Posezeníčko

Můžeme se vrátit k tématu meditace. A proč?
Meditace je pro cestu osvobození dost zásadní. Je to opak neustápého přežvykování slov Mistrů, duchovních textů.
Meditací se nazývá všechno možné.

Tak bych se pro začátek zeptal zda meditujete, nebo jste meditovali a jakým způsobem. A co si myslíte o meditaci.
Evulína se například vyjadřovala k tomu že by měla "meditovat" negativně.

Otevírám to tu, protože meditace, zastavení, uvědomění atd. je z hlediska duchovní cesty osvobození dost zásadní záležitost a zároveň je v tom, co je meditace, pěkný guláš.
Kombinace meditace, praktického života a slov Mistrů je základem opravdové duchovní cesty 
Také schopnost a vůle odlišovat iluze od reality. Kritický rozum.
Duchovňácké iluze jsou krásné berličky, které je třeba, když splní svoji roli postupně odkádat a ne rozvíjet a stavět na nich nějaké koncepty, jak se tomu dnes často děje.
Asi jako funguje iluze Ježíška, který nosí o vánocích dárky. To není lež, je to představa - iluze přiměřená chápání malého dítěte.

Meditace.... To je dnes safra široký pojem. Se doň strká, kde co. No je to jen uvolnění mysli. A jde z toho vnitřní radost a mír. Jak když ty kapky čisté vody, při koupeli, omejou z tebe zrnka prachu, pot, a tělo je čisté a nahé. Tak meditace opláchne mysl...
Jak? Pozorností, pozorovat. Myšlenky a pocity, v těle, kde jinde?

Tiše jak myška 

Já furt nevím co to ta meditace je. Sice občas praktikuju něco co mě asi oblaží, ale občas se mi při uvolnění mysli ( hlavně před spaním) stává, že do mě vstoupí tak velká radost, že se tou euforií málem dusím, no a to se střídá se strachem z bytostného zla. No a já v těch chvílích zaujímám tázavý postoj- co to je, co se děje?

Dle mě se to u tebe děje přirozeně. Na popisy kašleš, a to je dobře. Je velký Ok, že to, cos přečetla, tě nezamklo do psycho nirvány
Miroslav ti doufám k tomu řekne víc. Neb my poetici to vidíme duhově

Míro jak na tu meditaci?

Tak dobře.
Napíšu.

Jedna oblast meditace - nazvu ji "tělo" je popsána pěkně v těch Tomášových Tajných naukách Tibetu - stačí ta přípravná cvičení, které tam popisuje. Pan Tomáš to tam krásně vysvětluje i co je smyslem těchto cvičení.

Jde o to, se na cestu "očistit". Očistit, prosvětlit nevědomí, které je od zrození těla s tělem úzce spojeno.

Cvičení - tento způsob meditace - vnitřní práce - spočívá v ovládání dechu a vědomí - spojení vědomí s pomocí dechu s tělem.
Tuším, že Ježíš říkal, že tělo je chrámem Ducha svatého. Ne nějaká iluze.
A v tomto chrámu, který vnímáme a známe normálně jen povrchně, se usazují - promítají se do něj všechny naše "nečistoty", tj. kořeny nyšich závislostí, ulpělostí, vytěsněné obsahy vědomí a ty pak nevědomě směrují "automatizují" a omezují naše reakce, pocity, libosti, nelibosti, strachy atd.
Nějakým způsobem je s tímto duchovním tělem propojena i naše karma, osud. Ne jen osud toho těla, ale celé bytosti.

Když začneme vnitřně dechem a vědomím s tělem pracovat, záhy můžeme pozorovat i náhlé osudové zvraty ať pozitivní, tak negativní - karma - osud se přítomností vědomí někdy hodně urychlí.
"Poslední soud" začne probíhat už za života a za plného vědomí, kdy nám to může velmi pomoci se s tím co nás omezuje a směruje vypořádat, zkrátit a narovnat naši cestu k osvobození. 

Na to je třeba být připraven, ve střehu aby se člověk tím, co se uvolní nebo uděje nenachal něčím strhnout nebo nepřisvojil.

Tak to na úvod, pokračování příště.

P.S.
To co popisuji a budu popisovat je opravdová duchovní přáce a jak se říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Proto se v ašramech a na retreetech cvičí např. Šamata. Pozorování myšlenek.
Šamata neuškodí ale většinou ani moc nepomůže. Připadá mi to spíše jako prostředek, když se shromáždí desítky či stovky lidí v nějakém ašramu nebo setkání, jak tyto lidi neškodně zabavit, aby byli ticho klidně seděli a měli pocit, že tam na sobě duchovně pracují (to trochu přeháním, ale bohuže zese ne tak moc).     

Zeptám se trochu jako trotl, pohlavní zdrženlivostí se myslí jenom to, že není kontakt s druhou osobou nebo i to, že potlačíme i ,,seberealizaci,,?

Citace od: Miroslav kdy 2026-02-14 22:25Tak dobře.
Napíšu.

Jedna oblast meditace - nazvu ji "tělo" je popsána pěkně v těch Tomášových Tajných naukách Tibetu - stačí ta přípravná cvičení, které tam popisuje. Pan Tomáš to tam krásně vysvětluje i co je smyslem těchto cvičení.

Jde o to, se na cestu "očistit". Očistit, prosvětlit nevědomí, které je od zrození těla s tělem úzce spojeno.

Cvičení - tento způsob meditace - vnitřní práce - spočívá v ovládání dechu a vědomí - spojení vědomí s pomocí dechu s tělem.
Tuším, že Ježíš říkal, že tělo je chrámem Ducha svatého. Ne nějaká iluze.
A v tomto chrámu, který vnímáme a známe normálně jen povrchně, se usazují - promítají se do něj všechny naše "nečistoty", tj. kořeny nyšich závislostí, ulpělostí, vytěsněné obsahy vědomí a ty pak nevědomě směrují "automatizují" a omezují naše reakce, pocity, libosti, nelibosti, strachy atd.
Nějakým způsobem je s tímto duchovním tělem propojena i naše karma, osud. Ne jen osud toho těla, ale celé bytosti.

Když začneme vnitřně dechem a vědomím s tělem pracovat, záhy můžeme pozorovat i náhlé osudové zvraty ať pozitivní, tak negativní - karma - osud se přítomností vědomí někdy hodně urychlí.
"Poslední soud" začne probíhat už za života a za plného vědomí, kdy nám to může velmi pomoci se s tím co nás omezuje a směruje vypořádat, zkrátit a narovnat naši cestu k osvobození. 

Na to je třeba být připraven, ve střehu aby se člověk tím, co se uvolní nebo uděje nenachal něčím strhnout nebo nepřisvojil.

Tak to na úvod, pokračování příště.

P.S.
To co popisuji a budu popisovat je opravdová duchovní přáce a jak se říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Proto se v ašramech a na retreetech cvičí např. Šamata. Pozorování myšlenek.
Šamata neuškodí ale většinou ani moc nepomůže. Připadá mi to spíše jako prostředek, když se shromáždí desítky či stovky lidí v nějakém ašramu nebo setkání, jak tyto lidi neškodně zabavit, aby byli ticho klidně seděli a měli pocit, že tam na sobě duchovně pracují (to trochu přeháním, ale bohuže zese ne tak moc).     

Snažím se to vždy vidět od toho počátku cesty, přes průběh, až k tomu pomyslnému "cíli". Nejde nic vynechat, když o tom mluvit. A jde o to s kým.
Ten počátek, je o tý pozornosti k vnitřním procesům. Když jde do toho někdo od srdce, půl je hotovo

Citace od: Paradoxy kdy 2026-02-15 09:01Zeptám se trochu jako trotl, pohlavní zdrženlivostí se myslí jenom to, že není kontakt s druhou osobou nebo i to, že potlačíme i ,,seberealizaci,,?

Myšleno oboje.

Asi záleží ta nutnost zdrženlivosti na konkrétní konstituci bytosti. Běžně je na pohlavní sílu pevně navázána seberealizace ega, toho našeho já, sebedůležitosti, ambice, prosazení se, dosažení atd. Vnímám to u lidí kolem sebe, že takhle je to výrazné propojeno hlavně u mužů.

U těch přípravných cvičení, pročišťovacích to není důležité.

Citace od: Pedrito kdy 2026-02-15 09:19Snažím se to vždy vidět od toho počátku cesty, přes průběh, až k tomu pomyslnému "cíli". Nejde nic vynechat, když o tom mluvit. A jde o to s kým.
Ten počátek, je o tý pozornosti k vnitřním procesům. Když jde do toho někdo od srdce, půl je hotovo

Máš pravdu. Napřed je potřeba se naučit vůbec pozorovat co se uvnitř děje a k tomu je ta šamata dobrá.

Jedné kolegyni v práci se krátce po sobě narodily tři děti. Když později byla u nás v práci se podívat - byla stále na dlouhé mateřské s dětmi, tak říkala, že když už ty kluky nemůže zvládnout tak si spolu hrají na "chcíplé psy" - kdo to vydrží nejdéle. 

Samádhi je spíš květ meditace.

Citace od: Pedrito kdy 2026-02-15 13:36Samádhi je spíš květ meditace.

Květ meditace ano, ale mám pocit, že ne cíl.

Citace od: Paradoxy kdy 2026-02-15 16:53

Citace od: Pedrito kdy 2026-02-15 13:36Samádhi je spíš květ meditace.

Květ meditace ano, ale mám pocit, že ne cíl.

Je to jen metafora. Prapůvodní start je totéž, co cíl. A nad nimi se vznáší balónky cesty. Cvrnkaj o sebe a tak, praskaj, dofukujou se... Chladnou, vřou, klesaj, stoupaj, mizí za obzor...

Tohle "prodýchávání" praktikoval i Drtikol.



Uvědomil jsem si, že pro radikálnější duchovní cestu je něco zásadního, co je třeba se naučit.

Neulpívat, "nedotýkat" se příjemného, žádoucího. Nechat to běžet "kolem" Bez váhání odolat jakémukoliv pokušení.
S tímto naprostým imperativem v sobě může člověk projít bez úhony čímkoliv. Může naslouchat i zpěvu sirén a tak poznat, pochopit i tohle nejtajnější tajemství a moc krásné a svůdné Šaktí, která slabého, nehodného svede a odmrští daleko zpět. Jen silný a neoblomný Šiva je jí hoden a před ním se odhalí v celé své kráse a poddá se mu celým svým srdcem a celou svou duší...

V dalším se tedy nebudu věnovat technikám meditace, ani teoriím -  ale tomu, jak to, co doporučuji probíhalo u mne.