Posezeníčko

No já ti nevím. Přestože nějaký tajemný zážitky mám, tak zní koncově pozitivně...
A kdyby se mi stalo tohle, tak bych to zařadil do kategorie "přírodní katastrofy".
Tady nad Jihlavou např. vycházejí předpovědi bouřek jen vyjímečně. Okolo zuří, a tady nad městem jako by je něco odklánělo... Takže už můžu bájit, že to souvisí s těma katakombama... Ale dle mě je to geologickým tvarem krajiny.

Něco jsem si o tý jeskyni přečet, na netu je toho habaděj, a ta pověst mi příjde dosti nafouknutá. I když základu věřím, že se tam zranění vojáci ukryli. A tu jeden z nich vstal a šel sám probádat hlubokou jeskyni? Plýtvat ohněm v lampě, zraněný oťukávat stěny, i do nich střílet drahocenými náboji? Sorry, ale tohle už je pohádka...

A když se od ní oprostím, tak mi ten vchod příjde jako úplně obyčejnej vchod do jeskyně, jakých jsou tisíce a tisíce.

Mně to přijde podobně.
Člověk si snadno může spojit jako související dva náhodné jevy a je-li v tom něčí smrt, tak fantazie a prožívání se mohou rozeběhnout do velkých rozměrů a intenzity.
A pak ty "fantomy" v člověku ožívají a je-li to sdíleno, může to vyvolat až davovou psychózu.
Lidé jsou velmi sugestibilní - až hysteričtí.
Takže tyhle "jevy" oživuje lidská psychika, ale na přírodní jevy myslím to žádný vliv nemá.

Díky za komentáře. Jsem zvyklý vidět svět v souvislostech a to i v absurdních případech jako je tenhle. Čtyři turisti si vyjdou do hor a objeví to, co hledali desítky let mraky lidí a obětovali tomu nesčetně hodin práce. Co čert nechtěl ... jeden z turistů je had a má rohy a místo v ten čas zasáhne i na Tatry neobvyklá a nečekávaná průtrž.

Matematika je krutě neúprosná. Dvě holky zemřely na místě a třetí člověk později v nemocnici. Antonín Horák místo naposledy navštívil na konci druhé světové války. Od té doby bylo uzavřené a netknuté. Po světě probíhaly konflikty, ale od velkého celosvětového byl na dlouho pokoj.

Otázkou je, zda se to změní v nepřímé souvislosti AŽ nebo v přímé KDYŽ. Pohybuji, že se hledači ve vetším počtu reálně zabývali otázkou, co by se stalo se světem, kdyby všechno, co A. Horák popsal, bylo skutečné a tam dole by bylo ukryto i mnohem víc. Pro mě je to teď zásadní věc. Měsíční šachta je celosvětově profláknutý fenomén.

Citace od: Miroslav kdy 2024-07-19 09:30Mně to přijde podobně.
Člověk si snadno může spojit jako související dva náhodné jevy a je-li v tom něčí smrt, tak fantazie a prožívání se mohou rozeběhnout do velkých rozměrů a intenzity.
A pak ty "fantomy" v člověku ožívají a je-li to sdíleno, může to vyvolat až davovou psychózu.
Lidé jsou velmi sugestibilní - až hysteričtí.
Takže tyhle "jevy" oživuje lidská psychika, ale na přírodní jevy myslím to žádný vliv nemá.

Jako já neříkám, že všechny záhady jsou jen tak objasnitelné, jenže člověk k nim jednotlivě nemá, a těžko může mít přesné informace. A to ani když byl účasten.
My třeba meditovali v kroužku na louce, a najednou kámoška říká, podívejte se... A ukazovala prstem na oblohu. A tam z mraku vytvarovaná Ómkara... Tak jsme na to koukali jak nevěřící Tomášové :-) Prostě byla to stará dobrá Ómkara, než se zas rozplynula v cáry oblaků. Bylo to náhodné působení vánků a par, co ten symbol namalovalo našim očím. Nebo nám příroda dala najevo, že je s námi?

Ale to je něco jiného než záhadology vytvořený a živený fenonén, o kterém může rozum prahnoucí po mystice v lepším případě pochybovat. Páč u toho osobně nebyl. V dalším případě tomu uvěří, je tím chycen. A psychika, podvědomí, a ta fantazie, mu k tomu dodá nezvratné důkazy, přesvědčení. Stane se to pro něj skutečné...

Citace od: honzam kdy 2024-07-19 15:03Díky za komentáře. Jsem zvyklý vidět svět v souvislostech a to i v absurdních případech jako je tenhle. Čtyři turisti si vyjdou do hor a objeví to, co hledali desítky let mraky lidí a obětovali tomu nesčetně hodin práce. Co čert nechtěl ... jeden z turistů je had a má rohy a místo v ten čas zasáhne i na Tatry neobvyklá a nečekávaná průtrž.

Matematika je krutě neúprosná. Dvě holky zemřely na místě a třetí člověk později v nemocnici. Antonín Horák místo naposledy navštívil na konci druhé světové války. Od té doby bylo uzavřené a netknuté. Po světě probíhaly konflikty, ale od velkého celosvětového byl na dlouho pokoj.

Otázkou je, zda se to změní v nepřímé souvislosti AŽ nebo v přímé KDYŽ. Pohybuji, že se hledači ve vetším počtu reálně zabývali otázkou, co by se stalo se světem, kdyby všechno, co A. Horák popsal, bylo skutečné a tam dole by bylo ukryto i mnohem víc. Pro mě je to teď zásadní věc. Měsíční šachta je celosvětově profláknutý fenomén.

A byli jste uvnitř, prozkoumali jste tu jeskyni?

Ne. Nebyli jsme v situaci, kdy bychom si to mohli dovolit. Zaprvé všude kolem už se blýskalo, dál jsme byli v nepřístupné zóně národního parku jen na dobré slovo a s vědomím pár pracovníků. Kromě mě šel švagr a dva synovci 14 let. Švagr pracuje na KRNAPu a byl zodpovědný za to, že se tam budeme chovat slušně. I tak jsme místo "znesvětili" a manipulovali se suchými kusy stromu zakrývajícími puklinu, abych mohl udělat fotku vnitřku. Dál by mě ségra zabila, kdyby se klukům něco stalo. Vůbec se jí nelíbilo, když jsme výpravu mimo značky plánovali. Čelovku jsem měl ale s sebou

Tady už jsme dole. To bíle vpravo nahoře jsou ještě neroztáté kroupy.

Aj, vy jste tam byli s mladejma... No být tam já, bez vzájemné závislosti a nějakých těch oných o tom, hned bych se tam před tou spouští nebes schoval. :-) Moh tam sice relaxovat medvěd, ale to už je riziko proti riziku.

Jednou jsme se nějak ztratili mezi Opatovem a Brodcema, evidentně jsme překročili bludnej kořen, neboť jsne se furt motali v kruhu... A pomoh nám až divočák, co nám provětral pérka... Utíkali jsme před ním jak splašení, ač jsme byli tři, tak se nás vůbec nebál, ale my strachy běželi jak Zátopek po redbullu... Až jsme vyběhli na známé cestě... A divočák už si asi řek, že má jiný zařizování než honit tři zelenáče. Možná bychom tam bez něj bloudili dodnes.

Citace od: honzam kdy 2024-07-19 16:24Ne. Nebyli jsme v situaci, kdy bychom si to mohli dovolit. Zaprvé všude kolem už se blýskalo, dál jsme byli v nepřístupné zóně národního parku jen na dobré slovo a s vědomím pár pracovníků. Kromě mě šel švagr a dva synovci 14 let. Švagr pracuje na KRNAPu a byl zodpovědný za to, že se tam budeme chovat slušně. I tak jsme místo "znesvětili" a manipulovali se suchými kusy stromu zakrývajícími puklinu, abych mohl udělat fotku vnitřku. Dál by mě ségra zabila, kdyby se klukům něco stalo. Vůbec se jí nelíbilo, když jsme výpravu mimo značky plánovali. Čelovku jsem měl ale s sebou

A jak víš, že to byla zrovna ta měsíční jeskyně?

Nevím, můžu jen odhadovat. Zatím mám pozitivní reakce od lidí, kteří se tím zabývají. Na základě kreseb v Horákově deníku to odhaduji až na 90%, proto zatím nechci zveřejňovat podrobnosti a fotky okolí. Sedí to tak moc, až je to strašidelné.

Škoda, že jsi nešel dovnitř - viděl bys, jestli je tam ten otvor atd. a byla by to jistota.
Takhle zase zůstane u dohadů, fantazií atd.
Třeba jsi o to nechtěl přijít, tak jsi dovnitř, aby ses přesvědčil, nechodil.

A co ti, co si vzali na památku ten kámen, ti byli vevnitř?

Ten, co se tam za války skrýval, tak do toho černého mlátil i střílel a nic se mu nestalo. Proč ty se tak bojíš a spojuješ si tuhle jeskyni přičinně s krupobitím?

Každé místo má svou energii, ale tady není důvod aby byla negativní. Právě naopak, je to nitro matky země, a ta neví nic o pověstech, co jí kdo myšlenkami na své já přibil...

To je právě ten "trik".. vše myslitelné je v myšlence. Ale Země, vesmír, nemá myšlenky, tedy až v té naší maličkosti... To je ten paradox. Iluze vs realita. Myšlenka je jako jiskra či tříska v rytectví, dlátem je pozornost, a dlaní "já"...