Ach ty ženy...

[Miroslav]

[Miroslav]

Ženy na cestách za rozkoší: Co je vede k sexuální turistice?
Ženy na cestách za rozkoší: Co je vede k sexuální turistice?



Na plážích Karibiku a Afriky si ženy kupují, co jim doma chybí: dotek bez soudů, touhu bez studu. A někdy i iluzi, která stojí za to.

Článek
Na slaném vzduchu se drželo teplo tropického dne a její kůže ho pila jako víno. Přišla sama. Pětačtyřicet let, rozvod za sebou, dvě děti u babičky a v pase razítko z letiště v Montego Bay. Barman s tmavou pletí a zářivým úsměvem se jí zeptal, jestli chce ,,něco silnějšího než rum". Když sklenku položil, přejel jí hřbetem prstu po dlani. Tak lehce, že to nebylo pohoršující. Ale dost na to, aby jí zvlhly oči i kalhotky.

Za pár hodin už ležela v jeho chatě s výhledem na džungli, mezi nimi jen moskytiéra a horké ticho noci. Nepotřebovala mluvit. Jeho jazyk uměl jinou řeč. Neřešil její vrásku u rtů ani jizvu po císaři. Neptal se, jestli je spokojená. Jen ji držel, jako by právě znovu objevoval, co znamená být ženou.

https://medium.seznam.cz/clanek/npc-zeny-na-cestach-za-rozkosi-co-je-vede-k-sexualni-turistice-164762?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=4

[Salmo1cz]

Jasně.Muzete být v klidu, stárnoucích seladonů jsou plná Thajska.
Krásně alespoň vidíte, jak dobře a jak mocně je to zařízené v tom životě.
Nic proti i situace win win je nějaké řešení.

[Miroslav]

Případ, jak je možné hrozící posttraumatickou poruchu proměnit naopak v posílení bojovnosti a pomoci druhým.
Jak obrátit tlak na uzavření se do sebe (do sebelítosti a strachu) směrem ven a proměnit ji v akci.

Je to příležitost jak se vymanit z věčné role oběti, která akorát člověka paralyzuje.
Všechno zlé, co nás potkává je příležitostí k duchovnímu růstu. Co nás nezlomí, to nás posílí.


Únosci ji téměř ubodali, přesto Alison dokázala přežít a jejich jména zapsala do písku u silnice

Byla unesena, znásilněna, pobodána a podřezána. Neměla přežít, ale přesto přežila. Doplazila se k silnici a do písku zapsala jména útočníků. Alison Botha se postavila smrti čelem a dnes je motivačním řečníkem.

Některé příběhy jsou natolik neuvěřitelné, že máme pocit, že musí být vymyšlené. Někdy v pozitivním smyslu, ale bohužel někdy i v tom negativním. Příběh Alison Botha je tak brutální, že kdyby se jednalo o filmový výtvor, řekneme si, že to scénáristé přehnali s reálností. Jenže o film se nejedná. Alison Botha, žena z Jihoafrické republiky, přežila vlastní smrt. A nejen to. Zatímco mnozí by trpěli posttraumatickou stresovou poruchou či jinými závažnými následky, Alison se zvládla vrátit do normálního života, stát se motivační řečnicí a inspirovat tisíce lidí.

Psal se prosinec 1994, v podmínkách Jihoafrické republiky panoval tedy běžný letní den. Alison žila ve městečku Port Elizabeth (dnes Gqeberha) a spolu se svými přáteli trávila příjemný letní večer. Když hodina trochu pokročila, vydala se domů, aby si odpočinula. Když však před svým domem zaparkovala automobil, vyběhl na ni neznámý muž a se zbraní v ruce ji donutil přesednout na místo spolujezdce, zatímco sám usedl za volant. Než se stihla Alison rozkoukat, nastoupil do auta ještě jeden muž a odvezli Alison za město.

Oba muži měli jasný, předem rozmyšlený plán. Nebohou Alison oba brutálně znásilnili a poté ji odvezli na odlehlé místo v buši, kde měla najít svou smrt. Těžko říct, kde se v mužích vzala taková brutalita, ale znásilněnou a bezbrannou Alison opakovaně bodali nožem do břicha, utrpěla neuvěřitelných 37 ran. Aby to však nebylo málo, ve dvou liniích se jí pokusili podřezat hrdlo, a to celkem 16 hlubokými řezy. Po tom všem si byli naprosto jisti, že je mrtvá, nechali její tělo ležet v trávě a odjeli. Lehkomyslnost jim rozhodně nelze zazlívat, protože by se snad nenašel nikdo, kdo by ještě věřil, že v Alison mohla zbýt jiskřička života.

Alison Botha se však rozhodla, že takto nezemře. S rozřezaným krkem a rozkuchaným břichem, ze kterého pronikaly ven vnitřnosti, se dokázala probrat a doplazit se k nedaleké silnici, což vyžadovalo neuvěřitelnou vůli a touhu žít. Do písku navíc prsty vyryla jména útočníků. Tam si jí naštěstí všiml projíždějící řidič, který okamžitě zavolal záchranku. Díky tomu, že se jednalo o studenta veteriny, byl schopný udržovat Alison naživu do té doby, dokud záchranka nedorazila. Lékaři, kteří dorazili na místo, byli v šoku a podle vlastních slov nic takového nikdy dřív neviděli. Alison byla v podstatě mrtvá, ale její srdce stále bilo.

Následující dny strávila na jednotce intenzivní péče. Lékaři prováděli jednu operaci za druhou, zatímco její stav komplikovala obrovská ztráta krve, infekce a šok. Její tělo to však dokázalo zvládnout a Alison se postupně zotavovala. Díky jejímu popisu a odvaze dokázala policie oba útočníky dopadnout. Jednalo se o Franse du Toita a Theunse Krugera. Byli odsouzeni k doživotnímu trestu odnětí svobody bez podmínečného propuštění.

Tím však její příběh neskončil.  pokračování zde: https://medium.seznam.cz/clanek/tomi-forik-unosci-ji-temer-vykuchali-presto-alison-dokazala-prezit-a-jejich-jmena-zapsala-do-pisku-u-silnice-168347?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

[Pedrito]

Hospodyně, sexy učitelka i ředitelka banky: Brazilské krasotinky bojují o nejkrásnější zadeček a titul Miss BumBum



Sedmej z prava

[Paradoxy]

No teda, takhle nás tady pohoršovat 

[Pedrito]

Noco, kde je vysazíno, tam je dovolíno

[Miroslav]

[Miroslav]