PARADOXY JAK JI NE-CHCETE ZNÁT...

[Evulína]

Slezina v pohodě

To bylo k tomu, že se mi v mysli imaginovaly nějaký abstrakce a lezly ven...
To se mi stává i při nočních, když málo spim

No s tím tvym mužem nevím, my se ženou normálka fungovali, i když už jsem si hledal nový bydlo, jen jsme si neříkali miláčku a tak..

Třeba jsem moc sebestředná, že mě to furt tak bere a je mi to uvědomění líto,
holt jsem asi hodně dlouho potlačovala naštvání pro klid doma a teď to ze mě lítá, dnes je to naštěstí kepší. Celkově se tu hromadu energie snažím dávat do věcí, co jsou potřeba udělat. Už mám natřenou boudu, vypuštěnej bazén, posekanou zahradu atd. .  Před ostatníma dělám, že je to cajk, ale je to pro mě těžký.

Šmánkote, u nás všechno toto dělá muž...:-)
Já zase doma, uvnitř...

[Miroslav]

Šmánkote, u nás všechno toto dělá muž...:-)
Já zase doma, uvnitř...

No jestli se to manželství neformovalo, jak zpívá klasička:
"Enem ako ružu bych ho chovala"
 

[Evulína]

Šmánkote, u nás všechno toto dělá muž...:-)
Já zase doma, uvnitř...

No jestli se to manželství neformovalo, jak zpívá klasička:
"Enem ako ružu bych ho chovala"
 

Myslíš, jako že Paradoxy si muže chová jako ružu :-)
No, vypadá to tak, ruža na gauču :-)

[Paradoxy]

Šmánkote, u nás všechno toto dělá muž...:-)
Já zase doma, uvnitř...

No jestli se to manželství neformovalo, jak zpívá klasička:
"Enem ako ružu bych ho chovala"
 

Tak nějak to bylo, vždyť sem naivní blb no

[Evulína]

Šmánkote, u nás všechno toto dělá muž...:-)
Já zase doma, uvnitř...

No jestli se to manželství neformovalo, jak zpívá klasička:
"Enem ako ružu bych ho chovala"
 

Tak nějak to bylo, vždyť sem naivní blb no

Nooo, spíše jsi mu neumožnila být skutečným mužem :-)

Mě se to kecá, když už jsme se konečně v 60 letech k sobě s manželem "přiznali", došli nebo jak to mám říct. A "díky" mému pití a propadům.... Celou dobu jsem si myslela, že mě nemá rád, tedy svým způsobem má, ale na prvním místě byla práce, potom zase práce, pak děti a pak můžná já. Nemáme žádné společné koníčky, jsme každý trochu, někdy dost, jiný. Dokonce on bude volit úplný opak než já :-)))), neuvěřitelné, a přece až teď cítím, že mě rád má a celou dobu měl, že patříme k sobě...., jen jsme k sobě navzájem neuměli najít cestu.... až teď...
Moc bych ti přála najít taky cestu k muži, abys cítila, že jste jeden pro druhého předurčeni... ♥

Jak jsme k sobě nenacházeli cestu, každý jsme žili tak nějak v manželství SAMI. Bavili jsme se jenom o práci (pracujeme spolu), domácnosti, co je třeba, o dětech, nic soukromého, intimního.... až teď. Jako dva cizí lidé.... Nebyli jsme k sobě OTEVŘENI. Nemluvili jsme o tom, jak se kdo z nás cítí, co prožil, co ho trápí, nic takového. On byl uzavřený, já byla uzavřená.
Až těmi mými propady poslední dobou, trápením - společným - jsem se otevřela a on také.... Manželství je o sdílení- v dobrém i ve zlém, otevřenosti, toleranci, chápání, trpělivosti.... a pak jednou vysvitne sluníčko, zahřeje všechno kolem a vš je, jak říká Jana, radostné, otevřené, je láskou :-))) Dovolila jsem si trochu toho klišé. Ale je to tak...

[Pedrito]

Slezina v pohodě

To bylo k tomu, že se mi v mysli imaginovaly nějaký abstrakce a lezly ven...
To se mi stává i při nočních, když málo spim

No s tím tvym mužem nevím, my se ženou normálka fungovali, i když už jsem si hledal nový bydlo, jen jsme si neříkali miláčku a tak..

Třeba jsem moc sebestředná, že mě to furt tak bere a je mi to uvědomění líto,
holt jsem asi hodně dlouho potlačovala naštvání pro klid doma a teď to ze mě lítá, dnes je to naštěstí kepší. Celkově se tu hromadu energie snažím dávat do věcí, co jsou potřeba udělat. Už mám natřenou boudu, vypuštěnej bazén, posekanou zahradu atd. .  Před ostatníma dělám, že je to cajk, ale je to pro mě těžký.

Někteří lidé, jako partneři, do sebe prostě nezapadnou, ani kdyby se opupinkovali. A někteří úplně bezděčně (samovolně).
Dnes už vím že bez té oboustrané "bezděčnosti", i když do svazku dva jdou, že je to celkem fajn, víra že nesrovnalosti se srovnaj, že z toho cítí nějaké existenční výhody, atp, až se z toho postupně stane zvyk.., to není a nemůže být ono... Ale furt dobrý, když z toho není nesnášenlivost - to už pak je blbý.

[Pedrito]

Třeba jsem moc sebestředná

Každý má osobnost, a vo tom to je. Tyhle škály vlastností, kvalit i nedokonalostí, priorit, zájmů.... spolu musí v nějakém tolerančním rozsahu ladit. A taky jsou tu většinou ty známé vztahové role, dominantní a subdominantní, a ty maj v každém jinou intenzitu. To je i v hudbě, tam je vždy mezi nimi střed - tónika. A to je "výhra", když jsou oba též tóničtí - schopni vnímat (společný) střed

[Paradoxy]

Nejsem vyloženě nesnášenlivá, jen to ze mě prostě za ty roky lítá a je to mojí blbostí.

Sice nevím co je láska, ale bezpečně už poznám co láska není .

[Pedrito]

Tož to píšu, jak to vnímám principiálně, z vlastních vztahů a z kterých znám kolem.
Tak zamilovanej byl asi občas každej, už od dětství, tak to jsou takové závany lásky, platonické, romantické, milostné...

A proč se ty závany zas vytrácejí? No páč tkví za tím ta těžko pochopitelná avšak citelná "alchymie"...

[Pedrito]

A někdy ty vánky si v těch vztazích ustelou na delší čas a někdy prý navždy...

[Pedrito]

No a láska tzv universální? To je neuchopitelná mocnost - ani citem ani rozumem... Když se o to člověk jimi snaží, protká jí pocity a myšlenkami, představami.. jako když Zemi rozdělí hranicemi, silnicemi, tunely....

[Pedrito]

Jen jsem ten náš posezeníčkovej sraz

Budu se těšit. Nechám to na tobě Paradoxy

[Pedrito]

Ještě bych tu k tomu setkávání řek, že mé setkání s Miroslavem a Rosadou přetnula nás obou nemoc. Miroslav se těšil a poslal mi plánek, kudy kam...

[Evulína]

Ještě bych tu k tomu setkávání řek, že mé setkání s Miroslavem a Rosadou přetnula nás obou nemoc. Miroslav se těšil a poslal mi plánek, kudy kam...

mno... 🙂

[Pedrito]

Ještě bych tu k tomu setkávání řek, že mé setkání s Miroslavem a Rosadou přetnula nás obou nemoc. Miroslav se těšil a poslal mi plánek, kudy kam...

mno... 🙂

Mňo, s Rosadou jsme se setkávali, ale lehké to nebylo, z hlediska mé vytíženosti... Cítil jsem její smutek z toho a nemoh jsem to dál tak jít. Byla to hrůza, co nastalo... A nemá mě za to ráda. Holt jsem to podělal...