Smysl Života, Smrt, Bolest, Člověk

durodara · 2025-04-18 04:14

durodara · 2025-04-20 16:15

durodara · 2025-04-20 16:30

Evulína · 2025-04-20 21:59

Evulína · 2025-05-27 08:16

Co se děje ve chvíli, kdy tělo končí... a vědomí nekončí?
Jak smrt proměňuje život? A co nás učí o tom, jak žít tady a teď?

V tomto výjimečném díle Wild Castu si Kateřina Rae povídá s Viliamem Poltikovičem – režisérem, dokumentaristou, fotografem a autorem více než 170 filmů, které se dotýkají hranic mezi viditelným a neviditelným.

🔹 Jak vnímá smrt člověk, který o ní natáčí s mystiky, psychology i šamany?
🔹 Co je pro něj opravdovým smyslem života?
🔹 A jak ho natáčení změnilo – jako muže, tvůrce i bytost?

Dozvíte se o síle přítomnosti, o tom, proč se nebát odejít, i o tom, co znamená žít vědomě každý den.

💫 Toto není rozhovor o konci. Je to pozvání k hlubokému začátku.

Miroslav · 2025-06-12 00:19

U sousedů (na poradně) mne zaujalo toto:

Citace od: Návštěvník

"Okamžik smrti je nejblaženější ze všech. Na tomto světě nelze získat nic jiného než smrt. Ironií je, že tam, kde je strach ze smrti, je právě v tomto bodě oceán blaženosti." Šrí Nisargadatta Mahárádž

Myslím, že otázka smrti je docela klíčová. Takové ty představy, joko byly v tom filmu co sem dal Dorka, že si vědomě a záměrně vybíráme jako co se narodíme a v jakém prostředí, jsou slušně řečeno pohádky a takových představ je v různých kulturách mnoho.

To, co je výše v citátu odpovídá Bardo Thedolu. Okamžiku smrti. Ale pak nás chytnou naše strachy a oživlé představy.
Jung říkával, že zdravým cílem druhé poloviny života je smrt. Ne jen zemřít, to nastane ať chceme nebo nechceme, ale porozumět smrti a spřátelit se s ní. Obrátit pozornost od různých zábav ke smrti - k tomu, kam jdeme a kde nepochybně skončí tohle naše konkrétní putování.
Pan Tomáš říkal, že je až nespravedlivé, jak další průběh stavů po smrti a další osud bytosti ovlivňuje její stav mysli (včetně srdce) v okamžiku smrti. Že i člověk se špatnou karmou může zemřít dobře a naopak. Konec dobrý, všechno dobré. Stav po smrti je velkou příležitostí k osvobození. Duch je ve stavu po smrti v plné probuzenosti a vystaven sám sobě.

Pedrito · 2025-06-12 09:03

Smrt tý osůbky jde očíhnout tou meditací, žádná individuální představa, žádná idea, myšlenka, žádný pocit... žádná znalost, žádný vjem párování já a Já... Ne že by nešlo vnímat (přijímat) cokoliv, ale ten "stav" vším vnímatelným neustále "propadává", stále jemnější a jemnější než cokoliv i jemně myslitelného.. Až ustane i to... A pak a tak to tu mrtvolu vynese znovu do života, neb ještě nepřišel její čas, a slunko ji zas rozhýbe. Prostě to patří k bytí, jako to bdění, snění, i spánek hluboký...

Pedrito · 2025-06-13 09:13

Nikdy jsem se teda po Bardu nepídil, přímo, jako k nauce o posmrtném životě. Ale čet jsem Dantovu Božskou... No... Smrt je něco jako prak, co tu duši pozbylou těla někam vystřelí. Nejspíš dle "nákladu", kterýho se v počas života nevzdá.
Když nic na hrbu nenese, prostě se rozprskne do ztracena, v Duchu...
Co by asi ještě chtěla, když samu sebe vrátila v ten "bod" zapůjčení sama sebe...

Evulína · 2025-06-22 16:45

Pedrito · 2025-06-22 18:35

Na Poltikovičovi se mi líbí pohoda. Nevím jestli chodil za Tomášovými, nebo jinam.

Ale jinak mám tuchu, že mnoho duchovňáků podceňuje svůj mozek.

Když už se člověk stane duchovňákem, asi by měl vidět sebe, a co to "Já" (pozornost) v těch šedých buňkách mozkových oživuje...

Asi takhle, těžko někdo tuší, kam až může podvědomí člověka dostat, což trvá statisíce let. Umí psí kusy, i kočičí...