Posezeníčko

Kvůli lásce ke společné existenci se narodíme a podléháme osudu. Osud je neoddělitelný od stávání se. Přání být něčím určitým vás nechává stát se osobou s veškerou její osobní minulostí a budoucností. Podívejte se na slavného člověka: Jaký byl báječný! A přesto byl jeho život plný problémů a jeho dílo omezené. Jak absolutně závislá je osoba člověka a jak lhostejný je jeho svět. Přesto jej milujeme a chráníme v celé jeho bezvýznamnosti.

    

Nevidím smrt jako neštěstí, tak jako nejásám při narození dítěte. Na dítě čekají těžkosti, mrtvý je má za sebou. Lpět na životě znamená lpět na trápení. Milujeme, co nám dělá bolest, to je naše přirozenost.

Pro mne bude hodina smrti okamžik jásání, ne strachu. Křičel jsem, když jsem se narodil a budu se smát, až budu umírat.

https://www.advaita.cz/26686n-91.-poteseni-a-stesti-z-knihy-ja-jsem-to

Zde jde o sebevraždu.

Maharádž: Ano, zázraky se dějí často. Ale musí tu být vůle k životu. Bez ní se žádný zázrak stát nemůže.

T: Dá se někomu taková touha vštípit?

M: Povrchní touha ano. Ale ta brzy pomine. V podstatě nikdo nemůže přinutit druhého, aby žil. Kromě toho existovaly i kultury, ve kterých měla sebevražda své všeobecně uznávané a respektované místo.

T: Copak není povinností člověka prožít si čas, který je mu přirozeně vyměřený?

M: Přirozeně, spontánně, klidně – to ano. Ale nemoci a utrpení nejsou přirozené. Existuje ušlechtilá síla nezdolné odolnosti vydržet cokoli, co přijde, ale je tu také možnost důstojného odmítnutí nesmyslného trápení a ponížení.

.....................................


Tohle je také zajímavé:


T: Já se asi nechci změnit. Můj život je už dost dobrý takový, jaký je.

M: To říkáte proto, že jste si zatím neuvědomil, jak bolestný je život, který žijete. Jste jako dítě, které spí s lízátkem v puse. Vaše naprostá sebestřednost může způsobit, že se na chvíli cítíte šťastný, ale stačí se trochu pozorněji podívat do lidských tváří kolem sebe, abyste si uvědomil všudypřítomné utrpení. I vaše vlastní štěstí je tak křehké a vrtkavé – stačí, když zkrachuje banka nebo vás chytnou žaludeční vředy, a je pryč. Je to jen přestávka, pouhá mezera mezi dvěma utrpeními. Skutečné štěstí je nezranitelné, protože nezávisí na okolnostech.

........

Když už měl Nisargadatta rakovinu v pokročilém stadiu, tak bylo také vidět v jeho obličeji to, čemu se říká utrpení. Sám řekl, že cítí bolest v těle.

Vyjadřuje tedy obličej (výraz člověka) - jeho opravdový vnitřní stav?

Mělo by smysl říkat to, co tady v tom připadě říká Nisargadatta, každému či dokonce dítěti nebo dospívajícímu? Není v takovém případě lepší mluvit o poloprázdné nebo poloplné sklenici? Nisargadattova odpověd měla smysl právě pro tohoto tazatele nebo někoho, kdo je na tom podobně jako tento tazatel.


Eduard Tomáš: Duchovní obři mohou trpět a také trpí, mohou umřít a také umírají, třeba na kříži...

Drtikolovo období před smrtí také nebylo nic příjemného - nemohl se už hýbat a o malování mohl už jen snít...chybělo mu.

Osudy realizovaných a nerealizovaných lidí se tedy neliší.

Když nemoci a utrpení nejsou přirozené (Nisargadatta), tak proč se dějí i realizovaným, duchovním velikánům?

.......

T: Proč je na světě tolik utrpení?

Nisargadatta: Příčinou utrpení je sobectví. Nic jiného.

.....

Bylo to Nisargadattovo sobectví, že byl sám silný kuřák a že prodával ostatním cigarety, a tak jim pomáhal si ničit zdraví (jak sám řekl)?

.....

V poslední době hloubám, jaký význam má osvícení při nemoci, stáří, bolestech/utrpení a umírání. Osud člověka to nevylepšuje - akorát to může vylepšit, že nedojde ke ztotožnění  nebo aspon ne k úplnému ztotožnění s osudem bytosti/člověka. 

Hezky to Maharaj říká.   Byl to velice moudrý muž, nejen Guru, za nímž lidi chodili pro konkrétní odpověď, palčivé otázky.
Mistr nemůže říct vše všem, a nikdy to neudělá, není to možné.

Citace od: Petra kdy 2025-01-13 11:04V poslední době hloubám, jaký význam má osvícení při nemoci, stáří, bolestech/utrpení a umírání. Osud člověka to nevylepšuje - akorát to může vylepšit, že nedojde ke ztotožnění  nebo aspon ne k úplnému ztotožnění s osudem bytosti/člověka. 

Odcházení

Smrt je stejná jako život. Jedno (tělo) pomalu končí, odchází a duch je už jednou "nohou" tam, ve světle. A to ubývání těla, schopností atd. je osvobozování uvolňování od povinností tady.
Příběh jednoho života je dopsán.

CitaceV poslední době hloubám, jaký význam má osvícení při nemoci, stáří, bolestech/utrpení a umírání. Osud člověka to nevylepšuje - akorát to může vylepšit, že nedojde ke ztotožnění  nebo aspon ne k úplnému ztotožnění s osudem bytosti/člověka. 

Osvícený umřel a neosvícený taktéž, Smrt na nás čeká všechny. Už prostě nebude já vs Já... Už to není osobní příběh.  Žádné já, co je realizované. To je jen přívlastek pro ty, co tu Smrt poznali za života.
Ale...

Mám rád tuhhle báseň Kabíra:

Ó PŘÍTELI, doufej v Něho, teď když žiješ, poznej a chápej Ho nyní,
neboť v životě zůstává vysvobození.
Nebudou-li tvá pouta přetržena v žití,
jaká je naděje na vysvobození v smrti?
Je to prázdný sen, že duše se s Ním spojí, když odešla z těla.
Pokud se tu teď nacházíš, nacházíš se tu provždy,
a jestli ne, nezbývá než jít do města smrti.
Máš-li spojení nyní, budeš jej mít stále.
Koupej se v pravdě, poznej pravého Mistra, slyš pravé Jméno!
Kabír říká: "Pomáhá Duch hledání, já jsem sluha tohoto Ducha hledání."

Citace od: Miroslav kdy 2025-01-13 12:27Odcházení

Smrt je stejná jako život. Jedno (tělo) pomalu končí, odchází a duch je už jednou "nohou" tam, ve světle. A to ubývání těla, schopností atd. je osvobozování uvolňování od povinností tady.
Příběh jednoho života je dopsán.

Bytí v tomto světě a nebytí v tomto světě.

Rozloučení...rozloučení navždy? Nebo dojde zase jednou k shledání - v tomto světě? v jiném světě?

Eduard Tomáš vyprávěl o jiných životech, které strávil s Mílou. A když měl jednou zemřít, tak ho Míla prosila, aby ještě neodcházel - a nakonec odešla před ním.

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 13:00Mám rád tuhhle báseň Kabíra:

Ó PŘÍTELI, doufej v Něho, teď když žiješ, poznej a chápej Ho nyní,
neboť v životě zůstává vysvobození.
Nebudou-li tvá pouta přetržena v žití,
jaká je naděje na vysvobození v smrti

No, vidíš, a podle Ramany je osvobození v jiných dimenzích snažší než tady.

Mně spíš připadá, že většina lidí ještě vůbec nemá o takové vysvobození zájem. Neposuzuji to jako, že je to špatně - prostě to tak je.

A mám pocit, že dosáhnout osvobození právě tady je obzvlášt těžké. Takže když už po tom opravdu někdo touží, tak je fajn a praktické, že to může snáze "dokončit" v jiné dimenzi. 

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 12:32Osvícený umřel a neosvícený taktéž, Smrt na nás čeká všechny. Už prostě nebude já vs Já...

Mne já ani Já nikdy moc nezajímalo. Mně šlo vždy spíš o ty ostatní. 

Nisargadatta: Skutečné štěstí je nezranitelné, protože nezávisí na okolnostech.

Štěstí mne také moc nezajímalo a nezajímá.

Ale tohle bylo pro mne velmi důležité:

Eduard Tomáš: Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.

To byla opravdová úleva. 

Citace od: Petra kdy 2025-01-13 14:32Bytí v tomto světě a nebytí v tomto světě.

Rozloučení...rozloučení navždy? Nebo dojde zase jednou k shledání - v tomto světě? v jiném světě?

Eduard Tomáš vyprávěl o jiných životech, které strávil s Mílou. A když měl jednou zemřít, tak ho Míla prosila, aby ještě neodcházel - a nakonec odešla před ním.

To je Petro Mysterium, ani krásná slova Míly a Eduarda, ani Nisargadatty, a dokonce ani tato moje nemohou říct o pravdě nic. Ale je to trochu mystická propaganda, co se chytla.
jde to říct úplně krásně Jen pravda musí táhnout, u někoho bicí, u někoho basa, mandolína, banjo, steel guitar, harmonika, hlas...

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 15:14To je Petro Mysterium, ani krásná slova Míly a Eduarda, ani Nisargadatty, a dokonce ani tato moje nemohou říct o pravdě nic. Ale je to trochu mystická propaganda, co se chytla.
jde to říct úplně krásně Jen pravda musí táhnout, u někoho bicí, u někoho basa, mandolína, banjo, steel guitar, harmonika, hlas...

Pravda je jasná, ale jak je to s projevem - s manifestací Pravdy? Tam nemám úplně jasno. Pravda si mne vtáhla a tohle úplně přeskočila - jak je to s projevem? Tedy s tou zářící, svítivou bramborou    od Poly, kterou Míla Tomášová nazvala poeticky "třpyt prázdna".

Citace od: Pedrito kdy 2025-01-13 15:14Ale je to trochu mystická propaganda, co se chytla.

Mystika je zřejmě poetický výraz pro "nevím".

Já jsem spíš praktická. Nemyslím si, že Eduard Tomáš nebo Ramana měli zapotřebí si něco vymýšlet.

Citace od: Petra kdy 2025-01-13 15:22Pravda je jasná, ale jak je to s projevem - s manifestací Pravdy? Tam nemám úplně jasno. Pravda si mne vtáhla a tohle úplně přeskočila - jak je to s projevem? Tedy s tou zářící, svítivou bramborou    od Poly, kterou Míla Tomášová nazvala poeticky "třpyt prázdna".

jenže to nejde jen tak říct... Podívej se na svý tělo, co to je? Nikdo to nedokáže říct, jen básníci se snaží o nemožné. Je to píseň. je to hudba ticha. Co se trochu rozkřikla v myšlenkách...