Posezeníčko

Taky bych řek, ale alegorie je to hezká. Jako mnoho těhle příběhů.

Už vidím Daru, jak má po ruce sekáček na prsty nechápavých žáků, a až prst ufikne, udělá si křížek za nové satori

No ale taky jsem slyšel že guruové házeli své neposlušné žáky ze skály... Ale s tím jejich osvícením bych si nebyl až tak jist.

On zas useklej prst v tý době a končině asi nebylo žádný bebínko. K čemu by mu bylo satori, když by měl bloudit po lese a zalívat ho krví...

Já si teda uhnal na koloběžce jen rozseklý předloktí, ale než jsem pak trolejem dojel do nemocnice, pěkně jsem, snaže se dělat jako by nic, zabarvil podlahu trolejbusu do červena. Provizorní obvaz to nestíhal. V nemocnici už jsem sotva lez, naštěstí si nějaká sestra všimla za mnou červené stopy a nemusel jsem čekat frontu

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-19 19:08No ale taky jsem slyšel že guruové házeli své neposlušné žáky ze skály... Ale s tím jejich osvícením bych si nebyl až tak jist.

Mám dolem, že Dorka a Honzam by mne už pomalu také nejraději shodili ze skály. Jeden za ruce, druhý za nohy a už bych letěl.
To by bylo satori...

    

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-19 20:11

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-19 19:08No ale taky jsem slyšel že guruové házeli své neposlušné žáky ze skály... Ale s tím jejich osvícením bych si nebyl až tak jist.

Mám dolem, že Dorka a Honzam by mne už pomalu také nejraději shodili ze skály. Jeden za ruce, druhý za nohy a už bych letěl.
To by bylo satori...

    

Ale kdepak, to bychom pak úplně ztratili smysl své buddhistické existence, něčemu živému ubližovat házením ze skály, přece. U skákání ze skal jde vždy o dobrovolnost.

Citace od: durodara kdy 2025-05-19 20:19Ale kdepak, to bychom pak úplně ztratili smysl své buddhistické existence, něčemu živému ubližovat házením ze skály, přece. U skákání ze skal jde vždy o dobrovolnost.

To je hezké, ale ty emocionální tenze někdy dělají s lidmi divy..

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-19 20:29

Citace od: durodara kdy 2025-05-19 20:19Ale kdepak, to bychom pak úplně ztratili smysl své buddhistické existence, něčemu živému ubližovat házením ze skály, přece. U skákání ze skal jde vždy o dobrovolnost.

To je hezké, ale ty emocionální tenze někdy dělají s lidmi divy..

... že by vývoj? Za satori by se nechal hodit i ze skály?

CitaceU skákání ze skal jde vždy o dobrovolnost.

No já jednou skočil nechtíc, teda přesněji řečeno jsem zakop, takže mě tam shodil kořen... Ale naštěstí  hned u stěny byl smrk a chyt mě. Takže jsem se ani nestih rozletět... No stejně jsem míříl dolů k řece, tak to byla zkratka.

Hele Dorko, znal jsi v Jílovém Špačka? Nebo alespoň jeho příběh?

Tohle je stručné a výstižné. Dík Dorko 

Citace od: durodara kdy 2025-05-21 19:47Jak je napsáno v jedné kouzelné knize - člověka vytáčí vlastní neschopnost, ale mnohem více nesnáší toho, komu se zadařilo...

Nedávno jsme se s Dori bavili o Wozym a Jobsovi.. Dobrá rozprava.

A zajímavý příběh

No, Dori je ale v trapu i s Honzamem. Snad to zas taková soda nebyla, ne?

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 22:21Nedávno jsme se s Dori bavili o Wozym a Jobsovi.. Dobrá rozprava.

A zajímavý příběh

No, Dori je ale v trapu i s Honzamem. Snad to zas taková soda nebyla, ne?

Super to bylo. Dorka pro mne byl dříve tak trochu černou skříňkou. Teď už do ní docela dobře vidím.
A oni dva do mne teď možná trochu také.
A tak to má být, tak je to správně 

No, ten rozhovor o příběhu vzniku Aplle proběh mimo fórum.. a byla v něm pohoda.

Tak si říkám, co se to stane, že ta pohodička je tu a tam nenadále rázem fuč?

Krédo Dary, je být sám sebou, a nenechat se vykolejit, tak jsem to z naší tel. komunikace pochopil. Být nad věcí, co kdo říká, být v klídku (pod stromem bodhi). Teda, on do mě pral místama hezky, ale nějak se to vždy dotáhlo do pohody, vysvětlení. On ví že nejsem na hádky, ale i že není radno mě pokoušet.

Jako by však pak, tím vstupem na "pódium" se něco změní, asi že je to víc na očích?

Je to divný.

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 22:43No, ten rozhovor o příběhu vzniku Aplle proběh mimo fórum.. a byla v něm pohoda.

Tak si říkám, co se to stane, že ta pohodička je tu a tam nenadále rázem fuč?

Asi, že je to na veřejnosti. A že se to týká duchovní a vůbec i naší skutečné životní cesty. Úspěšnosti/neúspěšnosti, moudrosti, iluzí, kostlivců atd. v té duchovní oblasti.

Drobný příklad:  Na poradně se mi po čase ozvala Lída formou SZ, že by si se mnou povídala o těch, co tam píšou. To já ale moc nemusím. Tak jsem se "pustil" do ní - začal jsem si s ní povídat o ní, ptát se a reagovat na její odpovědi a tak. Po čase mi psala ať už jí prosím nepíšu. Nehádala se se mnou, neútočila na mne jako třeba Dorka, ale bylo toho na ní asi moc ostrého světla najednou do klidného útulného ale při větším nasvícení dost neutěšeného pokojíčku. Tak jsem samozřejmě přestal a laskavě se s ní rozloučil. 

Normální lidi nechávám zcela na pokoji a mají mne rádi.
U duchovňáků, co "berou Boží Jméno nadarmo" ke svému sebepotvrzení a krásném sebeobrazu, jako ti farizeové podobní nabíleným hrobům, tak ti mne inspirují k "nepříjemným" otázkám a reflexi. Tam to jiskří.

U těch upřímně hledajících to probíhá v pohodě a citlivě.

Když se zpětně ohlédnu, tak teď vidím jak se to dělo a zatím ještě děje. Neúmyslně, nezáměrně, nemetodicky, prostě přirozené reakce na situace.