Posezeníčko

Každý není tak silný, v takovéhle věci Miroslave. Lidé se trápí například i novoročními předsevzetími, že to a to utnu. Komu se to podaří? A pak jsou z toho výčitky (pocity viny) - a to jsou ty nejhorší mind elementálové, které člověk na duchovní cestě může potkat... Na ty existuje jediný "bič" - Odpuštění.

Citace od: Eva NadaAlkohol, stejně jako jiné drogy, závislosti (cigarety, čokoláda, sex atd...) jsou vlastně takoví démónci, démoni.

Kdysi tady dával armin pojednání o alkoholu od Trungpy (?) Bylo to něco v tom smyslu, že je dobrý sluha, ale špatný pán..

Ano, alkohol je dobrý sluha ale špatný pán.

Máš pravdu Evulíno, že je to tvojí rozmazleností a jestli se tvé tělo a mysl už přehouply do závislosti, je třeba s tím okamžitě přestat, s alkoholem se nadobro rozloučit. Hned, žádné kompromisy.
Notně a opakovaně opilá ženská je, i když si třeba v tom stavu připadá zrovna božsky, nesvobodná, závislá, odpudivá, hnusná, politováníhodná ženská. Hadr na vytírání podlahy.
Chce to odhodlání a rozhodnutí - už ani kapku, jen přes moji mrtvolu. Odstranit všechen alkohol z domu a další nekupovat. Manžel by ti mohl pomoci, že by tě hlídal a ze solidarity alkohol také nepil.

Jsi přece svobodomyslná silná a nenecháš se svázat nějakou závislostí,  nenecháš se připoutat k flašce. Když budeš chtít, tak to dokážeš a to tě posílí. Hodně posílí, když to dokážeš.

Na mě třeba i dost podobně působí to nespaní po nočních. Jestli někdo z vás třeba nespal týden v tahu, docela by mě zajímalo, jak to vnímal

Však jo, nelze nic mít proti přípitku, sklence vína. Určitě malé množství působí na mysl sedativně. Ale jen to malé pro většinu. Ve mě třeba nikdy nezpůsoboval agresi. Spíš ještě větší touhu se družit. A vůbec ne sexuálně, to naopak ustupovalo

https://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=4000&hilit=alkohol&start=80

Projekce: Charakter stínu

pon 25. bře 2019 9:05:39

Citace od: arminJinak samozřejmě si rád dám skleničku nebo dvě dobrého vína.
Alkohol na mne působí tak, že ve mně probouzí naléhavost hledání Pravdy (odvrácení od světských malicherných zbytečností) a to už od raného mládí. Dalo by se říci, jak ty tomu říkáš, že u mne přirozeně otevírá přístup k tomu čirému světlu.
Proto bych ten alkohol všeobecně nezavrhoval.
Provází celou naši kulturu - civilizaci. I Ježíš si nejspíš rád dal k večeři trochu dobrého vína. 
 

Vzpomínám na rozhovory o alkoholu na inspiruj:

Duchovní cesta

úte 04. srp 2020 10:11:30

Citace od: Eva NadaAlkohol, stejně jako jiné drogy, závislosti (cigarety, čokoláda, sex atd...) jsou vlastně takoví démónci, démoni.

Kdysi tady dával armin pojednání o alkoholu od Trungpy (?) Bylo to něco v tom smyslu, že je dobrý sluha, ale špatný pán..

Armine, mohl bys, prosím, znovu sem dát ten článek?
Ráda bych si ho přečetla znovu a myslím, že právě v tuto chvíli se sem hodí...

Díky.

Citace od: Evulína kdy 2025-11-16 16:41Noo, byl u nás dnes mladší syn a promlouval mi do duše. Mimo jiné našel skupinu anonymních alkoholiků přímo v Opavě (léčebna), kde asi ve středu se pojedu podívat. Je to otevřená skupina pro lidi závislé na alkoholu. Chjo no, nejtěžší je udělat první krok... Já si uvědomuji, že jsem alkoholik, ale jaxi...

Pořád tomu nemohu uvěřit, že bys byla alkoholik. Snad že ti hrozí, že by ses jím mohla stát. Každopádně strach, že se z mámy stane alkoholik, je pro děti hrozný. Co bys dělala, kdyby tvoje máma to měla s alkoholem jako ty ted?

Citace od: Evulína kdy 2025-11-17 11:25

Citace od: Petra kdy 2025-11-17 10:02Také si o tebe dělám starost. Musíš to zvládnout. S Miroslavovou pomocí by to mohlo dobře fungovat. 

Miroslav nemá zájem.

Tak to by si udělal špatnou kamu.

"A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."

"A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...," řekl malý princ, aby si to zapamatoval.

"Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..."

Jalo mě to upravit, vypustit jména Múz...


Tak jak je to s tou odpovědností, opět vylovenou? Ty duch v těle a pan hry...

Co jsi komu proved strašného, že ti to nedá spát. Tápe se slovíček, hledá domnělé skulinky pro úder?

O čem je soucit vyzdvižený nad sen oddělení a v myšlence seklá žhnoucí tříska neschopnosti splynout?

Hovoříš nadšen o tichu pod tichem, o třpytu kapky v kapce, a směješ se smíchem palčivým a třesoucím se v obavě svého doznění.

Dávno před Poezií jsem uleh a nocí dnů sluchem neúnavným hladil její hlas bílý a něžný, jemnější vlasu královny pouště.

A radost Múz v něm světélkovala chladivým vánkem utišujícím.

Potop se v krásu pradávného světa zářícím v jadérku vteřiny a vezmi dar podobný harf a louten.

Dovol svým prstům být hbitými volností dneška. Hledej prstoklad tajemný nesoucí tě k pratichu jeho.

Nehledej zázrak vysněný v tónech čistých, rozplývající se v ozvěnách prostoru naslouchání.

Buď smělý v něze a pluj. Z vesel vztyč stěžeň a ze svých kurt rozepni plachtu.

Daruj se větru. A jestli tě rozbije o magnetovou horu, pojmi modlitbu tonoucích.

"Já " nechytíš, je to píseň. Majestát těla není jeho trůnem, je prostorem hlasu vstávajícího z ticha, teprv jej rozsvěcující a obzory odhalující.

Nenajdeš hnán touhou nalezení chrám z vánků. Najdeš práh tohoto já. Vrať se poutníku věčný!

No, taky jsem se chtěl setkávat, to bude tou sanghou, kde jsme byli furt pospolu.
Člověk viděl výrazy tváří, zvyklosti, záliby, co má kdo rád, co nerad... Svěřování se,
soucítění, nápomocné ruce... A taky srandičky, písničky, meditace... A v nich každý osaměl
samotou uvnitř sama sebe. Utich kraj, píseň rozpadla se, tóny ulehly v ticho.. Než je úsvit znovu složil...

Jsme tu. Dokud žijem