Recepty

[Petra]

"Neplačte nad mrtvými, uroňte slzu pro živé..."

Klidně si zabrečte, kdy se vám zachce, a nenechte si to od nikoho vymlouvat.

[Pedrito]

My Nestrojilové jsme takoví nebrečiví... On tu byl přítomen, a najednou není, a z jeho těla je popel. A tak to chodí, co zbylo je vzomínka...

[Pedrito]

Jen jednou jsem proslzel noc. Dara ví. To bylo při četbe Světla Života. Což byla evangelia v době těžkého ateismu. A otázek, dávno tomu před sanghou.... Nikdo neví jak se ta knížečka ocitla doma v knihovničce. Neb rodiče popožní nebyli. Jedna z věcí, které se nikdy nedozvím. A tak to je dobře

[Petra]

My Nestrojilové jsme takoví nebrečiví... On tu byl přítomen, a najednou není, a z jeho těla je popel. A tak to chodí, co zbylo je vzomínka...

Mužští v naší kultuře jsou k tomu vychováváni: Správnej kluk přece nebrečí.

Proto jsem byla trochu v rozpacích, že v jihokorejských seriich chlapci a muži běžně pláčou. Dodnes nevím, jestli to tak dělají jen ve filmu nebo jestli to patří k jejich kultuře. Ale už jsem si na to zvykla a líbí se mi, když i muži dávají citům volný průběh.

Právě jsem si vzpomněla na film Prázdniny, v kterém se jeden z hrdinů  (Jude Law) přiznává, že ho všechno možné hned rozbrečí. Nevypadalo to, že by to jeho nové lásce, která už leta neuronila ani slzu, nějak vadilo. 

Nepřipadá mi divné si zabrečet, když někdo na dlouhou dobu odjíždí - a vyjádřit tak smutek nad tím, že tady dlouho nebude a že mi bude chybět. Co by na tom mělo být špatného? Takže když někdo blízký nebo drahý odejde navždy, připadá mi naprosto v pořádku to obrečet - smutek, že ho už nikdy neuvidím, je zcela přirozený. A zároven se mohu třeba i radovat z toho, že měl krásnou smrt nebo že byl vysvobozen z dlouhého trápení, nemoci.

[Petra]

Ve filmu The Lake House, který patří k mým oblíbeným, si hlavní hrdina (Keanu Reeves) - tak nějak mužně o samotě - zapláče nad smrtí svého otce. 

[Pedrito]

My Nestrojilové jsme takoví nebrečiví... On tu byl přítomen, a najednou není, a z jeho těla je popel. A tak to chodí, co zbylo je vzomínka...

Mužští v naší kultuře jsou k tomu vychováváni: Správnej kluk přece nebrečí.

Proto jsem byla trochu v rozpacích, že v jihokorejských seriich chlapci a muži běžně pláčou. Dodnes nevím, jestli to tak dělají jen ve filmu nebo jestli to patří k jejich kultuře. Ale už jsem si na to zvykla a líbí se mi, když i muži dávají citům volný průběh.

Právě jsem si vzpomněla na film Prázdniny, v kterém se jeden z hrdinů  (Jude Law) přiznává, že ho všechno možné hned rozbrečí. Nevypadalo to, že by to jeho nové lásce, která už leta neuronila ani slzu, nějak vadilo. 

Nepřipadá mi divné si zabrečet, když někdo na dlouhou dobu odjíždí - a vyjádřit tak smutek nad tím, že tady dlouho nebude a že mi bude chybět. Co by na tom mělo být špatného? Takže když někdo blízký nebo drahý odejde navždy, připadá mi naprosto v pořádku to obrečet - smutek, že ho už nikdy neuvidím, je zcela přirozený. A zároven se mohu třeba i radovat z toho, že měl krásnou smrt nebo že byl vysvobozen z dlouhého trápení, nemoci.

Je zvláštní, že ani máma a sestra nepropadly v pláč. A řekla to vlastně máma, co volala na už mrtvého tátu, máš tu to nádobí, nesměj se a vstávej. On takhle podobně umřel děda z tátovi strany,, vysprchoval se, oblek se do smutečního, neb chtěl jít na hřbitov a ... A když si obouval boty, umřel. Jsem zvědav, jak umřu já.

[Pedrito]

Je výborný film, jeden pro mě z nejsilnějších, Paul Newman ve vězení .. název si teď nemohu vybavit. Jen jeden je pro mě ještě silnější s Paulem ... Hombre, viz ending scéna.

[Pedrito]

Tak mě včera napadlo spojit chuť olomouckých tvarůžků se znojemskými okurkami (kyselými) a paráda. 125 gramů syrečků jsem nastrouhal na hrubo, nato čtyři okurky (spíš menší) taky na hrubo. Dál jsem se trochu inspiroval tvarůžkovou pomazánkou, lžíce piva, lžíce hořčice, lžíce oleje, trochu pepře. Přidal bych ještě nadrobno pažitku nebo lahúdkovou cibulku, ale to jsem neměl. Ale i tak epesní

[Pedrito]

Věčeřoplánek cibulpaprikrajčózní vajcosejrózy.

Vosmahnu cibulu s nějakou paprikou. Doma lenoší zrovna zelená. I s rajčaty. Tohoto času keříkovými prcky. Před smažbou vše přiměřeně rozkrájím na drobno až hrubo v poměru a množství momentální libochuti. A připravím si maglajs z vajec a strouhanýho sejra (niva, eidam, obojí)... A až se mi to bude zdát příhodné, tak tím vajcosejrem tu pánev s nahžaveným cibulpaprikrajčem zaleju, a nechám zatuhnout jak vomeletku... Jak to bude chutnat ještě nevím, zjistím kolem šesté.

[Paradoxy]

Věčeřoplánek cibulpaprikrajčózní vajcosejrózy.

Vosmahnu cibulu s nějakou paprikou. Doma lenoší zrovna zelená. I s rajčaty. Tohoto času keříkovými prcky. Před smažbou vše přiměřeně rozkrájím na drobno až hrubo v poměru a množství momentální libochuti. A připravím si maglajs z vajec a strouhanýho sejra (niva, eidam, obojí)... A až se mi to bude zdát příhodné, tak tím vajcosejrem tu pánev s nahžaveným cibulpaprikrajčem zaleju, a nechám zatuhnout jak vomeletku... Jak to bude chutnat ještě nevím, zjistím kolem šesté.

Tak dej pak vědět:)

[Pedrito]

Výborný! Jen, že ta srajda z vajec a sejra byla kapku hustší, musel jsem to na pánvi promíchat. Což se hned podařilo. Trocha zvědavého napětí, zda se to nepřipeče, ale nová pánev ve svém prvním nasazení obstála 

[Pedrito]

Mňam ňam...

Tradiční kvašené zelí je super-potravina pro naše tělo. V obchodě ho nehledejte, často není živé, anebo obsahuje zbytečná ,,éčka". Připravit se dá snadno doma – i v tom nejmenším panelákovém bytě. Na výrobu nepotřebujete nic speciálního – jen dvě sklenice, sůl a hlávku zelí.

[Evulína]

STUDENTSKÝ ŘÍZEK, letní bramborový salát, tatarka

Představte si nedělní odpoledne. V kuchyni voní cibule, na pánvi prská olej a ze stolu se line vůně brambor, která by probudila i medvěda ze zimního spánku. V tom se objeví junior, takto student, co má doma víc kablíků k počítači, než ponožek.

,,Tati .. co to je?" zeptá se opatrně, ukazuje na talíř a tváří se, jako kdyby přistál na Marsu.

,,To je studentský řízek," odpovím, ,,a tohle je letní bramborový salát. Tradiční česká kombinace. Jíš to a jsi šťastný, rozumíš?"

Podívá se na to znova. Očima scanuje ten kousek osmaženého gothaje, jako kdyby čekal, že se ho to samo zeptá na heslo k Wi-Fi. Ale pak ochutná. A jeho oči se rozšíří.

,,To je .. geniální!" vydechne. ,,To je jako .. řízek, ale není to maso. A ten salát?! Je tam slanina?! A ocet?! Tohle je revoluce, tati! Tohle musím udělat i spolubydlícím!"

A tak vznikl plán. Naučit ho připravit studentský řízek i letní bramborový salát. A protože vím, že v lednici má obvykle jen kečup, mlíko a citrón z roku 2019, napsal jsem mu stručný a blbuvzdorný recept:

Studentský řízek z gothaje (pro začátečníky i pokročilé hladovce)

Ingredience:
- 4 plátky gothaje (asi 1 cm silné)
- hladká mouka
- vejce
- strouhanka
- olej na smažení

Postup:
- Gothajové plátky obal nejprve v mouce, pak ve vejci, nakonec ve strouhance.
- Rozpal olej na pánvi (ne studený, ne vesmírně vroucí – tak akorát).
- Osmaž z obou stran dozlatova (asi 2–3 minuty z každé strany).
- Polož na ubrousek, ať vsákne tuk. A hned podávej.

Letní bramborový salát se slaninou a cibulí

Ingredience:
- 800 g brambor (vařených ve slupce, nejlépe den předem)
- 1 větší cibule (na drobno)
- 100 g anglické slaniny (na nudličky)
- jarní cibulka nebo pažitka (volitelně)
- 2 lžíce octa
- 1 lžíce cukru
- 2 lžíce oleje
- sůl a pepř dle chuti

Postup:
- Brambory oloupej a nakrájej na plátky nebo kostičky.
- Slaninu osmaž dozlatova, přidej cibuli a chvíli restuj.
- V hrnku zahřej ocet, cukr a olej - až se cukr rozpustí, máš zálivku.
- Vše smíchej s bramborami, dochuť solí, pepřem a případně zeleným navíc.
- Nech aspoň půl hodiny odležet, ale klidně se do toho vrhni hned - junior taky nevydržel.

A tak se stalo, že junior neznal studentský řízek, ale teď ho dělá s nadšením, jako kdyby šlo o startup. A plánuje i Instagramový účet: "Řízky z koleje."

No, hlavně že mu chutná .........

Dobrou chuť i vám ..🤗

[Salmo1cz]

Máma když ještě byla živa, dělala synovi, resp.vnukovi obalovanou libereckou uzenku, nebo kus točeného salámu.
Aby to nebylo tak jednoduché, ještě dovnitř dávala tvrdý sýr a celé to usmažila v trojobalu.
...jako chtěl jsem to klukovi udělat, ale udržet to ve stejné kvalitě je docela Sorbona.
Jo to jsou ty maminky a babičky.

[Pedrito]

KUCHYNNÍ REVOLUCE!

Hledal jsem kulečníkovej mini stůl a nějak při tom vykoukla pánev s čtyřmi ďurami!.... A úplně mě to koplo - zjevily se mi čtyři dokonale vytvarované mini bramboráčky