Z Božské komedie, Dante:
"Můj mistře," řek' jsem, "vysvětli mi, kdo je
ta Štěstěna, již jmenoval jsi právě,
že v moci má všech světských statků zdroje?"
"Tvorové bláhoví," řek' přemítavě,
"vám nevědomost všechen rozhled maří!
Nuž poslouchej a ulož si to v hlavě:
On, jehož moudrost se vším hospodaří,
on stvořil nebe i ty, již je řídí,
že každou stranu osvítí svou září,
a světla nebes rozdílí a třídí:
Tak určil také vůdkyni a paní,
jež rozvrhuje lesk i v říši lidí,
by statky občas v náhlém vystřídání
přenesla z rodu na rod k nové správě..."
(...)
"Váš rozum jejích plánů neohrozí,
neb soudí, kuje pikle své a vládne
svou říší sama jako jiní bozi."
(Peklo, VII, 67-80, 85-87)
Jonáš Hájek ze sbírky Suť.
Pohled
Od kopce přijmout výzvu:
řeka se mění v jizvu,
již v noci zhojil chlad.
Její tón zůstal stejný,
jak bzukot z kazatelny.
To luční písmo znát!
Jaroslav Seifert na památku Vladislava Vančury
Místo, které poznamenal mrak,
když jej vítr roztrhal pak v cáry,
doušek vzduchu, kterým letěl pták,
chomáč vůně, snítka bílé páry –
a pak slza na těch krásných lících,
to je vše, co zbývá po básnících.
Jan Burian, pozdní léta osmdesátá :-)
IMG_1374.jpeg
Seděly žáby v kaluži
Seděly žáby v kaluži,
hleděly vzhůru k nebi,
starý jim žabák učený
odvíral tvrdé lebi.
....
,,Jen bychom rády věděly,"
vrch hlavy poulí zraky,
,,jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky!"
(Jan Neruda)
IMG_1552.jpeg
Karel Plíhal
IMG_1555.jpeg