Posezeníčko

Přejato z Vostálníkova webu z povídání, proč se universálnímu vědomí říká někdy "nic", atp...

http://vp.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=2&t=885&p=24673#p24673

Citace.......
Vostálpetr: No to jo,

Ale zpětně bych to nenazýval jako nic,

V meditaci kdy je minimální uvědomování to ano,

To je podobné spánku

Ale o osvícení které má být Skutečností bych to takto nenazýval jako nic...


A stejně tak oblibenej Janin citát Mahárádže, že kdyz je Vědomí tak je ničím,

Vědomí je pravým opakem ničeho protože to je Bytí

Něco co existuje samo o sobě

A proti tomu je pocit bytí jen nedomrdlost ega

A to samé Blaženost, proti ní je nějaká extatická láska v který se ego poseté štěstím jen odvar kopriv

Sebevětší extáze je nic oproti Blaženosti...

No, pro "tající" ego to je něco neuchopitelného, to je jako by chtělo lapnout vodu... Ono vlastně neví, jak to nazvat, tak ho napadne třeba "prázdnota", atp (něco v čem mizí)... A ono v tom světle Samadhi "taje", jako kra co se dostala do slunných vod... Jenže jak taje, tak se v ní odhalujou všelijaký zamrzlý bubliny, tak tomu ještě furt věnuje pozornost. Dokud se úplně nerozpustí... Ale to rozhodně není dílem jediný meditace. Protože je to většinou kra jak kráva. Natož nějakýho umanutí si, že vše je móře. To sice jo, ale vědět to nestačí. Takový "poznání" je jak slunečník...
Takže když pak o tom rozpráví, tak furt ještě vidí sebe a okeán. Okeán totiž jen tak šumí a praskání ker je jen praskání ker...
Kra se sice do posledího ledovýho krystalu cítí samostatná, ale čím dál víc tuší svůj big the end. Tak jí z toho jebne a chce na sever.
Tam totiž předpokládá naději na život věčný, pěkně v životodárném svém mrazu se šťastnou představou sluníčka.

Moje zkušenost je, že člověk roste i s pomocí duchovních konceptů: Všechno je vědomí,ve vědomí, Jednota, nerozdílnost, Bůh, ego, neosobno, transcendentno atd., atd. Ale více dá člověku praxe - meditace, obětavost, bdělost nad sebou samým, nerozptýlení, pozorování.

Když začnou padat zdi ega, osoby nebo čeho, když mysl přestává být čistě osobní, čím dál tím více přichází poznání, že všechno je jinak. Ale nedá se říci jak. A tak člověk i ti mistři nadále vysvětlují pomocí konceptů, které i jeho vedly, pomáhaly mu na cestě. Není co říci jiného nebo říkat nějak jinak.

dobře to ilustrůjí údajná slova Buddhova:

"Kdysi Vznešený meškal v Kósambí v háji simpsapovém. Vznešný vzav do rukyjen
několik listů simpsapových, pravil mnichům: ,,Mnichové, co myslíte, čeho je více,
těchto několik simpsapových listů, které jsem vzal do ruky, či je více těch, které jsou
tam nahoře v simpsapovém háji?"
,,Pane, těch několik simpsapových listů, které Vznešený vzal do ruky, jest málo,
ale mnohem více je listů, kolik jich je tam nahoře v simpsapově háji."
,,Mnichové, zrovna tak je mnohem více toho, co jsem poznal, co však jsem vám
nezvěstoval, ale jen málo toho, co jsem vám zvěstoval."

Mám čím dál silnější zkušenost, že já nejsem nijaký a na koho se zaměřím - třeba v metru se na něj podívám, tak jsem v tu chvíli jako on - najednou ochutnávám jeho omezení, životní zaměření, hodnoty, naprogramování atd. a vidím, jak je to těžké, omezující a že se s tím nedá nic dělat, když to přeženu, tak třeba stav psa nelze zmenit na stav a svobodu mysli člověka. Prostě to má svůj vývoj a nedá se s tím nic zázračně udělat. Ani není jak. Relativně hodně dokáže velká hluboká láska - ale jen trochu. I u toho psa může velká a obětavá láska k majiteli něco změnit (nasměrování do příští inkarnace - humpolácky řečeno). zvláště když prochází zkouškami, které tu lásku "čistí".

P.S.

Kdysi jsem se ptal paní Tomášové, jak to "dělá", že vidí do lidí, kteří přicházejí do Jílového.
Teď to chápu, říkala "Podívám se a vidím to"

Pan Tomáš to "dělal" jinak. Zavřel oči, sklopil hlavu, pak se vynořil a promluvil.

Dokonce jsem mu jednou přinesl velice krásnou sošku Zelené Táry z Tibetu asi z 18. století. Vzal ji do ruky sklonil hlavu pak ji zvedl a řekl mi: "Ten kdo ji vytvořil, nebyl ještě úplně probuzený".

Ještě ji stále mám - viz v příloze

Člověk ,,roste,, všemi zkušenostmi, pokud si z toho vezme ponaučení. Vím z vlastní zkušenosti a myslím, že mi dáte všichni za pravdu. Někdy, když si vzpomenu na svoji minulost a svoje chápání některých věcí, směju se sama sobě . Na druhou stranu pak má člověk větší pochopení pro ostatní. No a k čemu ještě ,,dojdu,, je otázka.

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-07 19:09Moje zkušenost je, že člověk roste i s pomocí duchovních konceptů: Všechno je vědomí,ve vědomí, Jednota, nerozdílnost, Bůh, ego, neosobno, transcendentno atd., atd. Ale více dá člověku praxe - meditace, obětavost, bdělost nad sebou samým, nerozptýlení, pozorování.

Když začnou padat zdi ega, osoby nebo čeho, když mysl přestává být čistě osobní, čím dál tím více přichází poznání, že všechno je jinak. Ale nedá se říci jak. A tak člověk i ti mistři nadále vysvětlují pomocí konceptů, které i jeho vedly, pomáhaly mu na cestě. Není co říci jiného nebo říkat nějak jinak.

dobře to ilustrůjí údajná slova Buddhova:

"Kdysi Vznešený meškal v Kósambí v háji simpsapovém. Vznešný vzav do rukyjen
několik listů simpsapových, pravil mnichům: ,,Mnichové, co myslíte, čeho je více,
těchto několik simpsapových listů, které jsem vzal do ruky, či je více těch, které jsou
tam nahoře v simpsapovém háji?"
,,Pane, těch několik simpsapových listů, které Vznešený vzal do ruky, jest málo,
ale mnohem více je listů, kolik jich je tam nahoře v simpsapově háji."
,,Mnichové, zrovna tak je mnohem více toho, co jsem poznal, co však jsem vám
nezvěstoval, ale jen málo toho, co jsem vám zvěstoval."

Mám čím dál silnější zkušenost, že já nejsem nijaký a na koho se zaměřím - třeba v metru se na něj podívám, tak jsem v tu chvíli jako on - najednou ochutnávám jeho omezení, životní zaměření, hodnoty, naprogramování atd. a vidím, jak je to těžké, omezující a že se s tím nedá nic dělat, když to přeženu, tak třeba stav psa nelze zmenit na stav a svobodu mysli člověka. Prostě to má svůj vývoj a nedá se s tím nic zázračně udělat. Ani není jak. Relativně hodně dokáže velká hluboká láska - ale jen trochu. I u toho psa může velká a obětavá láska k majiteli něco změnit (nasměrování do příští inkarnace - humpolácky řečeno). zvláště když prochází zkouškami, které tu lásku "čistí".

Ego je jako mnoho papírových krabiček, jedna v druhé, od největší po nejmenší.. a v té nejmenší už žádná... A tou nejmenší to začalo, začla se halit do větších... V té nejmenší je pro člověka skryto veškeré tajemství...

Ty koncepty jsou vlastně obrázky, graffity po stěnách jednotlivých vrstev, stěn... Tam je i to vědění a čím hloub, tím je čistší, jasnější ztrátou povrchnějších stěn. Od toho hrubého egoismu až k jeho podstatě. Je chybné si v představě utvořit hranici mezi egem a Já. A jednou to hledače trkne. Je to jen další krabice... To Já, je v "prázdném" středu všech těch mentálních krabiček.

No, těžko říct, proč v někom z toho nitra švihne blesk, jak bič, a začne ty stěny pálit a bořit, a v někom ne... Asi osud.

Jo vpozorovat se do druhého... to je dovoleno jen soucitným

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-07 19:22P.S.

Kdysi jsem se ptal paní Tomášové, jak to "dělá", že vidí do lidí, kteří přicházejí do Jílového.
Teď to chápu, říkala "Podívám se a vidím to"

Pan Tomáš to "dělal" jinak. Zavřel oči, sklopil hlavu, pak se vynořil a promluvil.

Dokonce jsem mu jednou přinesl velice krásnou sošku Zelené Táry z Tibetu asi z 18. století. Vzal ji do ruky sklonil hlavu pak ji zvedl a řekl mi: "Ten kdo ji vytvořil, nebyl ještě úplně probuzený".

Ještě ji stále mám - viz v příloze

Ten výraz tváře tý sošky, to dělaj oči, spíš vypadaj jak další ústa... Ale jinak ta soška dala autorovi sakra práci

Citace od: Paradoxy kdy 2025-05-07 19:58Člověk ,,roste,, všemi zkušenostmi, pokud si z toho vezme ponaučení. Vím z vlastní zkušenosti a myslím, že mi dáte všichni za pravdu. Někdy, když si vzpomenu na svoji minulost a svoje chápání některých věcí, směju se sama sobě . Na druhou stranu pak má člověk větší pochopení pro ostatní. No a k čemu ještě ,,dojdu,, je otázka.

Normální člověk, tedy i Mistr tohle chápe, protože tím sám prošel, a nenahradil to pózou... A všichni tím procházíme, prostě cesta životem. Uvidíme, kam nás světélko dovede

Intimní vztah jako duchovní zkouška ohněm


https://www.mystika.info/news/intimni-vztah-jako-duchovni-zkouska-ohnem1/

Obrázek v příloze je z původní verze textu, která už na netu není k dispozici.

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-07 21:20Intimní vztah jako duchovní zkouška ohněm


https://www.mystika.info/news/intimni-vztah-jako-duchovni-zkouska-ohnem1/dnes

Obrázek v příloze je z původní verze textu, která už na netu není k dispozici.

Ten odkaz nefakči.
Ale obrazek moc hezkej... Odkud je?

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-07 21:20Intimní vztah jako duchovní zkouška ohněm


https://www.mystika.info/news/intimni-vztah-jako-duchovni-zkouska-ohnem1/dnes

Obrázek v příloze je z původní verze textu, která už na netu není k dispozici.

Mohl bys nám prozradit, zda je to tebou vnímáno jako "Tantra" (promítnutí do vnitřní roviny vlastního bytí), anebo jako "Neo-Tantra" (realizace v párovém soužití)?

Dnes jsou možné nalézt oba "výklady", ve správném "světle" jsou oba stejně funkční a účinné. Pohled Tantry (=projekce v meditativním stavu vědomí) je součástí Vadžrajánové nauky a vyžaduje mnišský stav (brahmačaryu), pohled Neo-Tantry vyžaduje existenci polárního páru (muž a žena) ale musí být v době realizace pod dohledem Mistra, který externě zabezpečí rozvolnění vybuzených energií, které by jinak zabránily cílovému rozšíření vědomí (savikalpa).

Jak to chápeš ty, když jsi tuto extrémní techniku Vadžrajogy zde připomenul?

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-08 05:30

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-07 21:20Intimní vztah jako duchovní zkouška ohněm


https://www.mystika.info/news/intimni-vztah-jako-duchovni-zkouska-ohnem1/dnes

Obrázek v příloze je z původní verze textu, která už na netu není k dispozici.

Ten odkaz nefakči.
Ale obrazek moc hezkej... Odkud je?

Takových "krásných" obrázků je v nepublikovaných spisech Vadžrajány mnoho. Kdybys měl originál ručně malovaných spisů mnicha Vastsjajány, vypadly by ti oči z důlků...

Citace od: durodara kdy 2025-05-08 07:14

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-08 05:30

Citace od: Miroslav kdy 2025-05-07 21:20Intimní vztah jako duchovní zkouška ohněm


https://www.mystika.info/news/intimni-vztah-jako-duchovni-zkouska-ohnem1/dnes

Obrázek v příloze je z původní verze textu, která už na netu není k dispozici.

Ten odkaz nefakči.
Ale obrazek moc hezkej... Odkud je?

Takových "krásných" obrázků je v nepublikovaných spisech Vadžrajány mnoho. Kdybys měl originál ručně malovaných spisů mnicha Vastsjajány, vypadly by ti oči z důlků...

Jo, na to jsem se ptal, takže odtud... Nemám, ale jestli někdo má, rád kouknu

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-08 07:17Jo, na to jsem se ptal, takže odtud... Nemám, ale jestli někdo má, rád kouknu

Ta znalost Vadžrajány bývá pro bhakticky založeného jedince jen zbytečně frustrující a mnohdy až tak, že to bhaktovi zhatí vše, co do té doby sám se sebou dokázal.

A z mého egocentrického pohledu: "co bych pak s těma tvýma, z důlků vypadlýma, očima jako měl dělat??? Ha?"

CitaceTa znalost Vadžrajány bývá pro bhakticky založeného jedince jen zbytečně frustrující a mnohdy až tak, že to bhaktovi zhatí vše, co do té doby sám se sebou dokázal.

A z mého egocentrického pohledu: "co bych pak s těma tvýma, z důlků vypadlýma, očima jako měl dělat??? Ha?"

Kdysi jsem o tý Vadžrajáně, něco slyšel, ale asi mi to nějak fouklo... Není to něco jako život na úpatí Kailásu?

S těma očima nevím, třeba kuličky, kulečník, či tak něco

Citace od: Pedrito kdy 2025-05-08 07:45

CitaceTa znalost Vadžrajány bývá pro bhakticky založeného jedince jen zbytečně frustrující a mnohdy až tak, že to bhaktovi zhatí vše, co do té doby sám se sebou dokázal.

A z mého egocentrického pohledu: "co bych pak s těma tvýma, z důlků vypadlýma, očima jako měl dělat??? Ha?"

Kdysi jsem o tý Vadžrajáně, něco slyšel, ale asi mi to nějak fouklo... Není to něco jako život na úpatí Kailásu?

S těma očima nevím, třeba kuličky, kulečník, či tak něco

Ty jsi z biologie propadl, že ano - on už i Leonardo měl problémy, protože oči jsou nestabilní a by je udržel v celku, fixoval je zapečením do bílku vajíčka. Jaký trik na to mají Jezinky jsem zatím nezjistil...

Spíše než na kuličky, bych ty vypadlé oči daroval těm dvěma kostlivcům z toho Miroslavova obrázku...