PARADOXY JAK JI NE-CHCETE ZNÁT...

[Paradoxy]

Slepice ještě nemám. Hedvábničky jsou krásné, ale potřebuju větší snášku. Nemám moc prostoru na hodně slípek.

Tento týden jsme si s kolegyňkou v práci řekly, že až budu mít den v klidu, bouchnem šáňo.

V pondělí mi volaly děti do práce, že je něco se psem, že je malátná a tak, naštěstí se z toho dostala...v úterý jsem klukovi málem volala sanitku směr psychiatrie, zvládli jsme to...ve středu s nejmenší k doktorovi, podvrtla si kotník, tak má berličky...včera se kluk odpo najednou vypařil z domu a když jsem mu volala, nezvedal to. Předtím mi poslal tohle anglicky ( nechala jsem přeložit AI do češtiny:
Počkej na znamení, až venku bude bezpečně. Uvidíme se, až budou věci v pořádku. Vylez z ulity, chci se cítit tak svobodně. Na někoho jako jsem já je to až moc úzkosti.

Docela mě to dostalo, protože to tady na zemi chce občas prostě zabalit a natož teď, když jede detox z jedný zkurvený látky, kterou mohly donedávna koupit i děti na každým rohu. Naštěstí asi za tři hoďky přišel domů.

Dnešek se snad už nic nestane, takže si hodlám nalít panáčka něčeho silnějšího jako pochvalu sebe sama😀.

[Paradoxy]

Jo a taky jsem v sobotu jednomu člověku napsala, co si o něm myslím pěkně z plných plic. A prej mám přestat útočit- takhle holt působím na lidi, kterým jasně pojmenuju problém a nazvu věci pravými jmény. Mě to ale neva, pro mě to byla tlustá čára za minulostí, kde mě ještě něco trápilo a tím je jedna kapitola mé minulosti definitivně uzavřena.

Holt jsem byla dřív slepá a dávala energii někam, kde to nemělo moc smysl. Zpětně za to jsem vděčná, protože mě to dovedlo tam, kde jsem teď. Ač je to často dost těžký, je v tom svým způsobem krása soucitu a lásky nebo jak to popsat.

[Pedrito]

Je to mazec, mě stačilo, že to u roddiného krbu přestalo hřát a myslel jsem na odchod a že to tak bude pro nás lepší. Ale nic zlého jsme si přitom neudělali. Jen asi obvyklé výčitky za krávoviny. Jen jsem asi chtěl ten ideální duchovní vztah... Blázen.

[Paradoxy]

Přestávám mít problém s tím, že mám problémy. Přestávám mít problém s tím, že jsem občas naštvaná. Přestávám mít problém s tím, že jsem někdy smutná. Přestávám mít problém s tím, že mě některý lidi chtějí ubližovat. Pořád jsou tu i lidi, které stojí za to mít rád a se kterýma se můžeme upřímně poslat do prdele a stejně spolu dál kamarádit.

Není ani problém mít různá přání, problém je, když na nich lpíme a snažíme se na nich nelpět, protože o to víc lpíme.

Kde mám sakra problém- tam kde vnitřně vnímám že člověk není upřímnej a svým jemnocitem to už poznám. V obchodních vztazích je mi to jedno, ale v osobních ne.

Každej by chtěl být duchovní nebo psychomistr a spousta z nás není schopno ani otevřít vlastní svědomí. Přiznat si vlastní chyby a tak.

No na dnešek už jsem toho napsala až až, tak si dám zas pauzičku .

[Paradoxy]

Je to mazec, mě stačilo, že to u roddiného krbu přestalo hřát a myslel jsem na odchod a že to tak bude pro nás lepší. Ale nic zlého jsme si přitom neudělali. Jen asi obvyklé výčitky za krávoviny. Jen jsem asi chtěl ten ideální duchovní vztah... Blázen.

No jo no, ideální vztahy neexistujou. Nebo možná jo, já vlastní zkušenost nemám.

[Pedrito]

Přestávám mít problém s tím, že mám problémy. Přestávám mít problém s tím, že jsem občas naštvaná. Přestávám mít problém s tím, že jsem někdy smutná. Přestávám mít problém s tím, že mě některý lidi chtějí ubližovat. Pořád jsou tu i lidi, které stojí za to mít rád a se kterýma se můžeme upřímně poslat do prdele a stejně spolu dál kamarádit.

Není ani problém mít různá přání, problém je, když na nich lpíme a snažíme se na nich nelpět, protože o to víc lpíme.

Kde mám sakra problém- tam kde vnitřně vnímám že člověk není upřímnej a svým jemnocitem to už poznám. V obchodních vztazích je mi to jedno, ale v osobních ne.

Každej by chtěl být duchovní nebo psychomistr a spousta z nás není schopno ani otevřít vlastní svědomí. Přiznat si vlastní chyby a tak.

No na dnešek už jsem toho napsala až až, tak si dám zas pauzičku .

Já jen chodím do práce a z práce, je to tam hezký, tam si s lidmi pokecáš, znáš jejich osudy, bolesti i radosti, koníčky i přání. To nejsou duchovňáci... Neví kam jdou, co bylo a je, natož nějaká mystika. Je jim valně i nevalně, maj tělesné bolesti i psychické žaly... A přesto každý den ráno vstanou, neboť musí, aby uživili rodiny, ať jso na Havla, Babiše či Okamúru.. či kdo zrovna vládne. To do toho tahat nechci, nejde v tom najít sebe, v protistranách.. Jen že i to tam je, a jak do toho může být člověk zažranej. Stejně jak do duchovna a vztahu...

[Pedrito]

Klínek v hlavě volá po jemnějším, co ho z ní vytluče, to stejně hrubý nemůže... Ale kdo vyťukne ten nejjemnější? Z nejž jsou kovány všechny ty hrubší?

[Paradoxy]

Poznávat sebe sama je největší, nejkrásnější, nejbolestivější, nejšílenější, nejpravdivější a nejúžasnější věc na světě. To uvědomování si toho plodí soucit, tichost, odvahu, svědomí... .

[Paradoxy]

Klínek v hlavě volá po jemnějším, co ho z ní vytluče, to stejně hrubý nemůže... Ale kdo vyťukne ten nejjemnější? Z nejž jsou kovány všechny ty hrubší?

S drakama se bojuje tak dlouho, dokud se nezjistí, že neexistujou...

[Pedrito]

Poznávat sebe sama je největší, nejkrásnější, nejbolestivější, nejšílenější, nejpravdivější a nejúžasnější věc na světě. To uvědomování si toho plodí soucit, tichost, odvahu, svědomí... .

[Pedrito]

Klínek v hlavě volá po jemnějším, co ho z ní vytluče, to stejně hrubý nemůže... Ale kdo vyťukne ten nejjemnější? Z nejž jsou kovány všechny ty hrubší?

S drakama se bojuje tak dlouho, dokud se nezjistí, že neexistujou...

Jinde nejsou, jen v hlavách. Vesmír o nich neví. Jen Zem pod jejich vřavou... Ne, i tak je pevná.

[Pedrito]

Čtu, že Země má 4.5 miliardy let.. Mě je 55... A kdyby mi to neřekli, nevěděl bych to, ani ono. Mozek je velký čaroděj a jeho kouzla - myšlenky z klobouku vjemů. Tak jak to poodhrnout a širák svůj odhoditi v dál?

[Pedrito]

To z nějž vše se rodí a umírá.. i tělo smyslů, cit a rozum.. Myslím, že jsme děti, co byly naučeny, že to patří jim, od počátku lidského rodu. Dar cítit a rozumět. I zavřít oči všech naučených myšlenek a pocitů, bez nihž by to taky nešlo. A jen vnímat beze jmen, slov.. Pro mě to není fráze i přese vše, co jsem na tý síti viděl.

[Pedrito]

Není ani problém mít různá přání, problém je, když na nich lpíme a snažíme se na nich nelpět, protože o to víc lpíme.

Kde mám sakra problém- tam kde vnitřně vnímám že člověk není upřímnej a svým jemnocitem to už poznám. V obchodních vztazích je mi to jedno, ale v osobních ne.

Každej by chtěl být duchovní nebo psychomistr a spousta z nás není schopno ani otevřít vlastní svědomí. Přiznat si vlastní chyby a tak.

Ono je něco jinýho, když je život člověka poklidný, bez karambolů s někým, nebo se v to vyvrbil.. Když si nenese bolavé vzpomínky, či se naučil se jimi nestresovat.. Ale většinou takovým stinným obdobím každý prošel, či prochází - k tomu uklidnění nitra. A většina lidí, co znám z okolí, to jako duchovní cestu vůbec nebere. Spíš si klepou na čelo, když o tom slyší. Jejich vnímání je v jiné rovině. V rovině nenaplněných přání a nasranosti proto, v rovině přežití, i braní si z cizího. Výčitek, jimiž nevědomě přikrývaj svůj smutek z neuskutečněných tužeb. Hádky a rozbroje o to, nadřazené zájmy... To vše se v okolí děje. A mě to není cizí, neb jsem se v tom kdysi topil taky.. Tak vím jak je nesnadné se z toho dostat, už jen si to uvědomit.. To vlastně největší dar, začátek rozlišování a pochopení, že něco je uvnitř tíživé, a co tedy není... Upřímné otázky do nitra, proč, jak.. prosby, vďek...

[Pedrito]

Takže když zavzpomínám a proberu z archivu vzpomínek události, co předcházely věnování se duchovnu, tak jsem to prožíval velmi podobně, jaks to prožívala a popisovala ty. Jen za jiných okolností, byl jsem sotva dospělej a bez závazků. Podivné stavy vnitřního klidu i beznaděje a zoufalství, co s tím, co to má dopr. znamenat? To bylo po vojně a vracelo se mi to i do dětství, kde jsem to ale neřešil, klukoviny byly silnější. Ta touha pak byla šílená, srdce i mysl rvoucí. Náboženství mě vůbec nezajímalo, pač jsem byl znechucenej strejcem jehovistou. Tak mě to koplo do jógy přes kámoše. Z prvního setkání jsem měl rozporuplné pocity, moc jsem tomu nerozuměl. Domu jsem si přines papírek o meditaci a naskočilo mi to, něco mi při tom pročítání došlo. Najednou mi to znělo blízce. Vybavilo se mi zírání do ohňů na vandrech, atp... A tak jsem to doma na posteli zkusil.. Velká síla, známá husina, radost, sangha... A život šel dál.