Posezeníčko

Citace od: durodara kdy 2025-05-22 04:01

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 20:54

Citace od: durodara kdy 2025-05-21 20:41

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 19:40Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v sobě. Na to nezapomínej. Ty můžeš vidět, jak to z tebe září a všemi proniká. Ale druzí to nevidí, pokud to v nich nerozkvetlo stejně. Ono jen málo květin rozkvétá stejně ve stejný okamžik.

Ty si zkoušíš přivlastňovat i prvotní přirozenost? Až se ti bude jevit, jakože se ti to daří, budete si o tom moci s Miroslavem za dlouhých zimních večerů vyprávět pohádky...

Sorry, tam došlo k chybě, mělo tam být "Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v druhých."

Nejspíš jsem při tom myslel, při kvaltu do lídla, co ti hezkýho napíšu jinde... Ale mínil jsem to takhle.

A co dělat s dostatkem případů, kdy rozkvétají všude, i v druhých? Stačí se podívat ná sdostatek tvých vlastních zkušeností - takže někde v té své úvaze máš alespoň jednu chybičku...

Nebavíme se jak to je v podstatě (prapůvodně). To jaksi není co řešit. Ale o tem jak to je v tej našej společnosti...
Tak ještě jednou obrazně, abys měl šanci to uzřít. Sto mnichů medituje na zahradě chrámu. Ale jen jediný z nich dospěl k přirozenosti všech věcí. Jeho pohled všemi pronikal, aniž by se hnul. A jejich mysli se v něm vznášely jak obláčky na nebi. Z některých pršelo, z některých se blýskalo, některé se shlukovaly do prapodivných tvarů, některé se rozvlnkovaly do bílých brázd, a další jen tak pluly s vánkem... Ale v satori tehdy spočinul jediný z nich.

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 07:08

Citace od: durodara kdy 2025-05-22 04:01

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 20:54

Citace od: durodara kdy 2025-05-21 20:41

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 19:40Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v sobě. Na to nezapomínej. Ty můžeš vidět, jak to z tebe září a všemi proniká. Ale druzí to nevidí, pokud to v nich nerozkvetlo stejně. Ono jen málo květin rozkvétá stejně ve stejný okamžik.

Ty si zkoušíš přivlastňovat i prvotní přirozenost? Až se ti bude jevit, jakože se ti to daří, budete si o tom moci s Miroslavem za dlouhých zimních večerů vyprávět pohádky...

Sorry, tam došlo k chybě, mělo tam být "Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v druhých."

Nejspíš jsem při tom myslel, při kvaltu do lídla, co ti hezkýho napíšu jinde... Ale mínil jsem to takhle.

A co dělat s dostatkem případů, kdy rozkvétají všude, i v druhých? Stačí se podívat ná sdostatek tvých vlastních zkušeností - takže někde v té své úvaze máš alespoň jednu chybičku...

Nebavíme se jak to je v podstatě (prapůvodně). Tam jaksi není co řešit. Ale o tem jak to je v tej našej společnosti...
Tak ještě jednou obrazně, abys měl šanci to uzřít. Sto mnichů medituje na zahradě chrámu. Ale jen jediný z nich dospěl k přirozenosti všech věcí. Jeho pohled všemi pronikal, aniž by se hnul. A jejich mysli se v něm vznášely jak obláčky na nebi. Z některých pršelo, z některých se blýskalo, některé se shlukovaly do prapodivných tvarů, některé se rozvlnkovaly do bílých brázd, a další jen tak pluly s vánkem... Ale v satori tehdy spočinul jediný z nich.

Popsal jsi to úplně přesně tak jak to popisuješ vždy - jakoby tam byla ve tvé mysli kovová závora před tím sjednocováním a jediností. Ale jaký má smysl jít do vyvanutí zcela sám?
Máš i na to odpověď?

Já v tom kovovou závoru nevidím. Jen občas vidím ten sebestřednej kuk, že když se někdo té podstaty dotk (a není to jen představa poslepovaná z vyčteného), tak že vidí vše - všechny vyvanuté. A co mu v tom nehraje, je neexistující Májou Takhle tím padá do rafinějšího rozdělení - a představa na sebe nenechá dlouho čekat.

Vyvanutá mysl, duch, co ji prozářil, si to tělo ještě ponechá. Ale už ne jako opevnění, spíše jak hudební nástroj...

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 08:44Já v tom kovovou závoru nevidím. Jen občas vidím ten sebestřednej kuk, že když se někdo té podstaty dotk (a není to jen představa poslepovaná z vyčteného), tak že vidí vše - všechny vyvanuté. A co mu v tom nehraje, je neexistující Májou Takhle tím padá do rafinějšího rozdělení - a představa na sebe nenechá dlouho čekat.

Vyvanutá mysl, duch, co ji prozářil, si to tělo ještě ponechá. Ale už ne jako opevnění, spíše jak hudební nástroj...

Principem je, že to, že než ji začneš vidět, musíš si uvědomit, kde přesně musí být, a tam ji hledat. Jedině tak se dá skutečně najít a pak i uvidět.

Citace od: durodara kdy 2025-05-23 02:21

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 08:44Já v tom kovovou závoru nevidím. Jen občas vidím ten sebestřednej kuk, že když se někdo té podstaty dotk (a není to jen představa poslepovaná z vyčteného), tak že vidí vše - všechny vyvanuté. A co mu v tom nehraje, je neexistující Májou Takhle tím padá do rafinějšího rozdělení - a představa na sebe nenechá dlouho čekat.

Vyvanutá mysl, duch, co ji prozářil, si to tělo ještě ponechá. Ale už ne jako opevnění, spíše jak hudební nástroj...

Principem je, že to, že než ji začneš vidět, musíš si uvědomit, kde přesně musí být, a tam ji hledat. Jedině tak se dá skutečně najít a pak i uvidět.

Co to? Tenhle jazyk neznám...

"Musíš si uvědomit, kde přesně musí být"

Nepřekombinoval jsi to trochu?

:-)

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-23 07:02

Citace od: durodara kdy 2025-05-23 02:21

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 08:44Já v tom kovovou závoru nevidím. Jen občas vidím ten sebestřednej kuk, že když se někdo té podstaty dotk (a není to jen představa poslepovaná z vyčteného), tak že vidí vše - všechny vyvanuté. A co mu v tom nehraje, je neexistující Májou Takhle tím padá do rafinějšího rozdělení - a představa na sebe nenechá dlouho čekat.

Vyvanutá mysl, duch, co ji prozářil, si to tělo ještě ponechá. Ale už ne jako opevnění, spíše jak hudební nástroj...

Principem je, že to, že než ji začneš vidět, musíš si uvědomit, kde přesně musí být, a tam ji hledat. Jedině tak se dá skutečně najít a pak i uvidět.

Co to? Tenhle jazyk neznám...

"Musíš si uvědomit, kde přesně musí být"

Nepřekombinoval jsi to trochu?

:-)

Tošku asi moc krypticky zapsaná myšlenka z různých knih různých autorů: A otevřely se mi oči, i uviděl jsem!

No však. Jak je do toho pohledu zapnut mentální processing, a to tak že neuvědomovaně, je z každého stromku rázem vánoční...
A to je přesně to, co se ne-děje v tý meditaci - ťuk na vypínač, a je vypnuto. To jde samosebou v mnoha chvílích dne... :-) Ale teď třeba ten rozum zapnout musím na plnej výkon, páč jdu dělat program pro novou typu, dle výkresu.

Někde jsem zaslech; vidět v každém dítěti starce, a v každém starci dítě.