Periodická soustava pojmů

[Pedrito]

Stíhám jen název, pokračování příště

[Pedrito]

No, už se mi ta večerní ideja vykouřila z lebky. Ale byla v tomto duchu:

Soustavo soustavo, ty moje zástavo,
tobě já jsem mysl dal(a), do pojmů se zahrabal(a).
Významy se spolu točí, jak na pouti v kolotočích,
jako píva z píp, v zubech pendrek skříp...

Tož mě zas třeba cvrnkne.. k toho rozvětvení.

[Pedrito]

Jak pojmout bezpojmovost, popsat nepopsatelnost, názvoslovím odkrýt bezejmennost?

Nemožné pro někoho, jehož pozornost se zatemovala v hnízdečku usoukaném z vláken slov a vět. Neb tam s ní sídlí i chápání hnízd usoukaných ze stejných vláken kolem a pozorností z nich vykukujících. Vše je pro ně pavučinou...

A jednoduché pro někoho, jehož pozornost ty sítě pojmologií neuchvátí k zabydlení se v nich. Neobezdí a nevymaluje si jimi vědomí... A tak vnímá původní přirozenost s obzory otevřenými.

Slůvka jak vánky vlají prostorem a volají, "pojď si s námi hrát, brzy ulehneme a tvá tichost nás políbí na doznívající akord soumraku..."

[Pedrito]

Je taková zjednodušená praxe pro bezmyšlenkovité vědomí. Neb to je pro stav meditace (samádhi) důležité.

Nemluvit v duchu

Ozývaj se v nitru nějaká slova? To jsou formulace myšlenek. Dokud jsou pozorována, meditace ještě nezačala, probíhá introspekce.

Teprv s dozněním slov v tom sebepozorování (nová už nepučí) rozplynou se i pocity a představy s nimi provázané a vědomí je bezmyšlenkovité (čisté).

[Pedrito]

Cožpak Vesmír se vším všudy ví, jak se jmenují jeho nesčetné galaxie, hvězdy, planety a dějství mezi nimi, v nich i na nich, formující se do tvarů a tvorů, povah, vztahů, věd a filozofií...?

A přec, sám neoděn do látek slov a střihů vět utkaných z vláken myšlenek, září...

[Pedrito]

Struna znějící dotekem vlastního rozechvění. Tón hledá verš a harmonii bdění. Vlny se vrací k nehnuté ose struny. A tón se štěpí na akord živých vůní.

Jediná píseň a jeden hlas, tisíce slok a veršů jas.