Honzamovi

[Pedrito]

Ano, veřejně přiznávám, co jsem už dávno přiznal, že mám Miroslava rád. To samé ale jsem dávno přiznal Evulíně, Paradoxy, Durodarovi a dalším, a i Honzamovi, kterej by potřeboval masáž.. trochu zapomenout...

[Miroslav]

Co tady pořád řešíte za blbosti. Miroslav zkazí každou legraci a Pedrito ho slepě poslouchá na slovo. Tady je jasně vidět celý jejich komplot proti svobodě projevu. Když někdo svobodně vyjadřuje svůj názor, tak mají oba plno keců, jak je jim ubližováno, ale když Miroslav začne zesměšňovat a pomlouvat ostatní, tak to je v pořádku a jedná se asi o nějaký druh "ponaučení" nebo dokonce trestu.

S tímhle ale u mě nepochodíte. Mám Vostálpetrovu školu a všechny vaše nesmysly a představy o druhých budu tvrdě potírat.

Ty si pořád na něco stěžuješ. Já nikomu ve svobodě projevu nebráním ani mi nikdo neubližuje. A myslím, že kromě tebe tady ve svobodě projevu nikdo nikomu bránit nechce.
A to zesměšňování a pomlouvání tady provozuješ hlavně ty.

A myslím, že u tebe ani nikdo už pochodit nechce. Proč taky.

[Miroslav]

Nevím Honzame, jestli jsi četl to moje vyprávění o Špačkovi.
Hodně mi ho teď to tvoje chování připomíná.

[honzam]

Ty si pořád na něco stěžuješ. Já nikomu ve svobodě projevu nebráním ani mi nikdo neubližuje. A myslím, že kromě tebe tady ve svobodě projevu nikdo nikomu bránit nechce.
A to zesměšňování a pomlouvání tady provozuješ hlavně ty.

A myslím, že u tebe ani nikdo už pochodit nechce. Proč taky.

Tak proč mi sem pořád píšeš? Vždyť jsi psal, že už na mě nebudeš reagovat. Jenom pořád brečíš. Já nikoho nepomlouvám, píšu jen své názory. Máš s tím problém, tak to pořád potřebuješ řešit.

[honzam]

Nevím Honzame, jestli jsi četl to moje vyprávění o Špačkovi.
Hodně mi ho teď to tvoje chování připomíná.

Dobře víš, že mě tyhle drby pavlačových drben nezajímají. Mě zajímají fakta a Tvá patologická psychika.

[honzam]

Miroslave, teď se chováš jako hysterka. Nemám v sobě kousek pochopení pro Tvou zvrácenost. Zkus to jinde.

[Pedrito]

Ty si pořád na něco stěžuješ. Já nikomu ve svobodě projevu nebráním ani mi nikdo neubližuje. A myslím, že kromě tebe tady ve svobodě projevu nikdo nikomu bránit nechce.
A to zesměšňování a pomlouvání tady provozuješ hlavně ty.

A myslím, že u tebe ani nikdo už pochodit nechce. Proč taky.

Tak proč mi sem pořád píšeš? Vždyť jsi psal, že už na mě nebudeš reagovat. Jenom pořád brečíš. Já nikoho nepomlouvám, píšu jen své názory. Máš s tím problém, tak to pořád potřebuješ řešit.

"Čirá manipulace", na tohle ti tu krom tebe nikdo neskočí. Je jeden film o mentalistovi z cirkusu, nevzpomínám si na název. Ale najdu ti to. Je to o tom zvířeti v člověku.

[Miroslav]

Miroslave, teď se chováš jako hysterka. Nemám v sobě kousek pochopení pro Tvou zvrácenost. Zkus to jinde.

Nabývá to u tebe na síle. Abys nakonec na té JIPce neskončil ty 

[Pedrito]

Opatrně

https://www.csfd.cz/film/717116-ulicka-prizraku/recenze/?page=6

[Pedrito]

Tak proč mi sem pořád píšeš?

Není to "tvoje", nejsi London.

Na brtničce byly každým rokem akce, zlatá horečka na klondyku... Dělal to hlavně jeden borec, kterýmu jsme říkali Čochtan. Bylo to postavený městečko jako z westernu. Ale pointa byla v potůčku. Vysypaly se tam zlatý plíšky, a tys je rejžoval. Ale napřed musels splnit úkol, dost fyzicky náročnej, abys byl ve hře a dosstal místo k rejžování. Ok. A cos potom vyrejžoval, jsi v bance proměnil za pozoruhodné bankovky. A s nimi jsi moh do herny nebo na žvanec...

[Pedrito]

Tohohle Čoctana jsem často potkával, ahoj pedro, ahoj čochtane. Meli jsme na sebe, jak se říká, štěstí. A jednou jsme se potkali u báru na dostavníku. Byl to ten neejněžnější človek, co jsem kdy poznal. Ale na oko vypadal jak ten safka farka.

On tou zábavu totiž financoval sám. Holt měl zisk a dělil se o něj.

[Pedrito]

Já v tý době jsem Evulíno vypil šest piv, než mě to uspalo, a ráno jsem zvracel jak amina. Jednou jsem se nějak moc zamkl do spacáku, a ráno jsem nemoh rozepnout zip. Tak jsem ho rozříz kudlou za pasem. Ale ještě asi tři dni, jsem s nim jezdil... A pak ho hodil do první popelnice.

[Pedrito]

Zrovna se mi tehdy stala nehoda, šli jsme z Přímělkova hospody na slamník, a já zakop. Ale divným způsobem, o kořen a kolenem o strom. Do rána jsem měl takovou bouli, který jsem nemoh uvěřit. Ale má učňovská mysl se hned těšila, ač kamarádi zoufali. Hned jsem v tom viděl neschopenku. Ale to jsem ještě netušil, čeho je Doktor Kubíček schopen... I rána do srdce by byla milostivější.