PARADOXY JAK JI NE-CHCETE ZNÁT...

[Pedrito]

To jo no. Dneska jsem měla v práci takovej frmol, že jsem odpo odvezla malou k tátovi a na všechno ohledné uklízení doma a tak jsem se vykašlala, však se to nezblázní, zítra je taky den. Vrtá mi hlavou jedna ,,duchovní učitelka,, na kterou mám z jistých důvodů hlubokou averzi. Furt přemejšlím, čím to je, že dokáže zblbnout lidi, aby jí věřili.

Jmenuje se Iva Adamcová.

Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.
Ona ani tak nikoho nezblbne, ale lidé podobně nastavení to rádi poslouchají a jsou na to chytlaví. To je to zabývání se duchovností. Fantazírování se meze nekladou. To je jako ta Šilhová, Peková, Chaun, dimenze, vibrace a spousta dalších variant téhož. Tuhle slunečnici jsem neznal, poslechl jsem si to a je to všechno na stejné brdo.
 

 

No já proti zabývání se něčím nic nemám, pokud je to tedy ve smyslu věnování se. Třeba pájení tranzistoru...
A proti vibraci jako vlně, třeba ve VKV a jinde, třeba v hudbě, taky nevím co bych měl.
V tom new age je ale vše vybájený do nebes. A intelektualizmus kat selského rozumu... A tak slova obyčejných významů získávají fantasmagorický nádech.

[Miroslav]

Ona tahle ezoterika, zabývání se duchovností, povznášení se a okrašlování se na krásných slovech a pocitech atd. co je teď v módě, zejména u žen to nemá s duchovní cestou nic společného.

V jednom časopise jsem četl rozhovor s panem Tomášem. Reportér se ho ptal:
Co říkáte tomu, že na Vaše přednášky chodí hlavně ženy. Na jednoho muže v obecenstvu připadá asi deset žen?"
Pan Tomáš mu odpověděl: "On ten jeden muž často vydá za víc než těch deset žen".

[Paradoxy]

Je zajímavý, jak zmiňuješ ty muže a ženy. Přijde mi, že to může být i tím, že u Tomášových mi ten poměr přišel takový, že Míla nesla víc toho mužského polu a Eduard toho ženského, ale to je jenom můj pocit. 

Je asi fakt, že mezi duchovními učiteli nebo osvícenými byli v historii spíš muži. 

[Paradoxy]

Taky jsem si kdysi myslela, že duchovnost= krásný pocity a dobro a blablabla, naštěstí mi život svou milostí nakopával prdel, abych pochopila, že k tomu mám přistupovat jinak.

[Miroslav]

Opravdová, absolutní duchovnost je vzácná, u žen mnohem vzácnější, ale o to cennější 

[Paradoxy]

No je to asi tím, že takové to rozlišování a rozumnost je daná spíš mužskému polu v člověku, ženy mají spíš ten cit. Je fajn najít to v sobě obojí.

[Pedrito]

No, možná tantra je tu proto, aby to vidění, že muž v tom má navrch, vzalo za svý. Ale jak je to obecně rozběhnuté, tak to holt v současnu je.

[Miroslav]

No je to asi tím, že takové to rozlišování a rozumnost je daná spíš mužskému polu v člověku, ženy mají spíš ten cit. Je fajn najít to v sobě obojí.

Přesně tak. Není jedno vyšší nebo nižší než druhé.
Ženy mají silnější vazbu k životu v těle, dětem, takže je v rámci té ezoteriky přitahuje co je dobré pro život, zdraví, rozvoj, energie kamenů, věštění, léčitelství apod.
Muže zase více zajímá fotbal, hospoda a podobně a tu ezoteriku moc nemusí.

Duchovní cesta probíhá spíše školou života, která nutí člověka učit se neulpívat, psychologicky dospívat, vymaňovat se z psychologických potřeb - být milován/a, mít pravdu, nějak před druhými vypadat, atd.
To člověka nenaučí nějaké teorie nebo texty, to se naučí člověk životem. Některé duše už jsou v tom svobodnější už když se tu narodí, jiné toho mají ještě hodně před sebou.
Důležité je si nic nenalhávat, neulétávat k nějakým nadějím, očekáváním atd. Opravdový přístup k životu a ten nás povede.
Huej Neng říkal ve své sútře

"Cesta vede opravdovým srdcem"

[Paradoxy]

Cesta vede opravdovým srdcem, to je moc hezké. Ano být tím životem veden.

[Paradoxy]

Teď když se nad tím tak zamýšlím, tak potřebu být milována mám. Ale na druhou stranu vím, že jsem to doteď nějak nepoznala- to být milována, myslím od mužů a taky jsem přežila.  

[Pedrito]

To by asi lidský rod vymřel po přeslici, kdyby náhodou ne po meči.. memít nikdo touhu (byla by mrtvá) milovat a být milován...

[Miroslav]

To by asi lidský rod vymřel po přeslici, kdyby náhodou ne po meči.. memít nikdo touhu (byla by mrtvá) milovat a být milován...

To že nemám potřebu (psychologickou) neznamená že nemiluji ani že nejsem milován.
Ale je to skutečnější, svobodnější, pravdivější a krásnější.

Není to jako chůze v bahně, kam šlápnu, tam uvíznu a těžko se mi ta noha pak zvedá.

[Pedrito]

To že nemám potřebu (psychologickou) neznamená že nemiluji ani že nejsem milován.
Ale je to skutečnější, svobodnější, pravdivější a krásnější.

Není to jako chůze v bahně, kam šlápnu, tam uvíznu a těžko se mi ta noha pak zvedá.

Jasný, ono jde asi o to, že z té přirozenosti života si lidi lecos vyzdvihnou do popředí a jiné zas upozadí, někdo to, jinej ono.. Něco se začne zbožňovat tam, něco onde, a něco je zavrženo.. A pak jsou z toho v mysli ty tiky (já potřebuji, já odmítám), páč přirozené se stalo psychologickým...

[Paradoxy]

To by asi lidský rod vymřel po přeslici, kdyby náhodou ne po meči.. memít nikdo touhu (byla by mrtvá) milovat a být milován...

To že nemám potřebu (psychologickou) neznamená že nemiluji ani že nejsem milován.
Ale je to skutečnější, svobodnější, pravdivější a krásnější.

Není to jako chůze v bahně, kam šlápnu, tam uvíznu a těžko se mi ta noha pak zvedá.

Já tomuhle říkám, že se sejdou lidé s dobrou vůlí a otevřenou myslí. Nemám to tak v partnerství, ale v práci s kolegy. Jsme schopni my tři společně vyřešit každej problém. A taky si ze sebe dost často děláme vzájemně srandu, ale ne takovou tu rýpací, stále je tam vzájemný respekt.

[Miroslav]

Ona když se ta rozptýlená bytostná touha postupně vytáhne z těch všech toužiček a chtění, nadějí, očekávání, budování si, tak se neztratí ale sjednotí v jednu jedinou.
Nestaneme se mrtvými, bez touhy, ale naopak čistým plamenem života, jehož jedním z projevů je síla touhy.

Trungpa říkal - "Zklamání je nejlepší vůz"
To je ta škola života, která nás postupně sjednocuje a vytahuje z toho rozptýlení bytosti, rozptýlení touhy...

Šalamoun: "Marnost nad marnost, všechno je marnost a trápení ducha"

a pak zbyde jen to jedno sjednocené, vytažené ze všeho toho ulpívání, rozptýlení atd.
Ramakrišna říkal, že sádhak musí toužit po pravdě tak, jako topící se touží po vzduchu.

a také říkal:"Při probuzení jsou všechny svaté knihy (=koncepty) potřebné asi jako džber vody v době povodně"

Tohle všechno nás naučí - nás změní, připraví život, když už jsme otlučeni životem a sjednoceni tak, že převažuje touha po tom jak to je, proč to je a jaký to má smysl a nepřevažuje-li už jestli mám pravdu, jestli jsem blažená, jak před druhými vypadám, jestli jsem správný/správná podle nějakých not, jestli mne má někdo rád atd. atd.
Čím jsme sjednocenější, tím tohle probíhá rychleji, až to začneme přímo vidět - osud cítíme skoro jako bytost která nás vede a přetváří a reaguje skoro okamžitě na naše přešlapy, ulpění - vývojová karma tomu říkal pan Tomáš.