Hrstka zenu

[Evulína]

 Od Trini na inspiruj:

https://www.youtube.com/watch?v=r84AyFxe12A

9:48

...Já neříkám, nejsme tělem, jako říkají některý takový nauky, který to tak jako dělají takový schematičtější, Já říkám, nejsme jenom tělem. Tělo máme jako svou možnost, jako svou fázi, kterou jsme si vyimaginovali a kterou velmi těžko rozpouštíme,

protože už jsme si tak na to zvykli, že je až tak hutný, jo, jak je cítíme. Ale každý má tu hutnost jinou. Někdo ji má jenom takovou jako - jenom jako iluzi a někdo ji má hodně hutnou. Říkám, na špici té vlny toho oceánu Bytí je hodně hutná. A když potom ten

ta mysl jde sama ke svému kořeni - ta pozornost na tu mysl - tak už to není tak hutné. Už je to jenom jako možnost člověka, kterou užívá pro tuto úroven bytí. Je to všechno v pořádku. Má ji užívat opravdu cílevědomě k dobru, ke svému prozření a

k dobru i těch svých bližních, kteří jsou vlastně také jeho možností z určité hloubky, když se na to dívá. Ti jsou spojeni s ním. Když se jako ponoří do toho oceánu, tak napřed poznává, že není ta oddělenost tak velká, jako byla, když byl na té špici....

[Paradoxy]

Je to část z cesty posvátného býka, ale nějak mi nedochází, proč nebo jak to souvisí tady?

[Evulína]

Je to část z cesty posvátného býka, ale nějak mi nedochází, proč nebo jak to souvisí tady?

Myslím, že to dobře navazuje na to, co píšeš, lépe poznat sebe a ostatní,  v jaké m ze to vztahu nevztahuje žijeme i co nám to přinese za pochopení,  resp. může přivézt... 🙂

[Paradoxy]

Jo tak teď už mi to smysl dává . Jsem už dnes asi pomajeji myslící. Mame doma na výměnném pobytu španělskou studentku, byly jsme dnes na zámku a tak. Hráli jsme i hru uhodni české/španělské slovo a moc si toho nepamatuju, jen že kamion je kamion

[Pedrito]

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

Nějak to vše dopadne. I já je jen slovo. Čeho chce to, co je tím slovem oháklé dosáhnout?

Dosahuje přeci průběžného poznávání  To bysme tady jinak nemuseli být.

Holt jsme. Jasan, bez zájmu to nejde. Ono z těch fůr písemností a promluv by jednomu mohlo dojít, co a jak.. Jako se člověk naučí psát, číst, počítat.... a už dál učivo nestuduje. A někdy to dopadá třeba jinak, či opačně.. Zkrátka nějak.

[Paradoxy]

Rozumím ti.  Jenže třeba já osobně ráda zjišťuju co a jak. Knihy mi můžou pomoct, různé naslouchání mistrům taky, ale mě to tak prostě nestačí.

Můžu se naučit pro potřebu chození do obchodu počítat, kolik zaplatím na kase a kolik mi mají vrátit, když to stálo tolik a tolik. Ale nespokojím se s tím, že to nějak dopadne. Nebudu dělat něco jen proto, že jiný řekl, že se to tak má dělat, ale budu taky koumat proč a jak. 

Takže v tuhle chvíli koumám jaké souvislosti má emoce hněvu.

[Miroslav]

Takže v tuhle chvíli koumám jaké souvislosti má emoce hněvu.

Předpokládám, že u sebe.

Určitě nění dobré hněv pro jeho poznání - poznání sebe potlačovat, pokud není tak extrémní, že by člověk někoho zabil.
V tom momentě toho ale člověk moc nenapozoruje, neobjeví.
Je dobré pak v klidu, si situaci opět přehrát i s těmi "oprávněnými" pocity, zpřítomnit si to a pozovat, co se děje, jak to vzniká a s čím to v člověku souvisí. Vžít se do toho zpětně, zase vystoupit, zase to nechat rozběhnout a pod.

Hněv sám o sobě je silný mobilizační nástroj, zbraň, ale když je ve spojení - ve službách sebestřednosti, ublíženosti, toho našeho osobna a kalí nám tím páden "zrak". tak je naopak osudově a životně jedovatý.
Dobrý sluha, špatný pán.

[Paradoxy]

Zkoumám hněv u sebe a i u druhých. U mě je to dáno tím, že jsem se dlouhé roky potlačovala, a tím pádem i emoce. Vypozorovala jsem, že je to často o hranicích, takže dobrý sluha. Ale mám tam i nezmapované území, kterému prostě nerozumím a nejde mi na to přijít. To bych ti ale musela napsat do zprávy, jsou tu mezi náma lidi, kteří má slova zneužívají a místo toho, aby to pro ně bylo přínosem, otočí to v pravý čas proti mě.

Postup, který popisuješ, v podstatě provádím a né a né se toho u sebe dopátrat. Je mi jasný,že to může souviset s mojí vlastní sebestředností. Anebo druhá možnost je, že si přivladtňuju něco, co není moje. Fakt nevím.

[Pedrito]

Nebudu dělat něco jen proto, že jiný řekl, že se to tak má dělat, ale budu taky koumat proč a jak.

Jj o tom jsem právě psal. Lidé desetiletí leží v knihách moudrých, znaj to nazpaměť, máme zalíbení v komunikaci jejich slovy. Skoro jako bychom žili jejich životy a na vlastní přitom trochu zapomínáme...
Stává se mnohdy z toho zvyklost, něco jako "duchovní droga", kterou je těžké odložit v pravý čas, a jít "tam", o čem ta moudra jsou, "za" nauku... Musí to tak být? Nejspíše ano, když je.

[Evulína]

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

Nějak to vše dopadne. I já je jen slovo. Čeho chce to, co je tím slovem oháklé dosáhnout?

Dosahuje přeci průběžného poznávání  To bysme tady jinak nemuseli být.

Holt jsme. Jasan, bez zájmu to nejde. Ono z těch fůr písemností a promluv by jednomu mohlo dojít, co a jak.. Jako se člověk naučí psát, číst, počítat.... a už dál učivo nestuduje. A někdy to dopadá třeba jinak, či opačně.. Zkrátka nějak.

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

Nějak to vše dopadne. I já je jen slovo. Čeho chce to, co je tím slovem oháklé dosáhnout?

Dosahuje přeci průběžného poznávání  To bysme tady jinak nemuseli být.

Holt jsme. Jasan, bez zájmu to nejde. Ono z těch fůr písemností a promluv by jednomu mohlo dojít, co a jak.. Jako se člověk naučí psát, číst, počítat.... a už dál učivo nestuduje. A někdy to dopadá třeba jinak, či opačně.. Zkrátka nějak.

Mám to podobně... :-)
A hle:

Zenový mistr Hakuin byl chválen jako ten, kdo žije čistým životem.
Krásná dívka, jejíž rodiče vlastnili obchod s potravinami, bydlela poblíž. Najednou, její rodiče zjistili, že je těhotná.
Bylo dusno. Nechtěla říct, kdo je otcem, ale po dlouhém naléhání jmenovala mistra Hakuina.
Rodiče v obrovském hněvu šli za mistrem. A ten jen řek, "Tak to je..."
Když se dítě narodilo, bylo přineseno Hakuinovi. Ztratil pověst světce, a o dítě se velmi dobře staral. Získával mléko od sousedů i vše ostatní, co malá potřebovala.
O rok později to už maminka nemohla vydržet. Řekla rodičům, že otcem dítěte je mladý muž, co pracoval na rybím trhu.
Matka a otec té dívky okamžitě šli za Hakuinem, a prosili ho o odpuštění, dlouze se omlouvali, a že si holčičku odvedou...
Hakuin se jen usmál a řek, "Tak to je."
 

[Paradoxy]

No jo, jenže my nejsme Hakuin. I když nepopírám, že by takový přístup nemohl pomoct, A TAK TO JE

[Paradoxy]

Nebudu dělat něco jen proto, že jiný řekl, že se to tak má dělat, ale budu taky koumat proč a jak.

Jj o tom jsem právě psal. Lidé desetiletí leží v knihách moudrých, znaj to nazpaměť, máme zalíbení v komunikaci jejich slovy. Skoro jako bychom žili jejich životy a na vlastní přitom trochu zapomínáme...
Stává se mnohdy z toho zvyklost, něco jako "duchovní droga", kterou je těžké odložit v pravý čas, a jít "tam", o čem ta moudra jsou, "za" nauku... Musí to tak být? Nejspíše ano, když je.

Jo mezi náma chodí spousta ,,kopírek,, probuzených. To je jak s tím mistrem a klukem, kterýmu ufiknul prst...Pochopit můžeme jenom každý sám za sebe.

[Evulína]

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

Nějak to vše dopadne. I já je jen slovo. Čeho chce to, co je tím slovem oháklé dosáhnout?

Dosahuje přeci průběžného poznávání  To bysme tady jinak nemuseli být.

Holt jsme. Jasan, bez zájmu to nejde. Ono z těch fůr písemností a promluv by jednomu mohlo dojít, co a jak.. Jako se člověk naučí psát, číst, počítat.... a už dál učivo nestuduje. A někdy to dopadá třeba jinak, či opačně.. Zkrátka nějak.

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

Nějak to vše dopadne. I já je jen slovo. Čeho chce to, co je tím slovem oháklé dosáhnout?

Dosahuje přeci průběžného poznávání  To bysme tady jinak nemuseli být.

Holt jsme. Jasan, bez zájmu to nejde. Ono z těch fůr písemností a promluv by jednomu mohlo dojít, co a jak.. Jako se člověk naučí psát, číst, počítat.... a už dál učivo nestuduje. A někdy to dopadá třeba jinak, či opačně.. Zkrátka nějak.

Mám to podobně... :-)
A hle:

Zenový mistr Hakuin byl chválen jako ten, kdo žije čistým životem.
Krásná dívka, jejíž rodiče vlastnili obchod s potravinami, bydlela poblíž. Najednou, její rodiče zjistili, že je těhotná.
Bylo dusno. Nechtěla říct, kdo je otcem, ale po dlouhém naléhání jmenovala mistra Hakuina.
Rodiče v obrovském hněvu šli za mistrem. A ten jen řek, "Tak to je..."
Když se dítě narodilo, bylo přineseno Hakuinovi. Ztratil pověst světce, a o dítě se velmi dobře staral. Získával mléko od sousedů i vše ostatní, co malá potřebovala.
O rok později to už maminka nemohla vydržet. Řekla rodičům, že otcem dítěte je mladý muž, co pracoval na rybím trhu.
Matka a otec té dívky okamžitě šli za Hakuinem, a prosili ho o odpuštění, dlouze se omlouvali, a že si holčičku odvedou...
Hakuin se jen usmál a řek, "Tak to je."
 

Nemohl pomoct komu? Nebo čemu? :-)

[Pedrito]

Nebudu dělat něco jen proto, že jiný řekl, že se to tak má dělat, ale budu taky koumat proč a jak.

Jj o tom jsem právě psal. Lidé desetiletí leží v knihách moudrých, znaj to nazpaměť, máme zalíbení v komunikaci jejich slovy. Skoro jako bychom žili jejich životy a na vlastní přitom trochu zapomínáme...
Stává se mnohdy z toho zvyklost, něco jako "duchovní droga", kterou je těžké odložit v pravý čas, a jít "tam", o čem ta moudra jsou, "za" nauku... Musí to tak být? Nejspíše ano, když je.

Jo mezi náma chodí spousta ,,kopírek,, probuzených. To je jak s tím mistrem a klukem, kterýmu ufiknul prst...Pochopit můžeme jenom každý sám za sebe.

Zenové a i mnohé jiné inspirace bývaj čisté a přímé. Maj "moc" rozsvítit v člověku "mezírku" mezi myšlenkami, reset naučeností, dotek ticha... Neboť z něj spontánně vyšly. Odmítat inspirace je stejné jako je hltat a přejídat se jimi. Obojí nedovolí "mezírce" se otevřít. K tomu vlastnímu nezbytnému uvědomění. V tom vykvetlém zájmu o to. A taky, samotný sběr informací vede k zahlcení rozumu a citu. Bez promeditování je to nefunkční, jako půl praxe. V tom puštění toho to nezmizí ze života, jen to nepoutá...

[Paradoxy]

No já jsem koumák a proto koumám. Kdyby hněv neměl existovat, tak by neexistoval. Objevila jsem v sobě spoustu důvodů, proč...od vytváření zdravých hranic mezi lidmi až po  příchylnost k vlastní důležitosti v očích jiných lidí, ale na to si musí přijít každý sám v sobě i za cenu bolesti.