Z Božské komedie, Dante:
"Můj mistře," řek' jsem, "vysvětli mi, kdo je
ta Štěstěna, již jmenoval jsi právě,
že v moci má všech světských statků zdroje?"
"Tvorové bláhoví," řek' přemítavě,
"vám nevědomost všechen rozhled maří!
Nuž poslouchej a ulož si to v hlavě:
On, jehož moudrost se vším hospodaří,
on stvořil nebe i ty, již je řídí,
že každou stranu osvítí svou září,
a světla nebes rozdílí a třídí:
Tak určil také vůdkyni a paní,
jež rozvrhuje lesk i v říši lidí,
by statky občas v náhlém vystřídání
přenesla z rodu na rod k nové správě..."
(...)
"Váš rozum jejích plánů neohrozí,
neb soudí, kuje pikle své a vládne
svou říší sama jako jiní bozi."
(Peklo, VII, 67-80, 85-87)
Jonáš Hájek ze sbírky Suť.
Pohled
Od kopce přijmout výzvu:
řeka se mění v jizvu,
již v noci zhojil chlad.
Její tón zůstal stejný,
jak bzukot z kazatelny.
To luční písmo znát!