Digital Mind (AI)

[Pedrito]

Ale to není jeho chyba, nepustila jsi ani chlup Můžeš to dnes použít jako hnojivo pro svůj květ.

Ten prý rozkvete asi jednou za tisíc let.

To napětí před vlastním rozpukem sleduješ úplně bez dechu...

To je asi inspirace Nikolou (T)

[Pedrito]

K tomuto snad jen, co pasuje na oba dva z vás: Ani ryba, ani rak.

Tohle se mi na tobě líbí, neznáš všelijaký ty cizí názvy, co ti nic neříkaj, meditace je nějaké fuj úsilí, atp, ale znáš Rámaakrišnu a Krišnamurtiho a Trungpu... No vidíš, já ne

A taky se mi líbí, jak máš ráda neosobní pohled, tohle ti ten Jáčko hezky narouboval.

Takže tím neosobním pohledem a dlaní na hrudi se rozplyneš nad básní raka a příspěvku ryby
a za chvíli je neznáš...

Dnes zrovna měl semafor od práce poruchu, no tak jsem si zas jednou přečet zprávy.
A nakonec jsem to hvízd přes chodník.

To je úplně špatná představa - že jí jáčko něco rouboval...
On jen čistil od nánosů ten přirozený pohled na bytí samé - sám netuším, proč ty nánosy vnímáš až tak ke svému bytí potřebné, ale to je jen tvá věc. Ty se ale nerozplýváš, ty automaticky ihned odmítáš a vzápětí toho lituješ...

Další z tvých vykonstruovaných vizualizací. Já se rozplývám docela hezky

[durodara]

Njn, každej jsme nějakej...

Vodnář, Ryba, Rak, a u Pann často
ani, co by se za nehet vešlo.

Budování vlasti zdar!

 

Už jsem to psal Miroslavovi: před tím, než začneš hořekovat nad rozdíly, uvědom si ti společné - a ve tvém případě to dvojnásob.

[Pedrito]

Njn, každej jsme nějakej...

Vodnář, Ryba, Rak, a u Pann často
ani, co by se za nehet vešlo.

Budování vlasti zdar!

 

Už jsem to psal Miroslavovi: před tím, než začneš hořekovat nad rozdíly, uvědom si ti společné - a ve tvém případě to dvojnásob.

Ty máš nějaké hořké ráno, že hořekuješ? Já nehořekuji, tak kdo by to moh být ještě jiný? 

[durodara]

Vztáhnout ty "kritické závěry" i sám na sebe. Nejde o nějaké oslavné básně a pochvalné reakce - jak sem tam píšeš i sám - jde o skutečnou pravdu, ne o její vyhovující verzi.

Pro tebe to neplatí, cítíš se vyjímkou?

Proč jsi nucen odpovídat za Miroslava?
Už to víš?

A opět, ty to neděláš, nereaguješ na příspěvky, kde ti něco nesedí, či sedí, které tě nějak zaujaly?
Ty si to můžeš dovolit a jiný ne?
Tady jste se dva spolčili, na základě svých psycho alergií, vůči Miroslavovi. A v tom si jist být můžeš, že se k tomu budu vyjadřovat.

Ale na moji otázku bys - ještě před tím svým reagováním - odpovědět mohl...

Ty sám máš často problém konkrétně odpovědět na otázku Odpověděl jsem na ní konkrétněji v následujících textech. Nečti jen, co chceš slyšet, zkus vnímat, co text vyjadřuje. A pokud tomu nerozumíš, tak se zeptej, jak je to míněno, a nestav na tom úřad...

Vyjadřuje to, že netušíě, proč" Proč když - jak píšeš - se někdo "strefuje" do Miroslava, okamžitě "musíš" reagovat i ty sám.

To se ti jen tak jeví, protože jím jsi zaujatej (umanutej) a mě do toho taháš jako jeho bodyguarda. Přednostně si všímáš, když si s ním někdo v pohodě povídá, a jdeš to opravovat. A u mě je to už obranářství. Ovšem to jak sám bráníš v poslední době Honzama, to si snad ani neuvědomuješ. Ale nejsi sám, kdo to tak vidí/nevidí, proto jsem zmínil příběh, který tuhle mánii odstartoval.

Zkusím ti popsat, proč to uvědomění si svých reakcí považuji za velmi důležité - jsi zvyklý na jednání a přítomnost nějakého člověka - a on se začne prudce měnit - ale tu ho "chceš" takového, jakého máš uloženého ve svých zvycích. I on tě má rád, ale ten svůj rozvoj vnímá jako smysluplnější - a proto ho i vítá. zkouší to nějak skloubit, ale to nejde...
Je dost možné, že to povede do problémů, často až ne řešitelných.

[durodara]

Njn, každej jsme nějakej...

Vodnář, Ryba, Rak, a u Pann často
ani, co by se za nehet vešlo.

Budování vlasti zdar!

 

Už jsem to psal Miroslavovi: před tím, než začneš hořekovat nad rozdíly, uvědom si ti společné - a ve tvém případě to dvojnásob.

Ty máš nějaké hořké ráno, že hořekuješ? Já nehořekuji, tak kdo by to moh být ještě jiný? 

Psal jsi tohle: Vodnář, Ryba, Rak, a u Pann často ani, co by se za nehet vešlo. Nepsal jsi to z radosti.

[durodara]

Tak a jsme zase u toho účelu posezeníčka.

Je to svobodný prostor pro jakékoliv názory a duchovní pohledy, nebo tu bude cokoliv z Miroslavova pohledu "nedobrého" dehonestováno jako na poradně?

Zatím to tady nebylo. Ty bys to sem chtěl zavést to dehonestování?
Tady je naprosto svobodný prostor dokonce i pro ty tvé agresivní pohledy.

Nebo se mýlím? Můžeš uvést nějaký příklad, pokud myslíš, že tu něco takového už bylo?
Že bylo někým dehonestováno něco, co bylo z mého pohledu nedobré?

Minimálně ta Petra...

Než jste se do Miroslava pustili Honzam a ty, Petra byla v klidu, staré rozbroje mezi ní a Miroslavem klidně spaly

A úplně jiné téma je, jak jsi se dostal k závěru "než jste se pustili" - už jsis dokázal odpovědět na otázku 'proč Miroslava až tak bráním?'...
Tu odpověď ve tvém případě vidím jako velmi důležitou...

Miroslav ochranu od nikoho nepotřebuje To zaprvý. A za druhý, jsme na jedný lodi, a když se dva mí přátelé pustěj pro své neopodstatněné předsudky do třetího, tak mi tím i ukážou místo. Je to vás dvou marnivý boj.

Pokud nepotřebuje, není tvá snaha přesvědčovat, že na něm nic nepatřičného vidět nesmí, trošku zbytečná?
A s lodí mne napadá obrázek - plno lidí na lodi se dívá, jak někdo do trupu vrtá díru pod hladinou ponoru - a někteří nadšeně odrazují ty, co říkají, že když tu díru vyvrtá, všichni budou mít problém...

To těžko, já narozdíl od tebe a Honzama, problém na Miroslavovi nevidím, a stejně jak tys jist že jimi překypuje, já vidím jen čistý obzor. Stačilo se jen podívat. Když po letech znovu příchodu na poradnu mi ho servírovali, jako samotnáho čórta. Síla davu je mocná, ale nezaujatá pozornost je silnější. Pár dní mi to trvalo, všichni se těšili jak mu to nandám... A já na něj tlačil, a on byl najednou jak ta voda, tak jsem to cítil, bez vzdoru a otevřená, a v tu chvíli jsem pozbyl tlaku davu, co chtěl vidět Miroslava popadajícího dech a utopeného na dně... Tohle byl velký ukazovák.

Nejsi ale etalon správnosti v této své úvaze - jsou to pouze tvé dojmy. Nevím, zda by ti Miroslav potvrdil, že sám cítí "tlak davu" "dostat ho na dno". Třeba cítí něco jiného, než tady popisuješ ty.
Zeptej se ho...

Ano, tím etalonem správnosti jsi v jakýchkoliv úvahách samozřejmě ty 

Bože chraň! Rozhodně jsem si jist, že právě tohle určitě nehledám a ani tím být nechci,

[durodara]

Vztáhnout ty "kritické závěry" i sám na sebe. Nejde o nějaké oslavné básně a pochvalné reakce - jak sem tam píšeš i sám - jde o skutečnou pravdu, ne o její vyhovující verzi.

Pro tebe to neplatí, cítíš se vyjímkou?

Když odložíš svou potřebu vidět tu svou pravdu, uvidíš i tu odpověď na svou otázku.

Furt to platí i opačně. S tím rozdílem, že já "svou" pravdu tu nikomu nevštěpuju, nikoho o ní nepřesvědčuju,
a když někomu "radím", a není to na podnět jeho přesvědčování, tak je to jen inspirace na pohodu. Zkus poznat ten rozdíl. Každý to nemá jako ty, že nutně musí přesvědčovat druhého o omylu, protože to nevidí jak ty, a proto je mimo...

Mám takovou zkušenost:
když se někdo snaží zmocnit sám sebe do určité role, do určité pozice, má tendenci přesvědčovat jiné, že to oni nevidí a nechtějí vidět, že on sám nic nepotřebuje, že on sám už v té roli a pozici dávno je. V určitých situacích to pomáhá překonávat nedostatky s odhodláním a sebedůvěrou, ale častější je to, že je to jen planá sugesce, aby dokázal obejít to, že pro to zmocnění musí sám hnout i sám se sebou.
Rozpoznáš to jednoduše - zkus se se pohnout. Pokud ti to jde bez vnitřních tahů a tlaků, už jsi se tím  sám "rozkráčel" a tedy stačí jen dál kráčet k tomu naplnění.
Pokud už to "rozpohybování" čeří vlastní emoce, je potřeba si to v první řadě přiznat.

Ok, ale proč to děláš ty? Či nově Honzam? Uvědom si, že nikdo jiný to tu nedělal a nedělá. To co se ti zdá jako že jo, jsou jen následné reakce na tvou všudepřítomnou laskavost a mír v akci, asi... A Honzam, co tu ještě mimo hru vykrikoval, "já jsem tvůj Bůh!" měl zřejmě za pokoru, že mu lidi padnou k nohám. Nepadnou, protože takhle se Bůh nechová, to radši shořet v pekle.

To je novinka - podle tebe se chci zmocnit nějaké role? to vypadá velmi podnětně: jakou roli máš na mysli?

Nikdo neuvažuje v tvých mantinelech, píšu jak to v ten okamžik vidím. Jestli hledáš nějakou roli, já ji teď nevidím... Ale; kdo hledá, najde

Zní to, jako bys mé mantinely znal - poděl se se se mnou (s námi) o tvé znalosti, prosím...

[durodara]

Ale to není jeho chyba, nepustila jsi ani chlup Můžeš to dnes použít jako hnojivo pro svůj květ.

Ten prý rozkvete asi jednou za tisíc let.

To napětí před vlastním rozpukem sleduješ úplně bez dechu...

To je asi inspirace Nikolou (T)

Ne Nikola - jen Niki...

[durodara]

K tomuto snad jen, co pasuje na oba dva z vás: Ani ryba, ani rak.

Tohle se mi na tobě líbí, neznáš všelijaký ty cizí názvy, co ti nic neříkaj, meditace je nějaké fuj úsilí, atp, ale znáš Rámaakrišnu a Krišnamurtiho a Trungpu... No vidíš, já ne

A taky se mi líbí, jak máš ráda neosobní pohled, tohle ti ten Jáčko hezky narouboval.

Takže tím neosobním pohledem a dlaní na hrudi se rozplyneš nad básní raka a příspěvku ryby
a za chvíli je neznáš...

Dnes zrovna měl semafor od práce poruchu, no tak jsem si zas jednou přečet zprávy.
A nakonec jsem to hvízd přes chodník.

To je úplně špatná představa - že jí jáčko něco rouboval...
On jen čistil od nánosů ten přirozený pohled na bytí samé - sám netuším, proč ty nánosy vnímáš až tak ke svému bytí potřebné, ale to je jen tvá věc. Ty se ale nerozplýváš, ty automaticky ihned odmítáš a vzápětí toho lituješ...

Další z tvých vykonstruovaných vizualizací. Já se rozplývám docela hezky

Já psal o tvých představách a zvycích...

[Pedrito]

Njn, každej jsme nějakej...

Vodnář, Ryba, Rak, a u Pann často
ani, co by se za nehet vešlo.

Budování vlasti zdar!

 

Už jsem to psal Miroslavovi: před tím, než začneš hořekovat nad rozdíly, uvědom si ti společné - a ve tvém případě to dvojnásob.

Ty máš nějaké hořké ráno, že hořekuješ? Já nehořekuji, tak kdo by to moh být ještě jiný? 

Psal jsi tohle: Vodnář, Ryba, Rak, a u Pann často ani, co by se za nehet vešlo. Nepsal jsi to z radosti.

Jak to víš? Dyk jsi to nepochopil. Pár Pann znám, a maj specifický svůj "svět", o kterém nerady mluví, střeží si to jako nejintimnější tajemství. Když už Panna začne toto tajemství vyjevovat, po kapičkách.. tak i kdyby to byla jen jediná kapka, znamená to, že má v tebe naprostou důvěru... Jinak ten její kraj nikdo nikdy nespatří. Neodnese si za nehtem ani zrnko.

[Pedrito]

K tomuto snad jen, co pasuje na oba dva z vás: Ani ryba, ani rak.

Tohle se mi na tobě líbí, neznáš všelijaký ty cizí názvy, co ti nic neříkaj, meditace je nějaké fuj úsilí, atp, ale znáš Rámaakrišnu a Krišnamurtiho a Trungpu... No vidíš, já ne

A taky se mi líbí, jak máš ráda neosobní pohled, tohle ti ten Jáčko hezky narouboval.

Takže tím neosobním pohledem a dlaní na hrudi se rozplyneš nad básní raka a příspěvku ryby
a za chvíli je neznáš...

Dnes zrovna měl semafor od práce poruchu, no tak jsem si zas jednou přečet zprávy.
A nakonec jsem to hvízd přes chodník.

To je úplně špatná představa - že jí jáčko něco rouboval...
On jen čistil od nánosů ten přirozený pohled na bytí samé - sám netuším, proč ty nánosy vnímáš až tak ke svému bytí potřebné, ale to je jen tvá věc. Ty se ale nerozplýváš, ty automaticky ihned odmítáš a vzápětí toho lituješ...

Další z tvých vykonstruovaných vizualizací. Já se rozplývám docela hezky

Já psal o tvých představách a zvycích...

Já vím, na to jsi kadet

[Pedrito]

Vztáhnout ty "kritické závěry" i sám na sebe. Nejde o nějaké oslavné básně a pochvalné reakce - jak sem tam píšeš i sám - jde o skutečnou pravdu, ne o její vyhovující verzi.

Pro tebe to neplatí, cítíš se vyjímkou?

Když odložíš svou potřebu vidět tu svou pravdu, uvidíš i tu odpověď na svou otázku.

Furt to platí i opačně. S tím rozdílem, že já "svou" pravdu tu nikomu nevštěpuju, nikoho o ní nepřesvědčuju,
a když někomu "radím", a není to na podnět jeho přesvědčování, tak je to jen inspirace na pohodu. Zkus poznat ten rozdíl. Každý to nemá jako ty, že nutně musí přesvědčovat druhého o omylu, protože to nevidí jak ty, a proto je mimo...

Mám takovou zkušenost:
když se někdo snaží zmocnit sám sebe do určité role, do určité pozice, má tendenci přesvědčovat jiné, že to oni nevidí a nechtějí vidět, že on sám nic nepotřebuje, že on sám už v té roli a pozici dávno je. V určitých situacích to pomáhá překonávat nedostatky s odhodláním a sebedůvěrou, ale častější je to, že je to jen planá sugesce, aby dokázal obejít to, že pro to zmocnění musí sám hnout i sám se sebou.
Rozpoznáš to jednoduše - zkus se se pohnout. Pokud ti to jde bez vnitřních tahů a tlaků, už jsi se tím  sám "rozkráčel" a tedy stačí jen dál kráčet k tomu naplnění.
Pokud už to "rozpohybování" čeří vlastní emoce, je potřeba si to v první řadě přiznat.

Ok, ale proč to děláš ty? Či nově Honzam? Uvědom si, že nikdo jiný to tu nedělal a nedělá. To co se ti zdá jako že jo, jsou jen následné reakce na tvou všudepřítomnou laskavost a mír v akci, asi... A Honzam, co tu ještě mimo hru vykrikoval, "já jsem tvůj Bůh!" měl zřejmě za pokoru, že mu lidi padnou k nohám. Nepadnou, protože takhle se Bůh nechová, to radši shořet v pekle.

To je novinka - podle tebe se chci zmocnit nějaké role? to vypadá velmi podnětně: jakou roli máš na mysli?

Nikdo neuvažuje v tvých mantinelech, píšu jak to v ten okamžik vidím. Jestli hledáš nějakou roli, já ji teď nevidím... Ale; kdo hledá, najde

Zní to, jako bys mé mantinely znal - poděl se se se mnou (s námi) o tvé znalosti, prosím...

Řek bych že už tady toho zaznělo dosti k obrázku čtenářů.. A když někdo nefantazíruje o "mých" zvycích a barikádách, já jeho zkoumat nebudu. Tyhle brigády soc. práce mi nejsou hobby.

[Pedrito]

Pleteš se - Honzam zkouší psychickou konzistenci osoby, její schopnost zůstat sv, i když je pod tlakem nepřijetí. Ty - narozdíl od Dorky - jsi viděn jako lehce ovlivnitelná osoba se spoustou výbušných reakcí na pouhá slova.

Ty se cítíš někým ovlivněn, zjevně myšleno ve smyslu negativním? Řek bych že si pleteš komunikaci s ovlivněním. Asi je to zajímavý pocit, cítit se pod vlivem někoho, ale ať vzpomínám jak vzpomínám dovzpomenouti se nemohu. Krom svýho času inspirování se Učitelem a kolektivem spolu-žáků, ale to byl vliv velmi příznivý. Přísahám, že až se zas budu cítit takto někým inspirován, hned s tím za tebou poběžím

[Miroslav]

Řek bych že už tady toho zaznělo dosti k obrázku čtenářů.. A když někdo nefantazíruje o "mých" zvycích a barikádách, já jeho zkoumat nebudu. Tyhle brigády soc. práce mi nejsou hobby.

To koukám, jak se Dorka "rozanalyzoval". Pro změnu zase si vzal jako objekt svých analýz někoho jiného tak to mohu pozorovat i jako kolemjdoucí.
Jsou vidět pěkně ty duševní postupy jak se v některých lidech vytvářejí představy o pocitech a motivacích druhého a obvykle stejní lidé podobným způsobem inklinují k těm konspiračním představám - co kdo proč dělá, co chce a podobně. A zajímavé je, že si u  těch údajných konspirátorech a hybatelích světem, farmaceutuckých firmách atd. představují hlavně nějaká negativa, negativní motivace, záměry,  potřeby atd. podobně jako to "vidí" v malém o těch kteří s nimi zrovna v něčem nesouhlasí.

Objektivně mohu soudit podle toho, co si Dorka vymýšlí o mně - co chci a nechci, co cítím, co necítím, co si neuvědomuji, co mi vadí, proč něco píšu nebo nepíšu atd. atd.

Obdobně to nejspíš probíhá i ve vztahu Dorky k ostatním lidem, pokud s Dorkou v něčem nesouhlasí nebo Dorka nedokáže přijmout co jí někdo o sobě píše a tak se spustí tenhle sebeochranný proces - proces chránící vlastní sebeobraz a svj obraz před druhými. Tohle už je ale jen moje hypotéza na základě dlouhodobějšího pozorování.

Bylo by dobré kdyby si Dorka byl schopen uvědomovat - rozlišovat, to co ví, co je jeho zkušenost a to co si jen myslí, představujeo druhých.