Hrstka zenu

[Pedrito]

Jojo - jsi infikován virem ztotožnění se s tělem...
Ve snech také vidíš tělo - jak moc je skutečné?

Aha, zase tvá stará písnička... No ale já si na tělo neukazuju, když se mě někdo ptá, kde se nejvíce cítím být.

Navíc je značně podezřelé ctít Božské, a vyjímat z něj projev. On ten projev je někde mimo něj? Myslíš, jak ta Jety, že je to mimo realitu, někde v neexistující popelnici mimo Bytí? Tam žije to tvé tělo? A z čeho a čím? Co to je takové tělo? Když opomeneš povrchní duchovědu pro nové zájemce? Stačí polopatě, nemusíš to přeobracet v tý hlavě do dokonalé krychle. Zkus to od Srdce.

Podezřelé je to, že si - jako osoba - přivlastňuješ činitelství v tom projevu.

[Miroslav]

Podezřelé je to, že si - jako osoba - přivlastňuješ činitelství v tom projevu.

Tahle přemoudřelá reakce mi připomněla žáka v tomto koánu:

"Žák se ptal Čao-čoua:

"Co je to vlastně Zen?"

Čao-Čou odpověděl:

"Cypřiš na dvoře."

"Tak vy se pokoušíte," řekl žák, "demonstrovat to pomocí objektivní reality?"

"To tedy v žádném případě!," vybuchl mistr.

"A co je tedy vlastně podstatou Zenu?"

"Cypřiš na dvoře."

[Pedrito]

[Pedrito]

[durodara]

Toto jsou některé z nejvtipnějších příkladů skupiny vtipů, které se vyprávějí v laboratoři MIT AI Lab o různých známých hackerech.
Původní koany sestavil Danny Hillis, který později založil společnost Connection Machines, Inc.
Při jejich čtení je užitečné vědět alespoň to, že Minsky, Sussman a Drescher jsou významní výzkumníci v oblasti umělé inteligence, že Tom Knight byl jedním z hlavních konstruktérů stroje Lisp a že David Moon napsal velkou část Lisp Machine Lisp.


Tom Knight a stroj Lisp

Začátečník se snažil opravit porouchaný stroj Lisp vypínáním a zapínáním napájení.
Když Knight viděl, co student dělá, promluvil přísně: ,,Stroj nelze opravit pouhým přepínáním napájení bez pochopení toho, co se děje."
Knight stroj vypnul a zapnul.
Stroj fungoval.


Moon instruuje studenta

Jednoho dne přišel student za Moonem a řekl:  ,,Už vím, jak udělat lepší garbage collector. Musíme udržovat počet referencí na ukazatele na jednotlivé položky".
Moon studentovi trpělivě vyprávěl následující příběh:    Jednoho dne přišel student za Moonem a řekl: ,,Už chápu, jak udělat lepší garbage collector...

[pozn. red.: čistě referenční garbage collectory mají problémy s opakujícími se cyklickými strukturami, které ukazují samy na sebe.]


Sussman dosáhl osvícení

V dobách, kdy byl ještě Sussman začátečník, jednou, když Sussman seděl u počítače PDP-6 a vlamoval se do něj, za ním přišel Minsky.
,,Co to děláš?" zeptal se Minsky.
,,Trénuji náhodně zapojenou neuronovou síť, aby hrála Tic-Tac-Toe," odpověděl Sussman.
,,Proč je ta síť náhodně zapojená?" zeptal se Minsky.
,,Nechci, aby měla nějaké předsudky o tom, jak má hrát," řekl Sussman.
Minsky pak zavřel oči.
,,Proč zavíráte oči?" zeptal se Sussman svého učitele.
,,Aby v místnosti bylo prázdno.
"V tu chvíli Sussmana osvítilo.


Drescher a toustovač

Jednou přišel za Drescherem žák jiné programátorské sekty, když ten jedl ranní jídlo.
,,Chtěl bych ti udělat tento test osobnosti," řekl cizinec, ,protože chci, abys byl šťastný.'
,A co?' zeptal se Drescher.
Drescher si vzal nabízený papír, vložil ho do toustovače a řekl: ,,Přeji si, aby i toustovač byl šťastný."

[Pedrito]

Zenový mistr Hakuin byl chválen jako ten, kdo žije čistým životem.
Krásná dívka, jejíž rodiče vlastnili obchod s potravinami, bydlela poblíž. Najednou, její rodiče zjistili, že je těhotná.
Bylo dusno. Nechtěla říct, kdo je otcem, ale po dlouhém naléhání jmenovala mistra Hakuina.
Rodiče v obrovském hněvu šli za mistrem. A ten jen řek, "Tak to je..."
Když se dítě narodilo, bylo přineseno Hakuinovi. Ztratil pověst světce, a o dítě se velmi dobře staral. Získával mléko od sousedů i vše ostatní, co malá potřebovala.
O rok později to už maminka nemohla vydržet. Řekla rodičům, že otcem dítěte je mladý muž, co pracoval na rybím trhu.
Matka a otec té dívky okamžitě šli za Hakuinem, a prosili ho o odpuštění, dlouze se omlouvali, a že si holčičku odvedou...
Hakuin se jen usmál a řek, "Tak to je."

[Miroslav]

K těm deseti obrázkům krocení býka:

Mnozí neoadvajťani se chytají toho "už to je" - stačí se přeladit na ten poslední obrázek - žádná cesta neexistuje, je iluzorní, už to přece je.
No nekup to. 

Obdobný popis cesty je zde:
https://www.posezenicko.cz/index.php/topic,211.msg12075.html#msg12075

 Vracíme se tam, kde jsme začínali a kde jsme od začátku stále byli. Jediný rozdíl je v tom, že v nulovém bodě je ulpívající myšlení, zatímco v bodě 360° myšlení na ničem neulpívá.


Aby myšlení přestalo ulpívat mít tendenci je dlouhá cesta, dlouhý a náročný životní proces.
Ulpívání (tendence k ulpívání) je založeno v nevědomém základu bytosti jako základní závislost od které se odvíjejí ostatní. Nedá se jen vědomě odmítnout nebo ignorovat. Ta změna se musí skutečně odžít, ta tendence od základu vykořenit. A k tomu slouží skutečná tvrdá duchovní cesta.

A kdo se nechá zlákat iluzí, že vlastně už je na 360, tak vypadne hned na prvním obrázku.

Je to síto kterým hned na začátku neprojdou ti, kteří nejsou připraveni na skutečnou duchovní cestu a chytnou se hned na první vějičku.

[Paradoxy]

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

[Miroslav]

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

Chápeš to dobře.

Ty negativní emoce u druhých o těch druhých opravdu hodně říkají - projevují se v takové situaci upřímně.

Pro člověka jsou ale vězením, k člověu se vracejí, tvoří více či méně pevné stěny jeho pekla. Čím víc negativních emocí, tím negativnější a nesvobodnější prožívání světa.

Když to člověk u sebe pozoruje, vidí a zkusí se přeladit na pozitivní vyzařování (ne si na to před druhými hrát) tak se jeho svět postupně změní.
Já jsem tohle zažil v mládí. Jezdil jsem městským autobusem do školy a cítil negaci ke všem v autobuse, jak mi překážejí a celkovou moji pubertální naštvanost jsem vyzařoval na okolí a zároveň jsem si to napětí v sobě a moji nerudnost uvědomil. Ti lidé jsou v tom nevinně ta negace je jen ve mně.
Stoupl jsem si v zadu v autobuse chytil se rozpaženýma rukama o zadní vodorovné držadlo a začal jsem na všechny v autobuse ze srdce vyzařovat pozitivní pocit něco jako lásku, objetí srdcem. Pak jseem to dělal pravidelně a osud se začal radikálně měnit (to ale nebylo záměrem, aby se osud změnil, to mne ani nenapadlo, žádné aby v tom nebylo). Otevřela se duchovní cesta, Tomášovi atd.
Na nic jsem si nehrál, jen se vnitřně přeladil na druhou možnost prožívání téže situace.

Další důvod začít práci s negativními emocemi je, že se lépe v sobě pozorují, uvědomují - jak vznikají a jak je nechat zaniknout. Jak se jich pustit. Když pominou, člověk se dané emoce pustí tak se mu uleví.

Mnohem těžší je pozorovat pozitivní emoce - když nás někdo chválí, miluje atd. Tam se člověku moc nechce je opouštět, nechat se jich. Jsou velkým pokušením.
To jsem si cvičil později v Jílovém u Tomášových, když o mně něco někomu jinému pozitivního říkali, dávali mne za příklad nebo chválili přímo mne.
Nechal jsem to běžet, aniž bych se toho vnitřně dotkl, jako by mluvili o někom jiném, mně neznámém.
Nepřilnout neulpět, ani se nedotknout srdcem takových pozitiv - jen je informativně vnímat - nebrat si je osobně.
Tak to bylo, k těm negativním emocím. Hlavně si na nic nehrát, musí to být když tak opravdové, skutečné.
Pak je to dobré a osvobozující.

[Paradoxy]

Řeším negativní a pozitivní emoce u sebe, a je možné, že tím můžu pochopit a poznat druhé a tím pádem soucítit. 

Ono se hodně v těch duchovních kruzích řeší, že máme být pozitivní stejné jako píšeš o sobě jako puberťákovi.

Už chápu, že je to dobré se vším všudy, ty emoce, jen se v tom asi lepší moc nezacyklit, což se mě ale někdy děje, protože chci vědět proč.

[Paradoxy]

No když jsme v tom tématu zenu, tak se to děje spravně vlastně.

[Miroslav]

No když jsme v tom tématu zenu, tak se to děje spravně vlastně.

Děje se to.
Jestli správně nebo nesprávně není podstatné.

Podstatné je zda člověk bděle vnímá co se děje (hlavně v něm samém, reakce na to, co se děje kolem) a je v něm otázka jak a proč se to v něm děje.
Tou otázkou a uvědomováním se to oživuje (přestává to být jen mechanická akce a reakce) a stává se to duchovní cestou.

V duchovňáckých kruzích se toho říká hodně, až příliž. Příliž mnoho slov.
V zenu je většinou řečeno jen to inspirativní, žádné velké vysvětlování, návody, přesvědčování atd.

[Pedrito]

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

Nějak to vše dopadne. I já je jen slovo. Čeho chce to, co je tím slovem oháklé dosáhnout?

[Paradoxy]

Chápu dobře, že je to vlastně tak, že jsem v proudu a zároveň proud?

A na druhou stranu nerozumím, proč se hodně mluví o tom, že nemají být negativní emoce. Podle mě jak pozitivní, tak negativní o nás můžou hodně prozradit a je blbost si hrát na mrtvolku bez emocí.

Nějak to vše dopadne. I já je jen slovo. Čeho chce to, co je tím slovem oháklé dosáhnout?

Dosahuje přeci průběžného poznávání  To bysme tady jinak nemuseli být.

[Paradoxy]

No když jsme v tom tématu zenu, tak se to děje spravně vlastně.

Děje se to.
Jestli správně nebo nesprávně není podstatné.

Podstatné je zda člověk bděle vnímá co se děje (hlavně v něm samém, reakce na to, co se děje kolem) a je v něm otázka jak a proč se to v něm děje.
Tou otázkou a uvědomováním se to oživuje (přestává to být jen mechanická akce a reakce) a stává se to duchovní cestou.

V duchovňáckých kruzích se toho říká hodně, až příliž. Příliž mnoho slov.
V zenu je většinou řečeno jen to inspirativní, žádné velké vysvětlování, návody, přesvědčování atd.

Takže tím člověk může poznat líp sebe a ostatní. Ono to co je dlouho skryté, začne dávat větší smysl. Ale mám u sebe nějaký věci v rozporu, jsem zvědavá, jaké pochopení toho přijde, zatím je to ro mě neznámá oblast.