? K jakému jménu před milióny a za milión let? Jen jedno vím - pedro is dead.

[Paradoxy]

Aha, tak já ti sem dám taky prapůvodní píseň. Tralalalala...a když do toho zapojíš i intelekt, můžeš to rozložit na tralala a lala.

[Pedrito]

 

[Pedrito]

Kde se vlastně berou tóny, z kterých se skládají písně?