Posezeníčko

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-08 23:04

Citace od: Evulína kdy 2025-05-08 22:11Miroslave, myslím, že ti je tantra blízká. Znáš se s J. Mazánkem nebo víš o něm něco? Je to údajně velký tantrik...

Mazánka jsem znal dobře, nevím už hodně delší dobu co s ním je.
Ten jeho přístup k tantře mi moc neseděl. Připadal mi moc fyzický, tak nějak to z něj vyzařovalo - málo romantické, ne krásné, ne obětavé, ne smrtící pro ego, spíše naopak, takové duchovňácky požitkářské.

Tady mám jednu fotku z totáče, kdy jsme byli a zpívali ve společnosti amerických krišňáků a jejich jídel, které krišňácky navařili.
Mazánek je ten fousatý vpravo.

Díky. Kdysi mi jáčko řekl, že by mi mohla být blízká krija jóga. Tak jsem hledala na netu, co to vlastně je a narazila jsem na jméno J.M.
Pak jsme se i viděli asi třikrát osobně...
Lépe bych můj pocit nenapsala, než jsi napsal ty.

Pak se o krija jógu zajímá i Jiří Krutina, dokonce i vydal knížku, ale jeho neznám a ani mě nijak nezaujímá...

Tato cesta není pro mě... 🙂

 

Citace od: Paradoxy kdy 2025-05-09 07:01

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-08 21:12

Citace od: Paradoxy kdy 2025-05-08 20:20Buď rád, že to neznáš . Někteří to tak mají, pro mě to bylo hodně poučné. Člověk přijde na spoustu věcí i o sobě samém.

To nevím, cítit, že mě chce někdo ovládat, tak zbohem a šáteček To je o tý intuici. Ne každej, kdo ti s přimhořeným obočím řekne, "musíš" něco, třeba uklidit, nebo se nad něčím zamyslet, tě chce ovládat. Horoucí partnerskou lásku asi věčně udržet nejde, ale pokud je aspoň společný smysl pro humor i vážnost, tak to je dobrý přístav, kde ten cit už možná ne tak vřelý, ale furt vane.

Kéž by to bylo tak jednoduchý...jak se říká, když ptáčka lákají, hezký mu zpívají Já byla hodně naivní a bez zkušeností. Takovýhle čuch na lidi jsem si právě vypěstovala díky vztahu s ním, teď už poznám i jemné nuance

´
Paradoxy - to, co tě ovládá, není ten partner se svými sklony, chybami, ale i svým bohatstvím (většinou vůbec ne v hmotné rovině), ale tvoje vlastní touha, důvěra, že jsi vidět a že má pro něj smysl mu "ustoupit" a "vydržet". Kdysi dávno jsem pro jednu kamarádku napsal něco podobného jako: "partnerská láska je boj sám se sebou o toho druhého..."
Zásadní problém všech vztahů je v tom, že se jeden, anebo dokonce oba, či v extrému všichni, snaží sami ze sebe toho druhého sobě "přizpůsobovat", měnit [jen] toho druhého, protože každý sám si je jist svou vlastní hodnotou ve vztahu - danou tím, jak jsou okouzleni a jak vidí, jak jednoduše tomu druhému dávají svůj "prostor".
Vždy jsme od dětství uvyklí na to, že prostor k vlastnímu životu byl odebírán nám, také i to chceme "napravovat"
Základem vztahu je jeho vyváženost - ne obchodní praktiky "já tohle, a ty tohle", případně "když ty tohle, já zase tohle".
Umění dokonalého vztahu je ve vyrovnáváni toho, co partner ve vztahu ke mně skutečně potřebuje - a není to dáno tím, co on sám ví. Cítím, že mi "přebývá" u partnera "něco A" a první musím zjistit, zda to "něco A" není jen mé sobecké přání (aby to nebylo), Pokud jsem si jist, že to sám nevyprovokovávám nějakým tlakem svých přání, je možná nejlepší, to s ním co nejdříve probrat, ale ne ve smyslu boje, ale jen ve smyslu toho, že sám už nemohu vyjít v tomto vstříc. (spojím to až ke konci úvahy).
Druhou rovinou je to, co mi chybí, co potřebuji k motivování sebe sama se k tomu druhému stále více a více "přibližovat", vidět ho, chápat ho, a vyvažovat ho.
Třetí, a také asi nejkritičtější rovinou, je vývoj - vývoj můj i vývoj toho partnera.  zaseje důležité to tomu druhému umět popsat, nečekat, že když to vidím, musí to vidět i ten druhý.
Jedním z řešení všech partnerských krizí je nepožadovat, ale naopak nabízet. Je to ale náhražka něčeho podstatnějšího - umět vidět očima partnera to, co vidím očima svýma. Ne vždy je to viděné úplně totožné, často lidé vůbec neumí vidět očima toho, koho milují - myslí si, že to, co vidí, musí být totéž, co vidí partner...
Je nutné spolu stále hledat to vyvážení, buď vědomě společně (orientální vztahové praktiky, např. společné párové "cvičení", nejčastěji známé jako Tai-Chi - které pokrývá jak rovinu vzájemnosti boje až po rovinu hluboké intimity. Není to totiž jen "společná chvíle vzájemnosti", je to již z principu metoda, jak dát tomu druhému prostor i v místech, kde to já nevidím.
Pokud je to možné, je potřeba si k tomu "mohu říci" mezi partnery vytvořit patřičný prostor. Již z principu párového vztahu je ta vzájemná "přitažlivost" také automaticky  vnitřně vyvážena i schopností tomu druhému skutečně porozumět - jen to prostě většinou nevidíme, protože použitelných příkladů je v této době poskrovnu.
Jednou s nejúčinnějších metod vyvažování partnerských vztahů je předat "žezlo" arbitra správnosti vztahu ze svých rukou něčemu, co z principu je v roli "autority". Věřící mají v tomto obrovskou výhodu, protože už z principu je ten pravý Mistr také Bůh. A tedy své !nabídky a přínosy" ke společnému bytí, dávám přímo Mistrovi, Bohu, a ve své důvěře v jeho rozhodnutí, netrvám na okamžité reakci svého partnera (které se tak vlastně ani nemůže stát ohnivým bojem, protože ten Mistr bojovat nebude). A takto "získaný" čas otupí ostrost problému a umožní i partnerovi si nejen problému všimnout, ale (zase pomocí toho vyvažování vztahu skrze ti přitažlivost) dováži své postoje a jednání do celkové rovnováhy...

Aby to nebylo jen tak suchopárné, jako příklad je možné použít příběh Hakuina:

Jednou za Hakuinem přišli rozezlení rodiče s tím, že jejich velmi mladá dcera se - po jejich nátlaku - přiznala, že má s Hakuinem tajné své čerstvě narozené dítě, a že - aby očistili čest své rodiny, má se sám Hakuin o dítě postarat.
Hakuin chvíli mlčel, a pak pronesl "Tak takhle to je..." a dítě přijal do svého opatrování, staral se o ně jak nejlépe zvládal, sháněl mu jídlo, vytvořil mu ve svém domku zázemí, a další věci pro něj i pro jeho matku,
Po nějaké době ale ta máma přišla se slzami v očích, aby ji Hakuin dítě "vrátil", že on není jeho otec, ale že otcem je také mladý hoch, který v očích rodičů by byl hned odmítnut a dívka by své dítě ztratila. Její situace se však aktuálně změnila, a ona už může vyjít s pravdou ven.
Hakuin pronesl "Tak takhle to je...", jemně ji předal to dítě, přidal jí mnoho věcí, které to dítě používalo, a rozloučil se s ní.

Citace od: Evulína kdy 2025-05-09 08:27

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-08 23:04

Citace od: Evulína kdy 2025-05-08 22:11Miroslave, myslím, že ti je tantra blízká. Znáš se s J. Mazánkem nebo víš o něm něco? Je to údajně velký tantrik...

Mazánka jsem znal dobře, nevím už hodně delší dobu co s ním je.
Ten jeho přístup k tantře mi moc neseděl. Připadal mi moc fyzický, tak nějak to z něj vyzařovalo - málo romantické, ne krásné, ne obětavé, ne smrtící pro ego, spíše naopak, takové duchovňácky požitkářské.

Tady mám jednu fotku z totáče, kdy jsme byli a zpívali ve společnosti amerických krišňáků a jejich jídel, které krišňácky navařili.
Mazánek je ten fousatý vpravo.

Díky. Kdysi mi jáčko řekl, že by mi mohla být blízká krija jóga. Tak jsem hledala na netu, co to vlastně je a narazila jsem na jméno J.M.
Pak jsme se i viděli asi třikrát osobně...
Lépe bych můj pocit nenapsala, než jsi napsal ty.

Pak se o krija jógu zajímá i Jiří Krutina, dokonce i vydal knížku, ale jeho neznám a ani mě nijak nezaujímá...

Tato cesta není pro mě... 🙂
 

Ten tvůj "Jáčko" to asi myslel tak, že krija jóga je v principu jógová metoda řízeného dechu, který umožňuje vnitřní - osobou obarvené - "napětí" sublimovat zpět do čisté neobarvené energie, a tak to vzniklé napětí zcela eliminovat. Je ale plně vnitřní, a není ji možné "naučit se" přes papírového gurua. Nemyslím si tedy, že "Jáčko" mohl myslet jako "krija" mistra Jirku Mazánka, A Jirku Krutinu už vůbec ne.
A také bych si dovolil lehce oponovat tomu, že když zmínil, že by ti byla ta metoda blízká, že by to mělo zároveň být i řešení tvých situací. Ty svou osobou a přítomností ráda zabarvuješ probíhající děje, krija je v takovém případě neúčinná. Neznamená to ale, že by ti byla cizí. Jen většina těch, kteří slovo "krija" používají i veřejně, vůbec netuší, o co jde...

Citace od: durodara kdy 2025-05-09 09:26

Citace od: Paradoxy kdy 2025-05-09 07:01

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-08 21:12

Citace od: Paradoxy kdy 2025-05-08 20:20Buď rád, že to neznáš . Někteří to tak mají, pro mě to bylo hodně poučné. Člověk přijde na spoustu věcí i o sobě samém.

To nevím, cítit, že mě chce někdo ovládat, tak zbohem a šáteček To je o tý intuici. Ne každej, kdo ti s přimhořeným obočím řekne, "musíš" něco, třeba uklidit, nebo se nad něčím zamyslet, tě chce ovládat. Horoucí partnerskou lásku asi věčně udržet nejde, ale pokud je aspoň společný smysl pro humor i vážnost, tak to je dobrý přístav, kde ten cit už možná ne tak vřelý, ale furt vane.

Kéž by to bylo tak jednoduchý...jak se říká, když ptáčka lákají, hezký mu zpívají Já byla hodně naivní a bez zkušeností. Takovýhle čuch na lidi jsem si právě vypěstovala díky vztahu s ním, teď už poznám i jemné nuance

´
Paradoxy - to, co tě ovládá, není ten partner se svými sklony, chybami, ale i svým bohatstvím (většinou vůbec ne v hmotné rovině), ale tvoje vlastní touha, důvěra, že jsi vidět a že má pro něj smysl mu "ustoupit" a "vydržet". Kdysi dávno jsem pro jednu kamarádku napsal něco podobného jako: "partnerská láska je boj sám se sebou o toho druhého..."
Zásadní problém všech vztahů je v tom, že se jeden, anebo dokonce oba, či v extrému všichni, snaží sami ze sebe toho druhého sobě "přizpůsobovat", měnit [jen] toho druhého, protože každý sám si je jist svou vlastní hodnotou ve vztahu - danou tím, jak jsou okouzleni a jak vidí, jak jednoduše tomu druhému dávají svůj "prostor".
Vždy jsme od dětství uvyklí na to, že prostor k vlastnímu životu byl odebírán nám, také i to chceme "napravovat"
Základem vztahu je jeho vyváženost - ne obchodní praktiky "já tohle, a ty tohle", případně "když ty tohle, já zase tohle".
Umění dokonalého vztahu je ve vyrovnáváni toho, co partner ve vztahu ke mně skutečně potřebuje - a není to dáno tím, co on sám ví. Cítím, že mi "přebývá" u partnera "něco A" a první musím zjistit, zda to "něco A" není jen mé sobecké přání (aby to nebylo), Pokud jsem si jist, že to sám nevyprovokovávám nějakým tlakem svých přání, je možná nejlepší, to s ním co nejdříve probrat, ale ne ve smyslu boje, ale jen ve smyslu toho, že sám už nemohu vyjít v tomto vstříc. (spojím to až ke konci úvahy).
Druhou rovinou je to, co mi chybí, co potřebuji k motivování sebe sama se k tomu druhému stále více a více "přibližovat", vidět ho, chápat ho, a vyvažovat ho.
Třetí, a také asi nejkritičtější rovinou, je vývoj - vývoj můj i vývoj toho partnera.  zaseje důležité to tomu druhému umět popsat, nečekat, že když to vidím, musí to vidět i ten druhý.
Jedním z řešení všech partnerských krizí je nepožadovat, ale naopak nabízet. Je to ale náhražka něčeho podstatnějšího - umět vidět očima partnera to, co vidím očima svýma. Ne vždy je to viděné úplně totožné, často lidé vůbec neumí vidět očima toho, koho milují - myslí si, že to, co vidí, musí být totéž, co vidí partner...
Je nutné spolu stále hledat to vyvážení, buď vědomě společně (orientální vztahové praktiky, např. společné párové "cvičení", nejčastěji známé jako Tai-Chi - které pokrývá jak rovinu vzájemnosti boje až po rovinu hluboké intimity. Není to totiž jen "společná chvíle vzájemnosti", je to již z principu metoda, jak dát tomu druhému prostor i v místech, kde to já nevidím.
Pokud je to možné, je potřeba si k tomu "mohu říci" mezi partnery vytvořit patřičný prostor. Již z principu párového vztahu je ta vzájemná "přitažlivost" také automaticky  vnitřně vyvážena i schopností tomu druhému skutečně porozumět - jen to prostě většinou nevidíme, protože použitelných příkladů je v této době poskrovnu.
Jednou s nejúčinnějších metod vyvažování partnerských vztahů je předat "žezlo" arbitra správnosti vztahu ze svých rukou něčemu, co z principu je v roli "autority". Věřící mají v tomto obrovskou výhodu, protože už z principu je ten pravý Mistr také Bůh. A tedy své !nabídky a přínosy" ke společnému bytí, dávám přímo Mistrovi, Bohu, a ve své důvěře v jeho rozhodnutí, netrvám na okamžité reakci svého partnera (které se tak vlastně ani nemůže stát ohnivým bojem, protože ten Mistr bojovat nebude). A takto "získaný" čas otupí ostrost problému a umožní i partnerovi si nejen problému všimnout, ale (zase pomocí toho vyvažování vztahu skrze ti přitažlivost) dováži své postoje a jednání do celkové rovnováhy...

Aby to nebylo jen tak suchopárné, jako příklad je možné použít příběh Hakuina:

Jednou za Hakuinem přišli rozezlení rodiče s tím, že jejich velmi mladá dcera se - po jejich nátlaku - přiznala, že má s Hakuinem tajné své čerstvě narozené dítě, a že - aby očistili čest své rodiny, má se sám Hakuin o dítě postarat.
Hakuin chvíli mlčel, a pak pronesl "Tak takhle to je..." a dítě přijal do svého opatrování, staral se o ně jak nejlépe zvládal, sháněl mu jídlo, vytvořil mu ve svém domku zázemí, a další věci pro něj i pro jeho matku,
Po nějaké době ale ta máma přišla se slzami v očích, aby ji Hakuin dítě "vrátil", že on není jeho otec, ale že otcem je také mladý hoch, který v očích rodičů by byl hned odmítnut a dívka by své dítě ztratila. Její situace se však aktuálně změnila, a ona už může vyjít s pravdou ven.
Hakuin pronesl "Tak takhle to je...", jemně ji předal to dítě, přidal jí mnoho věcí, které to dítě používalo, a rozloučil se s ní.

Děkuji za rozsáhlý rozbor mých partnerských vztahů, ale bohužel jsi vedle jako ta jedle. Jak jsi prosímtě na tohle všechno o mě přišel z jednoho mého komentáře, který se týkal mého prvního manželství? Nechci se tě nijak dotknout, ale neznáš mě na to dost dobře, abys dělal takovýhle závěry....

Je to náš Brouk Pytlík. Všechno ví, všechno zná. Máme ho rádi. 🙂

Citace od: Evulína kdy 2025-05-09 11:52Je to náš Brouk Pytlík. Všechno ví, všechno zná. Máme ho rádi. 🙂

Brouk pytlík .

Co o něm vím? Myslí si o sobě, že sedí na pódiu. Ale přitom touží někam patřit   Touží být přijímán takový, jaký je a tak ho máme rádi takového, jaký je
P.S. jen kdyby nebyl tak chytrej jak rádio, durodaro slez z toho pódia, nebo jinak- přestaň dělat, že seš na podiu, beztak seš v tom až po uši stejně jako my ostatní

🙂

Něco ze života.
Mně hodně pomohla moje první manželka, které ve mně provokovala všechno možné a protože jsem to bral jako příležitost poznat své hlubší negativní impulzy a tak se jich zbavit, tak jak se říká, co tě nezlomí, to tě posílí.

Příklad. Rodiče nám kdysi dali k vánocům barevnou televizi asi za 12000,- Kčs  v té době novinka a já jsem bral asi 2000,- Kčs měsíčně a manželka byla doma s malými dětmi, tak jsme si to sami nemohli dovolit. Super

Po čase, manželka místo aby se starala o děti, úklid a pod. tak místo toho stále koukala na televizi. Přišel jsem domů z práce, všude bordel, měl bys ... atd.
Když jsem ji na to upozornil, že místo aby něco dělala furt jen čučí na televizi, tak mi žekla:
"Za to můžou tvoji rodiče. Já jsem ji nechtěla."
Dobrý, co? A podobně. To bylo pro mne duchovní cvičeníčko..

A jak jsem se učil klidu mysli, tak to ji nejvíce rozčilovalo, že to beru její ůtoky s klidem, tak stále přidávala. A uklidnilo ji, až když už jsem to už nevydržel a taky se roozčílil.
A jak to dopadlo? Když jsem byl už dobře "vycvičen" tak nakonec osud mi přinesl jinou ženu a "cvičení" tak skončilo.
Když jsme byli v manželské poradně, před rozvodem, tak manželka říkala poradkyni o mně: "To je nejhorší člověk, kterého jsem kdy potka, s ním se nedá žít".
A moje současná manželka v té době (i dnes) říkala: Ty jsi nejlepší člověk, kterého jsem kdy poznala". No tak co jsem měl dělat? Jedné svou existencí ubližuji, druhé prospívám, tak je čas na změnu     (zjednodušeně a zkrácené interpretováno)

P.S.
Dorka by nám taky mohla napsat něco ze svých životních zkušeností, neb šedá všechna teorie, zelený strom života a příklady táhnou. 

Paní Tomášová náš rozvod komentovala: "Když v manželství jeden jde dopředu a druhý stojí na místě, tak se to holt roztrhne."
Ona znala jak mou první, tak i druhou manželku.

Díky za podělení se.

CitaceNo tak co jsem měl dělat? Jedné svou existencí ubližuji, druhé prospívám

Víš, hlavně to, že "druhé prospívám".... bych nikdy nemohla napsat a když jsem toto u tebe četla, tak mi sakra začala blikat červená kontrolka. To je to, pro tebe asi, tvoje dobře skryté ego, jak ti někteří dávají vědět, že jsi namyšlený, sebezahleděný...

A asi to není o tom, co psala Dorka, o tom nechtít předělávat druhého k obrazu svému...

Kdysi, více než 20 lety, kdy jsem začala duchovní rozum brát :-), jsem byla celá nadšená z "území", které se mi najednou otevřelo, o kterém jsem doposud neměla ani potuchy... Po narození dcery... (a kolikrát jsem si pro sebe povzdechla, kéž by ne...) :-)
Navštěvovala jsem různé kurzy sebepoznání, numerologie, tarotu, četla knížky, začala se stýkat s podobně naladěnými lidmi a byla toho plna.
Když jsem po takovém kurzu přijela domů, chtěla jsem vše povídat manželovi. Co jsme tam dělali, co jsem si uvědomila... a viděla, jak on, beran s nohama na zemi, jak se mu to těžko poslouchá. Jako bych ho tím obtěžovala. Vyloženě tím trpěl...  uvědomila jsem si to, když jsem se na něj dívala a s výlevy, podělením se ... jsem přestala. Nic mi nezakazoval, nijak nevyčítal, byl vždy velmi tolerantní a je... až jsem si někdy říkala, že na mě ani nežárlí (co se týká jiných mužů), mých odjezdů na kurzy atd.
Od pohledu je to muž materiálně založený, beran každým coulem, ale bezvadný táta, dědeček se srdcem na dlani a ano, i se srdcem na dlani tlukoucím pro mne..., což jsem dlouho, dlouho tak nevnímala a utápěla se v sebelitování: on mě nemá rád, žije jen svou prací a já jsem na poslední koleji...
Není tomu tak a jak už jsem psala, pochopila jsem to, uviděla", až když jsem spadla do závislosti s pitím a dostala se tak na dno svých duševních i fyzických možností...

On totiž to, TO žije. Nepotřebuje jezdit na nějaké kurzy sebepoznávání, na rozdíl ode mne tehdy...
Vidím to až teď...

On nechce a ani nechtěl nikdy předělávat mě a ani já jeho, i když... i když mi dlouho trvalo na to přijít...

Takže se vrátím na začátek. Nemohla bych nikdy napsat a ani on by nikdy neřekl, že jemu - mě - prospívá.
I když..
Ano, prospíváme si navzájem tím, že jsme autentičtí... i proto jsme se potkali, že si můžeme navzájem prospět... (pozor, nemohla bych napsat, že já jemu prospívám nebo on mi prospívá)... je to jemná nuance, která leží na tom nejdůležitějším - na nuanci autentičnosti, přirozenosti každého z nás...

Citace od: Evulína kdy 2025-05-09 13:45Díky za podělení se.

CitaceNo tak co jsem měl dělat? Jedné svou existencí ubližuji, druhé prospívám

Víš, hlavně to, že "druhé prospívám".... bych nikdy nemohla napsat a když jsem toto u tebe četla, tak mi sakra začala blikat červená kontrolka. To je to, pro tebe asi, tvoje dobře skryté ego, jak ti někteří dávají vědět, že jsi namyšlený, sebezahleděný...

A asi to není o tom, co psala Dorka, o tom nechtít předělávat druhého k obrazu svému...

Kdysi, více než 20 lety, kdy jsem začala duchovní rozum brát :-), jsem byla celá nadšená z "území", které se mi najednou otevřelo, o kterém jsem doposud neměla ani potuchy... Po narození dcery... (a kolikrát jsem si pro sebe povzdechla, kéž by ne...) :-)
Navštěvovala jsem různé kurzy sebepoznání, numerologie, tarotu, četla knížky, začala se stýkat s podobně naladěnými lidmi a byla toho plna.
Když jsem po takovém kurzu přijela domů, chtěla jsem vše povídat manželovi. Co jsme tam dělali, co jsem si uvědomila... a viděla, jak on, beran s nohama na zemi, jak se mu to těžko poslouchá. Jako bych ho tím obtěžovala. Vyloženě tím trpěl...  uvědomila jsem si to, když jsem se na něj dívala a s výlevy, podělením se ... jsem přestala. Nic mi nezakazoval, nijak nevyčítal, byl vždy velmi tolerantní a je... až jsem si někdy říkala, že na mě ani nežárlí (co se týká jiných mužů), mých odjezdů na kurzy atd.
Od pohledu je to muž materiálně založený, beran každým coulem, ale bezvadný táta, dědeček se srdcem na dlani a ano, i se srdcem na dlani tlukoucím pro mne..., což jsem dlouho, dlouho tak nevnímala a utápěla se v sebelitování: on mě nemá rád, žije jen svou prací a já jsem na poslední koleji...
Není tomu tak a jak už jsem psala, pochopila jsem to, uviděla", až když jsem spadla do závislosti s pitím a dostala se tak na dno svých duševních i fyzických možností...

On totiž to, TO žije. Nepotřebuje jezdit na nějaké kurzy sebepoznávání, na rozdíl ode mne tehdy...
Vidím to až teď...

On nechce a ani nechtěl nikdy předělávat mě a ani já jeho, i když... i když mi dlouho trvalo na to přijít...

Takže se vrátím na začátek. Nemohla bych nikdy napsat a ani on by nikdy neřekl, že jemu - mě - prospívá.
I když..
Ano, prospíváme si navzájem tím, že jsme autentičtí... i proto jsme se potkali, že si můžeme navzájem prospět... (pozor, nemohla bych napsat, že já jemu prospívám nebo on mi prospívá)... je to jemná nuance, která leží na tom nejdůležitějším - na nuanci autentičnosti, přirozenosti každého z nás...

Tak dobře, aby ti neblikalo na majáku. Neprospívá jí to podle mne, ale říká, že je se mnou šťastná, tak jsem myslel, že tím chce říci, že jí to prospívá. Ty blikno.
Asi to máš odněkud hodně zprotivené, když si někdo myslí, že tím, co druhým dělá, že jim to prospívá. Že ti hned začne blikat na majáku, když to slyšíš 

Já nemyslím za druhé jako někdo.

Citace od: Paradoxy kdy 2025-05-09 07:01

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-08 21:12

Citace od: Paradoxy kdy 2025-05-08 20:20Buď rád, že to neznáš . Někteří to tak mají, pro mě to bylo hodně poučné. Člověk přijde na spoustu věcí i o sobě samém.

To nevím, cítit, že mě chce někdo ovládat, tak zbohem a šáteček To je o tý intuici. Ne každej, kdo ti s přimhořeným obočím řekne, "musíš" něco, třeba uklidit, nebo se nad něčím zamyslet, tě chce ovládat. Horoucí partnerskou lásku asi věčně udržet nejde, ale pokud je aspoň společný smysl pro humor i vážnost, tak to je dobrý přístav, kde ten cit už možná ne tak vřelý, ale furt vane.

Kéž by to bylo tak jednoduchý...jak se říká, když ptáčka lákají, hezký mu zpívají Já byla hodně naivní a bez zkušeností. Takovýhle čuch na lidi jsem si právě vypěstovala díky vztahu s ním, teď už poznám i jemné nuance

Asi záleží, jak se ti dva vzájemně přijímaj a co si vysílaj. Já třeba nejsem ve vztahu organizátor, takže nějak přirozeně jsem většinou měl partnerky, co tohle uměly líp, plánování a tak. To mi vůbec nevadilo, naopak jsem to vítal a zastával tu technickou složku domáctnosti

Citace od: Paradoxy kdy 2025-05-09 12:00

Citace od: Evulína kdy 2025-05-09 11:52Je to náš Brouk Pytlík. Všechno ví, všechno zná. Máme ho rádi. 🙂

Brouk pytlík .

Co o něm vím? Myslí si o sobě, že sedí na pódiu. Ale přitom touží někam patřit   Touží být přijímán takový, jaký je a tak ho máme rádi takového, jaký je
P.S. jen kdyby nebyl tak chytrej jak rádio, durodaro slez z toho pódia, nebo jinak- přestaň dělat, že seš na podiu, beztak seš v tom až po uši stejně jako my ostatní

Skutečně jsem sám překvapen, jak si to vztáhla jen na sebe a celé to pojala, jako mou odpověď pro tebe.

Myšleno to ale tak nebylo - zaujal mne jen ten moment, kdy jsi napsala, že tě partner měl velkou snahu tě ovládat a tas myšlenka byla prostá - ovládat tě může jen tehdy, když ty s tím jeho ovládáním souhlasíš. A do toho patří i tvé mlčení.

Vše ostatní  byl jen pokus popsat, jak a přes co, a proč. Samotného mně překvapil tvůj výklad, a máš pravdu, dá se to i pochopit tvým způsobem. Myšleno to ale tak nebylo.

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-09 14:33

Citace od: Evulína kdy 2025-05-09 13:45Díky za podělení se.

CitaceNo tak co jsem měl dělat? Jedné svou existencí ubližuji, druhé prospívám

Víš, hlavně to, že "druhé prospívám".... bych nikdy nemohla napsat a když jsem toto u tebe četla, tak mi sakra začala blikat červená kontrolka. To je to, pro tebe asi, tvoje dobře skryté ego, jak ti někteří dávají vědět, že jsi namyšlený, sebezahleděný...

A asi to není o tom, co psala Dorka, o tom nechtít předělávat druhého k obrazu svému...

Kdysi, více než 20 lety, kdy jsem začala duchovní rozum brát :-), jsem byla celá nadšená z "území", které se mi najednou otevřelo, o kterém jsem doposud neměla ani potuchy... Po narození dcery... (a kolikrát jsem si pro sebe povzdechla, kéž by ne...) :-)
Navštěvovala jsem různé kurzy sebepoznání, numerologie, tarotu, četla knížky, začala se stýkat s podobně naladěnými lidmi a byla toho plna.
Když jsem po takovém kurzu přijela domů, chtěla jsem vše povídat manželovi. Co jsme tam dělali, co jsem si uvědomila... a viděla, jak on, beran s nohama na zemi, jak se mu to těžko poslouchá. Jako bych ho tím obtěžovala. Vyloženě tím trpěl...  uvědomila jsem si to, když jsem se na něj dívala a s výlevy, podělením se ... jsem přestala. Nic mi nezakazoval, nijak nevyčítal, byl vždy velmi tolerantní a je... až jsem si někdy říkala, že na mě ani nežárlí (co se týká jiných mužů), mých odjezdů na kurzy atd.
Od pohledu je to muž materiálně založený, beran každým coulem, ale bezvadný táta, dědeček se srdcem na dlani a ano, i se srdcem na dlani tlukoucím pro mne..., což jsem dlouho, dlouho tak nevnímala a utápěla se v sebelitování: on mě nemá rád, žije jen svou prací a já jsem na poslední koleji...
Není tomu tak a jak už jsem psala, pochopila jsem to, uviděla", až když jsem spadla do závislosti s pitím a dostala se tak na dno svých duševních i fyzických možností...

On totiž to, TO žije. Nepotřebuje jezdit na nějaké kurzy sebepoznávání, na rozdíl ode mne tehdy...
Vidím to až teď...

On nechce a ani nechtěl nikdy předělávat mě a ani já jeho, i když... i když mi dlouho trvalo na to přijít...

Takže se vrátím na začátek. Nemohla bych nikdy napsat a ani on by nikdy neřekl, že jemu - mě - prospívá.
I když..
Ano, prospíváme si navzájem tím, že jsme autentičtí... i proto jsme se potkali, že si můžeme navzájem prospět... (pozor, nemohla bych napsat, že já jemu prospívám nebo on mi prospívá)... je to jemná nuance, která leží na tom nejdůležitějším - na nuanci autentičnosti, přirozenosti každého z nás...

Tak dobře, aby ti neblikalo na majáku. Neprospívá jí to podle mne, ale říká, že je se mnou šťastná, tak jsem myslel, že tím chce říci, že jí to prospívá. Ty blikno.
Asi to máš odněkud hodně zprotivené, když si někdo myslí, že tím, co druhým dělá, že jim to prospívá. Že ti hned začne blikat na majáku, když to slyšíš 

Já nemyslím za druhé jako někdo.

Blikno, Hmm... Já nemyslím na druhé, aha.

Teď mi vyskočila vzpomínka. Ptala se mě žena, "pronajmem si na dovolenou tuhle chaloupku tady anebo tuhle tam?" Tak jsem na ně kouk, připadaly mi obě stejný v lesejku, a povídám, "mě je to jedno, neznám to ani tam, ani tam, a pěkný jsou obě." A žena na to, "no tak, musí se ti přece jedna víc líbit". Tak ostřím oko a u jedný se mi líbil strom, tak říkám, "tak tahle". A žena chvíli mlčela a povídá, "víš, mě se víc líbí ta druhá". Říkám, "super! Pojedem tam". A bylo vybráno.