Posezeníčko

Pak až na učňáku. Po praxi jsme chodili na takový místečko pod nádražím s lavičkou v parku a říkali mu bidlo. Většinou jsem to nějak ustál a pivo nenápadně vylíval do křoví Ale jednou kluci řekli na ex a z toho jsem se nevykroutil.. Dopil jsem a šel blejt...

Já kdysi pil, páč kolem všichni pili, akorát mě z toho bylo nevíc špatně. Ne po jednom pivu, ale znáš to, když byla zábava, muzika, koncerty, plesy... A celý příští den jsem blil...

Poprvý jsem se ožral v osmý třídě před pěstitelskými pracemi, už bych to dávno zapomněl, ale vykouklo to. Stavil jsem se u spolužáka Vláďi a on blbec otevřel bar rodičů. Tak jsme si z každý láhve přihli. A byl z toho průser par excelence... Blití na záhonech a zvaní rodičů do ředitelny...

Pro koho jsou Miroslave ty nejvyšší a tajná mystéria? A jak moc jsou tajná, když sama advaita visí na každé větvi? Člověk už aby se bál otevřít fazole... O čem že je ta kniha mrtvých? A co to znamená bard? A pro koho? Dle mě "území" mezi životem a smrtí. A před i za?

Jdi tam, pomůže ti to, cítím to v kostech

Citace od: Pedrito kdy 2025-11-16 14:46No a máš Evčo nějaký "plán", co dál? Nebo to necháváš, co osud dá?

Noo, byl u nás dnes mladší syn a promlouval mi do duše. Mimo jiné našel skupinu anonymních alkoholiků přímo v Opavě (léčebna), kde asi ve středu se pojedu podívat. Je to otevřená skupina pro lidi závislé na alkoholu. Chjo no, nejtěžší je udělat první krok... Já si uvědomuji, že jsem alkoholik, ale jaxi... Pořád se mě ptal, co mi to přináší to pití a proč piju.... Jsou to těžké otázky. Přináší mi to otupělost, krátkodobé vypnutí hlavy.... piju z nudy, mám všechno, co může být, hodného manžela, zdravé a šikovné děti, vnoučata, peníze, tak asi i z nudy, je tolik lidí, kteří mají  skutečné potíže a musí to nějak dávat a já? Rozmazlená, líná staruše. :-)
Jáčko mi napsal, že než léčebna bych potřebovala pochopení a lidské teplo, no, to mám, od manžela, dětí, dělají si starosti a chtějí mi pomoct, ale bez mého aktivního přispění to nejde....
Ve středu bude syn volat, jestli jsem byla na setkání anonymních alkoholiků (AA)

"Tam" už není nikdo, kdo by to moh zvěstvovat. Tak to zní paradoxně. Pan Tomáš to viděl za života, tak i o tom moh mluvit, i když pro mnohé v hádance... Nevím nakolik, to co říkali s Mílou veřejně, co psali, se jemnými měrkami doplňuje s tím, co svým blízkým říkali v úzkém kroužku. Dara mi to říct nedovedl, nebo nechtěl...

Za života jde poznat smrt "já"... Nevím, co je víc, či míň. Co smrt může dát víc smrti? Věčný život? Komu? Ve věčnosti nemá osobnost žádného jména a sebevědomí místo. Už to není "já", co o tom nad tím a o tom může mluvit. Vzdalo-li se definitivně projevu. To však udělalo jen za sebe. To není až tak soucitné - zmizet.

Citát z knihy Eduarda Tomáše  "Osvícení"

Čím hlouběji žák proniká do prázdnoty, tím více je očisťován od iluzí osobnosti, času, prostoru a příčinnosti. Mezi druhým a třetím stupněm rozvinutí vhledu existují další dva doplňující stupně, které jsou zahaleny nejvyšším tajemstvím a zřídkakdy dosahovány průměrným mystikem nebo jóginem. Oba jsou totiž stupni, které vedou ještě hlouběji do prázdnoty. Jógin se poněkud dotkne okraje prázdnoty, nikoli však jeho středu. Tyto dva stupně jsou očistné a úplně zničí poslední iluze a poslední egoismus hledajícího. Ty se navždy rozplynou a nemohou znovu ožít. Nic vhodnějšího o tom nemůže a nemá být řečeno, neboť toto je nejvnitřnější svátost svátosti, nejposvátnější svatyně, dosažitelná člověku. Ten, kdo se dotkne tohoto stupně, dotkne se něčeho, o čem by se nemělo mluvit nahlas před opovrhujícíma ušima a ani psát pro opovrhující oči. Proto se nikdo neodvážil vysvětlit veřejně to, co tak nesmí být vysvětleno.

Všechny lidské bytosti na této planetě jsou nedokonalé. Zde nelze dosáhnout plné dokonalosti. Když však člověk o ni usiluje a pokročí blízko k ní, dosáhne ji automaticky, jakmile je osvobozen od těla. 6Pokud je člověk uvězněn v této pozemské úrovni, potud nemůže být jeho osvícení, kterého dosáhne, jiné než nedokonalé nebo naplnění, které zažije, jiné než omezené. Osvobození od dalšího vtělování lze dosáhnout ještě zde v těle, ale plné uskutečnění vnitřního míru, které po osvobození následuje, může přijít teprve po konečném odchodu z těla. Pokud člověk setrvává ve smrtelném těle, pokud pokračuje existence v lidském těle, není možné dokonalé a úplné ponoření jeho individuality do kosmické mysli. Jakmile však jednou projde branami tzv. smrti, stává se to realitou.

No a máš Evčo nějaký "plán", co dál? Nebo to necháváš, co osud dá?

Tak tu jsem ještě neslyšel

Mě zachvátilo kefírové období. V lídlu maj u nás nově tohle:

A je to fakt pravý neředěný kefír, jaký jsem si kdysi kvasil doma z tibetských houbiček...