PARADOXY JAK JI NE-CHCETE ZNÁT...

[Paradoxy]

Pozornost na pozornost je, když se jenom díváš a necháš to...všechno vychází z tebe, jenže v tichu se to samo rozliší, co je ze vzorců a vrchnější vrstvy, ale pořád je to z tebe...je to domov.

Spočívání ve Vědomí...

Nevím, jestli se to tak dá nazvat 

[Paradoxy]

Ale ono je to jedno, je to pro mě cesta. Nebo vlastně pro nás všechny, kteří se nebojíme bolesti, hněvu, nemusíme se bát ani strachu přece. Když to přijde, tak to přijde a pak to zas odejde. Jen to pozorovat a nechat to být, mít oči otevřený dokořán a co bude dál? To nevím...

[Evulína]

Pozornost na pozornost je, když se jenom díváš a necháš to...všechno vychází z tebe, jenže v tichu se to samo rozliší, co je ze vzorců a vrchnější vrstvy, ale pořád je to z tebe...je to domov.

Spočívání ve Vědomí...

Nevím, jestli se to tak dá nazvat 

Pro mě je to spočívání ve Vědomí to Doma... :-)

Pozorování, nechání být, nebání se, cesta - to většinou platí pro oblast osobního ne-prožívání,ne-bání se, ne-pozorování atd. A může to být např. i stav totálního "zdrogování se", otupělosti, ochrnutí a to spočinutí Doma skutečně není.
Proto jsem i nabídla ten jiný pohled, kdy vše se nachází uvnitř tebe, vše.... a vše toto bezpodmínečně milujeme, protože jsme to my, (naše) podstata, Vědomí...

[Evulína]

Ještě možná toto...
Ty dva úplně rozdílné stavy - stav přináležíjící osobě a stav spočívání Doma se dá rozpoznat podle jedné indicie.
Esence.
Která u prvního stavu není. U druhého je.

Zkusila bys tu indicii vyhmátnout? Pojmenovat?

[Paradoxy]

Jsem v sobě...žádný indicie vytahovat nebudu jestli jsem předtím důvěřovala životu a občas zapochybovala, tak teď je to na sto procent a nevadí mi bolest ani strach ani nic jiného...

A odpověď fakt nemám, radši budu žít v otázce, abych měla možnost  vidět celou tu nekonečnou pláň než se uzavírat do jistot falešných odpovědí, no a občas se ozve ve mně něco jako kompas

[Evulína]

Jsem v sobě...žádný indicie vytahovat nebudu jestli jsem předtím důvěřovala životu a občas zapochybovala, tak teď je to na sto procent a nevadí mi bolest ani strach ani nic jiného...

A odpověď fakt nemám, radši budu žít v otázce, abych měla možnost  vidět celou tu nekonečnou pláň než se uzavírat do jistot falešných odpovědí, no a občas se ozve ve mně něco jako kompas

Ani asi o tom nevíš, ale vytáhla jsi ji. Pojmenovala. :-)

Je to důvěra.
Neotřesitelná důvěra.... ne v něco, bezpodmínečná důvěra (vím, že to teď zní trochu pateticky, ale snažím se to v sobě uchopit....), důvěra bez příčiny... a přece tolik živá, radostná.... Právě proto živá, že spočívá sama v sobě.... :-)

[Paradoxy]

No vidíš to jak chápeme podobně, jen u mě to je jenom důvěra, žádná radostná, ani nevím že by živá, snad jen tichá...

[Pedrito]

Když si čék vezme to svý tělo jak fáro a sebe co šoféra, třebas se mu lecos vyjeví. Za těmi okýnky i před...
A kam že to vlastně frčí a proč, tou štrekou života.
"Jó řidič, ten tvrdej chleba má...."

[Paradoxy]

POUŠTÍM TO DÁL

Falešným guruúm odzvonilo,
bílá se zase stala bílou
a černá patří černé,
sílu mi to navrátilo,
zase vidím duhu v duze
a hovno smrdí po hovně,
tak to vždy bylo,
tak to vždy bude.

Dostala jsem dar
a ten dar se zval
být v sobě sám.

Život se nevysvětluje,
život se žije,
a proto v něj důvěru mám
a pokorně se mu vzdávám.

[Paradoxy]

Před lety, možná jsem ještě ani nehledala, se mi zdál sen a dnes mi došel jeho plný význam.

Byla jsem plná roupů, přímo ze mně padaly jejich bílé chuchvalce a pak hned na to jsem měla zavšivenou hlavu a vyčesávala jsem je hřebenem. Stála jsem s (ex)manželem v podloubí a viděla jsem oknem do restaurace, u stolů nikdo neseděl, byly na nich jenom ubrusy. A on mi povídá v reakci na to, že mi padají tím hřebenem i chuchvalce vlasů- seš nemocná a já mu na to řekla, že nemocná nejsem.

[Paradoxy]

Včera jsem jako obvykle, když přijel z práce, odešla něco dělat na zahradu. Tam to na mě zase padlo a rozbulela jsem se. To uvědomění, že vlastně nevím, co je za člověka a že to všechno bylo postavený na jeho lžích je hrozný. Uviděla mě sousedka, tak jsme si povídaly a já se nestačila divit, čeho všeho si všimla.

Teď pro mě bude těžká jedna věc, spíš pro moje ego, když jsem prohlédla jako ze sna. Pravda bude muset prostě prohrát a lež zvítězit kvůli nejmladší, alespoň před ní. Včera jsem před ní na něj vylítla a to není dobré. Raději půjdu dnes do lesa.

[Pedrito]

"V lese je vše, co člověk potřebuje k životu."

-Seton-

PS. Pokud v něm ovšem nepotká naštvanýho medvěda..:-)

[Salmo1cz]

To že pláčete je známkou že vám to jedno není.Snaha utvrdit se v rozhodnutí k rozchodu a hromadění argumentů svědčí o připoutanosti.Myšleno v dobrém.
Zkuste neodcházet na zahrádku ale spíše více komunikovat.
Vyhoření v manželství je normální a další vztah nebude po čase jiný.

[Paradoxy]

To že pláčete je známkou že vám to jedno není.Snaha utvrdit se v rozhodnutí k rozchodu a hromadění argumentů svědčí o připoutanosti.Myšleno v dobrém.
Zkuste neodcházet na zahrádku ale spíše více komunikovat.
Vyhoření v manželství je normální a další vztah nebude po čase jiný.

Pláču z jediného prostého důvodu a to z uvědomění toho, s kým jsem celé roky žila. To zjištění, že je s Váma někdo, kdo je s Váma, protože je to pro něj výhodné a zpětně si uvědomíte, že Vás jen využíval a láska v tom nebyla, člověku je to prostě líto.

A tohle rozhodnutí je to nejlepší, které jsem mohla udělat. Pro mě je to velké poučení, že se mám dívat směrem, kde je láska vzájemná. Je to úleva.

Je zvláštní, že jsem to neviděla nebo nechtěla vidět. V okamžiku, kdy jsem vyložila karty na stůl a on pochopil, že je konec a prohlédla jsem ho, tak velmi rychle domluvil, co všechno si vezme. A tady musím naposledy ustoupit a vše co chce mu dát, přestože vím, že on dluží mě. Kdybych měla mluvit jen o financích, pohybovali bysme se možná ve stovkách tisíc. Myslela jsem si, že se postupem času mění, že je z něho lepší člověk, ale skutečnost je taková, že jen změnil masky....

Naštěstí má snad rád aspoň svoje dítě a to je jediný důvod, proč se k němu před ní chovám slušně a nechávám ho u mě ještě bydlet. Kdyby to bylo jen na mě, bylo by mi naprosto jedno, kdyby musel přespávat v lese. A na druhou stranu, kdyby on v sobě měl špetku hrdosti a pochopení, odešel by. Jenomže se mu zdají nájmy drahé, holt u mě si žil zadarmo a teď by musel platit okolo jedenácti tisíc.

Veliké poučení pro mě- odpouštět ano, nastavovat hranice ano, ale nebýt hodný, když toho druhý využije a poučovat se ze svých chyb a mít oči otevřené jak ven tak dovnitř.  Další velké poučení- když člověk sám od sebe nechce a není to v něm, nesnažit se to z něj dostat, dát pár šancí a pak skončit.

[Pedrito]

Njn, na duchovní rozjímání je holt dobrý rozhostit kolem sebe příznivé prostředí, pohodu a klid domova... Mě to naštěstí postihlo dlouho před manželstvím, jinak nevim nevim, co bych vyrozjímal