Vědění atp

[Pedrito]

Ego, coby personifikované já, má vzhledem ke svým naučenostem a zvyklostem svůj životní směr a cíl, kariéru, ambice, úspěch, co ho uspokojuje.. Ona by bez toho společnost těžko fungovala, v dobrém i zlém, se všemi vědami a vymoženostmi i hrůzami té a té doby...
Malé dítě k ničemu z toho zatím nelpí, jeho já se teprve personifikuje. Má mysl nevinnou a jemnou. Čistá duše v narozeném těle.. Ještě neumí navážno vlastnit - věci, poznatky, plány, ismy...

[Paradoxy]

Malé dítě v tom žije nevědomě, dospělák který poznává tu čistotu vědomě, může svět přetvářet v království nebeské v součinnosti s boží vůlí. Je v tom souhlas k tomu, jak to je. My jsme spolutvůrci života a přes nás se vše děje. 

No a k tomu, abysme to pochopili, je potřeba právě ta vnitřní tichá oddanost a rozumnost k životu ( nebo bohu nebo k pravdě). 

[Pedrito]

Jj, je to tak Díte dospěje a ten původní stav nevědění zapomene, většinou.. Tak bych řek, že ta podobenství o dětech, to připomínají. Ne že by se člověk měl stát zas miminem a žužlat dudlík...

[Pedrito]

Zní mi ta podobenství archetypálně Poukázání na vrozenou nevinnost, vnitřní radost, spontaneitu...

[Salmo1cz]

Tak to je do 2 let věku, kdy se dítě ještě nepoznává v zrcadle, tedy není projektováno ego do světa.
Hezky srozumitelně to říká Miroslav aj.nic nemít,nic nechtít a po ničem netoužít.
Tam vlastně uspokojujeme, respektive se snažíme udržet v pohodě homeostázu, což se děje podvědomě.
S projekcí ega do světa nastupuje afektivní vědomí a pocity.
A tady si dovolím svojí formulaci zla.
Co je zlo?
Zlo je extrémní nebo extremistické ukojení afektivního vědomí a pocitů.

[Paradoxy]

To je přesně ono, rádi označujeme za zlo tohlencto a támhlencto, ale dovnitř nás se nepodíváme. A stejnak vždy záleží na konkrétní situaci.

Představ si třeba afektovanou ženu, která je na OSPODu kvůli péči o děti a naproti ní sedí klidný exmanžel. V tu chvíli to může vypadat jakože je to zlo zrovna afektovaná žena. Jenže když se na to koukneš blíž, můžeš vidět ublíženou ženu, která se snažila držet pohromadě rodinu, kde vládl narcistický muž. Jenže ta žena je v nevýhodné pozici, protože se nedokázala už ovládnout a muž je ve výhodné pozici, protože působí klidně. Může to být i naopak, abych nenadržovala ženám. Prostě je potřeba snažit se do takových situací nahlédnout hlouběji.

[Salmo1cz]

To máš ze života.
Běda pokud klidný narcistický muž dostane děti do péče.
Z klidného narcistického muže se stane lehce explodující granát.

[Paradoxy]

Tohle přesně ze života nemám, ale něco podobnýho . 

Narcistickýmu rodiči nikdy nejde o děti, ty jsou brány pouze jako zbraň.

[Pedrito]

Hezky srozumitelně to říká Miroslav aj.nic nemít,nic nechtít a po ničem netoužít.

Jo, řek bych že o tomhle ty metafory jsou. Dítě samozřejmě touží, po prsu, plenkách, a tak... Ale ne po duchovním vědění

[Paradoxy]

Kdyby jen po duchovním vědění, někdo touží po moci, jiný penězích atd.

[Pedrito]

Až vyroste tak ano, i po té nirváně.. Což je aspoň dobré v tom, že nekrade a nezabíjí... Kdyby všici toužili jen po nirváně, sice těžko představitelné, ale nastal by na zemi po desetisíciletích klid zbraní

[Paradoxy]

Jo byl by klid zbraní a klid všeho . Nebylo by to divný?

[Pedrito]

Nevím, nikdy to nikdo nezaznamenal.. Možná by byl na světě takovej klid, že by byl z toho každej druhej člověk úplně divokej

[Paradoxy]

Třeba by nastal nekonečně dlouhej mejdan jak za časů hippies, no ale ten taky skončil, tak nevím no

Nebo by všichni vymřeli, protože by nebylo co dělat

[Pedrito]

No asi to byla Satja juga, ale to už je tak dávno, že z toho zbyla jen ta touha po realizaci...

V Kali juze je to těžký a asi už se chýlí... Ale to jen pocit.

Dokud puchýř hřeje, radujme se vřele