Příběhy duchovňáků 1 - Jan Havelka

[Miroslav]

Vypozoroval jsem, že je důležité aby v mládí člověk k té opravdové duchovnosti - praktikování přičichl, aby se pak k stáru měl k čemu vrátit.
Jinak to stáří je dost tristní už není východisko, život promarněn - zakyslé babky a zpařezovatělí dědci a voliči populistů.

[Miroslav]

Dorka by nám k tomu mohl něco řici - má určitě bohaté zkušenosti, ale bohužel se zase odmlčel.

[Salmo1cz]

To je sakra rozdíl poslední videa a komentáře.Zrodilo se poupě květu.
Nic není na hovno a vše má své místo a váhu.
Paleček pane.

[Paradoxy]

Dorka by nám k tomu mohl něco řici - má určitě bohaté zkušenosti, ale bohužel se zase odmlčel.

Že ty si ho musíš brát furt do huby toho Dorku

[Miroslav]

Dorka by nám k tomu mohl něco řici - má určitě bohaté zkušenosti, ale bohužel se zase odmlčel.

Že ty si ho musíš brát furt do huby toho Dorku

To je dobrá otázka k zamyšlení pro mne.

Mně zajímají ti lidé od Tomášů - jejich další osudy, příběhy, k čemu a jak potom došli.
A Dorka je z nějakého důvodu tajemný jak hrad v Karpatech. O sobě a svojí cestě se z nějakého důvodu bojí vyprávět, dokonce se bojí odpovídat jasně na osobní otázky. Sam sebe si asi moc bere. Připadá mi, že má strach o svůj "majestát", že jeho obraz před druhými a před sebou samým není úplně pravdivý, trochu vysněný, jinak by se nebál o své historii psát a odpovídat na otázky v tomto smyslu. Je to přeci jen příběh, fakta a jako každý příběh pro druhé může být poučením, určítě více než nějaké teorie a recyklované duchovní texty a poučky.
Jeho argumenty, že nás tady nepovažuje za vhodné obecenstvo, že toho nejsme hodni...
To je přece úplná magořina, nehodná pravdivého, poctivého člověka, který nemá co skrývat a který se nepovyšuje a na nic neptřebuje hrát.
Možná nás považuje za ty svině, který se nemají házet perly. 

Takže jak si ho tu beru často do huby, to provokování, by ho mohlo přimět aby se nakonec ozval, uvedl věci na pravou míru a něco nám o sobě, o svém skutečném příběhu řekl.

Zatím tu o svých zážitcích z Jílového psal jenom o tom, jak mu paní Tomášová dala syrový květák, jestli se nemýlím.
Obávám se že žije hlavně ve svých duchovních i jiných fantaziích  a "rozsmutnivše sebe v slzách se pak celý rozplývá" podobně jako třeba ta Peková údajné konspirace, přechod lidstva do páté dimenze atd. - To je ten život v soucitu, jak zmínila Evulína. Soucítí například i se mnou, jak často psal - s tím, co si o mně představuje.
Často je to ale také neupřímný obrat v diskuzi, když člověk nemá argumenty, tak žekne "Je mi tě líto"

Takže nic moc, jak se mi Dorka zatím jeví a rád bych poznal, jak je to s Dorkou doopravdy.

Třeba ten Havelka píše naopak krásně, pravdivě svůj příběh, jak co vidí, co cítí a je na tom vidět jak se vyvíjí a je to pro mnoho lidí přínosné, poctivé, upřímné a tím to má svoji trvalou, jedinečnou hodnotu. a není ten, kdo si myslí nebo potřebuje předstírat, že už ji našel.

Nebojí se o svoji "kůži", když s ní jde na trh, protože hledá pravdu a nebojí se zpětné vazby druhých lidí.

Dorka by se mohl od Evulíny hodně učit upřímnosti a otevřenosti...

[Pedrito]

Dorkova logika je jiná, jako mnoho hladin řeky... Ale je si toho vědom. Taky rád provokuje, a čeká co kdo na to.

[Evulína]

Se mu musí šťukat 😁

[Miroslav]

Asi takhle:

Já zase, co by tomu řekl Dorka, Dorka, Dorka. 

[Miroslav]

Dorkova logika je jiná, jako mnoho hladin řeky... Ale je si toho vědom. Taky rád provokuje, a čeká co kdo na to.

Dneska, když jsem se díval v čekárně na jednu abstraktní grafiku na zdi, mi to došlo, jak je to s těma různýma logikama.

Záleží asi na tom, které čakry má dotyčný rozvinuty a kterými žije.
Ty tři horní - to je asi případ Dorky, příznivců konspiračních teorií, formální advaity, "jednoty", bhakti - toho "drobého" (momentálního, reaktivního) soucitu.

Chybí tomu exaktnost, pevná zem, rozlišování pravdivosti a hlouposti, podstatného a vedlejšího, obecného a zvláštního a hluboký soucit ne jen ten reaktivní.
Bez toho je to vznášení se s hlavou v oblacích a nesourodá logika.
To vysvětuje proč Dorka uvažuje a píše tak, jak píše.
Jinak nemůže, chybí mu hlavně ta zem, ty nohy na zemi a proto je vlastně dezorientovaný, jeho dům je postavený na písku.

[Pedrito]

Co to je vlastně logika? To je způsob práce s myšlenkami. A tedy se slovy, neboť slova jsou vyjádřené myšlenky. Logika bude jedna, ale těch způsobů hafo. Páč lidí je hafo. A každý má za sebou minulost, co formovala jeho osobnost. Do včil a tuna, a zas dál...
No a aby to myšlení nebylo, jak když mele umělá intoška, tak mu po boku sekunduje cit.
A tak to v každým nějak kooperuje a z jednoho dělá Jarouše a z dalších Ludvu, Máňu, Elvíru....
Mám podezření, že kvůli tomu se žačlo říkat "nejvnitřnější já", či tak podobně. To jakože "za" (všemi těmi psycho dráhami). A už ta idea Já v nich sviští jak na tobogánu, doleva, doprava, juch!

No to jsem se zas zakecal... Musim brousit hodnoty.

[Miroslav]

logika vyjadřuje zákonitosti vztahů. Je exaktni stejně jako přírodní zákony.
Není to výmysl mysli, ale lidská mysl má schopnost je objevovat, poznávat a využívat k orientaci v realitě.

Příklade logických vztahů je třeba matematika

[Paradoxy]

logika vyjadřuje zákonitosti vztahů. Je exaktni stejně jako přírodní zákony.
Není to výmysl mysli, ale lidská mysl má schopnost je objevovat, poznávat a využívat k orientaci v realitě.

Příklade logických vztahů je třeba matematika

Logika prostupuje celý vesmír, stačí se dívat. Vlastné dochází k věčné harmonizaci, k věčnému řádu a to stále.

Třeba logika toho, že je někdo v depresích znamená, že nějakým nevědomým způsobem potlačuje sebe sama nebo prostě nějakou pravdu o něčem, prostě tam je nějaký problém s nepřijetím.

[Pedrito]

Logika logika
hlavičky nám proniká
ze severu i z jihu
ze západu, východu
seshora i zdola
logika nás volá
z nitra na to kouká On
našich srdcí šampión.

[Paradoxy]

Jeho věčná logika
námi cele proniká.
Ze všech stran
a z nitra volá,
srdce volá holá
pomalu se otvírá.

[Pedrito]

Duše

Uprostřed Noci, milé Dne
pohlédla sama na sebe
ztratila jméno jako sen
a hledá jej a ptá se jen.

A v podivu z té otázky
zmizely sebe obrázky
čí je ten hlásek, sotva zřen
který se táže, kdo já jsem.

Snad údiv, ale kde se vzal
když není tu, kdo by jej zval
a jméno stále neznámé...
uprostřed Noci, milé Dne.