PARADOXY JAK JI NE-CHCETE ZNÁT...

[Salmo1cz]

Tak jako to děláme institucionálně pořád neboli furt.
Pokud jde o mládežníky a recyklovatelný materiál tak za mě dobrý.

[Paradoxy]

Paradoxy se rozvádí...už řekla na některé věci dost. Prozatím jsme v pohodě a klidu a společně sháníme bydlení pro muže.

Prostě se mi otevřely oči...bolí to moc, ale na druhou stranu se mi vrací síla.

[Pedrito]

Ajajaj... Jsem netušil, že až tak.

[Paradoxy]

Ajajaj... Jsem netušil, že až tak.

Jojo, je to z mé strany...nebudu to tady veřejně rozmazávat. V tý písní hrdina, co jsem teď vložila, je vlastně on. Na jeho obhajobu- on si to asi ani neuvědomuje, ale až jednou se to otevře, bude ho to třeba taky mrzet.
Jó to jsou ty meditace, pozorujte, pozorujte...až jsem se dostala k pozorování sebe a jeho

[Paradoxy]

A snad jedinou věc bych k tomu dodala a to že to kurevsky bolí, ale zároveň osvobozuje .

[Paradoxy]

My všichni tady víme, že máme k pravdě napnout všechny síly, abychom ji našli a mě nezbývá nic jiného než děkovat, že se tímhle očišťuju a vidím zase o kus dál...

[Pedrito]

Tož, taky jsem se rozváděl, příjemnej proces to není. Naštěstí se to nepřehouplo do nějaké zlomyslnosti, a na tu neradostnost toho dějství to proběhlo v klidu.

[Miroslav]

Je to příběh, který nějak končí a nový začíná. Buď to to jde potom od desíti k pěti a nebo od pěti do desíti.

Cítíš-li osvobození, je to dobré pro to začít nebo rozvinout, k čemu tě to táhne. Je-li to duchovní cesta a nic jiného, je to ideální. I já jsem tím prošel, i Tomášovi. To je ospravedlnění a je to pak nakonec osudově dobré i pro ty "ouštěné" - také osvobozené od toho tvého tahu, ne který reagují třeba těmi drogami atd. Taková je moje zkušenost.

To jsem popsal ten lepší případ. Nevím jak je to u tebe, ale myslím, že podobné.

Jinak prát prádlo na veřejnosti tady mezi nám není špatně. Všechno, co je skutečné, pravdivě vyjádřené, sdílené, je dobré - sblíží nás to, poučí, jako každý skutečný příběh. A tebe osvobodí.
O čem jinak psát? O nějakých duchovních teoriích, o tom co by bylo dobré dělat a co ne?

[Evulína]

Já jsem se nikdy nerozvadela, ani si to neumím představit, jsme spolu od 15 let a ne vždy to byla procházka růžovým sadem. Jednou už jsme byli i v manželské poradně a víckrát jsem odmítla tam jít. Bylo nám tehdy doporučeno KOMUNIKOVAT, komunikovat, KOMUNIKOVAT! Nějak jsme tu krizi tehdy překonali a jelo se dál. A jede...
Za sebe, neměnila bych a jsem za svého muže vděčná.
Ale chápu, že ne všichni to tak mají a někdy je lepší se rozejit...

[Paradoxy]

Je to příběh, který nějak končí a nový začíná. Buď to to jde potom od desíti k pěti a nebo od pěti do desíti.

Cítíš-li osvobození, je to dobré pro to začít nebo rozvinout, k čemu tě to táhne. Je-li to duchovní cesta a nic jiného, je to ideální. I já jsem tím prošel, i Tomášovi. To je ospravedlnění a je to pak nakonec osudově dobré i pro ty "ouštěné" - také osvobozené od toho tvého tahu, ne který reagují třeba těmi drogami atd. Taková je moje zkušenost.

To jsem popsal ten lepší případ. Nevím jak je to u tebe, ale myslím, že podobné.

Jinak prát prádlo na veřejnosti tady mezi nám není špatně. Všechno, co je skutečné, pravdivě vyjádřené, sdílené, je dobré - sblíží nás to, poučí, jako každý skutečný příběh. A tebe osvobodí.
O čem jinak psát? O nějakých duchovních teoriích, o tom co by bylo dobré dělat a co ne?

Ano cítím tímhle směrem svobodu. Nevím, jestli mě to táhne k duchovní cestě, každopádně jsem našla kus pravdy o sobě a o něm. Je to zvláštní uvědomit si své vlastní podvědomé mechanismy. Přála jsem si, aby mě měl rád a aby mě respektoval a myslela jsem si, že když ve mně uvidí vzor, že to tak bude. Že v tom bude časem vzájemná výměna, kdy si vzájemně pomůžeme atd., prostě že ho učím být lepším člověkem a na první pohled z venku by se zdálo, že to tak je.

 No a jak jsem začala být přítomna, začalo se dít to, že jsem přestala automaticky na spoustu věcí reagovat a přehlížet sebe sama. Ono to začalo takovým zvláštním uvědoměním, že třeba když jel na víkend pryč, tak jsem zjistila že je mi líp bez něj, že se cítím volněji. Další uvědomění si nechám na později, nevím jestli to tady třeba nečte. V tuhle chvíli hraju jeho pohádkovou hru, kterou je třeba dohrát a jít dál...

[Paradoxy]

Tož, taky jsem se rozváděl, příjemnej proces to není. Naštěstí se to nepřehouplo do nějaké zlomyslnosti, a na tu neradostnost toho dějství to proběhlo v klidu.

Hele já už to jedu podruhý . Tenkrát to bylo hrozný a ješté to trvalo asi pět let od rozvodu, kdy už byla na světě nejmladší dcera...

No a myslím, že teď to bude v klidu, protože vím co přesně mám dělat ponaučena zkušeností  .

[Pedrito]

Opakování matka moudrosti

Si ale vem, že spousta párů spolu žije ale vlastně nežije. A mnohde je to i o agresivitě, krom ztráty citu...
A klidně takhle vydrží až do konce, pro mě nepochopitelné. Já vždy říkal, že papír a razítko, je jen papír a razítko.

[Pedrito]

Jinak prát prádlo na veřejnosti tady mezi nám není špatně. Všechno, co je skutečné, pravdivě vyjádřené, sdílené, je dobré - sblíží nás to, poučí, jako každý skutečný příběh. A tebe osvobodí.
O čem jinak psát? O nějakých duchovních teoriích, o tom co by bylo dobré dělat a co ne?

Člověk je tvor společenský, ale je i rád sám. Zas ta rovnováha... Jsem měl třeba v tom trampském období chvíle,
kdy mi kamarádi říkali, jedem na týden na Šumavu, či někam! Říkám, něco mám, nemůžu... A jel jsem jinam sám...
A jindy zase už jsem zas bubáky naháněl, že jedem! (ta naše parta si říkala Bubáci)

No pro ty slovní mystic teorie má každý svůj cit/necit... Ono, všechny ty duch. texty jsou teorie, od véd až po ty dnešní interprety... Intuice, která vyčmuchá dřeň, to je vzácná květina... Ale každý ji má asi takovou, v tom kam dosáhne, jak je to zrovna možné. A taková je pro něj zrovna platná. Odkazovat se však na ní smyslu nemá, jako na absolutní.

[Paradoxy]

Pozornost na pozornost je, když se jenom díváš a necháš to...všechno vychází z tebe, jenže v tichu se to samo rozliší, co je ze vzorců a vrchnější vrstvy, ale pořád je to z tebe...je to domov.

[Evulína]

Pozornost na pozornost je, když se jenom díváš a necháš to...všechno vychází z tebe, jenže v tichu se to samo rozliší, co je ze vzorců a vrchnější vrstvy, ale pořád je to z tebe...je to domov.

Spočívání ve Vědomí...