Mé manželství s Čhögjamem Trungpou rinpočhem
Diana Mukpo
Je to dlouhé a s fotkami, takže viz příloha.
Když se na přílohu klikne, tak se stáhne do počítače jako pdf do stažených souborů a tam lze otevřít
Miroslave, díky, díky.
Ty nejen tímto příspěvkem hodně sázíš na velkou lásku, lásku až za hrob, nechci být patetická.
Která hory přenáší, resp. jako jedna z cest dokáže přivést k Jednotě bytí...
Je to tak?
Tím mi brnkáš na tenkou strunku souznění, víš to?
Dorka je jiná - snad už všichni zde pochopili, je jiný.
Ona spíše koná pravý opak - nesází na VZTAH jako takový, na VZTAH....
Klepe na to uvnitř, které máme všichni a společné... bez berliček toho jiného, jiné (aby nebyl vztah já a on a naopak, ale já - já.) Nepoužívám velká písmena....
Něco jako bůh ohně si jde pro oheň...
Citace od: Evulína kdy 2025-05-21 17:01Miroslave, díky, díky.
Ty nejen tímto příspěvkem hodně sázíš na velkou lásku, lásku až za hrob, nechci být patetická.
Která hory přenáší, resp. jako jedna z cest dokáže přivést k Jednotě bytí...
Je to tak?
Přesně tak.
Citace od: Evulína kdy 2025-05-21 17:06Dorka je jiná - snad už všichni zde pochopili, je jiný.
Ona spíše koná pravý opak - nesází na VZTAH jako takový, na VZTAH....
Klepe na to uvnitř, které máme všichni a společné... bez berliček toho jiného, jiné (aby nebyl vztah já a on a naopak, ale já - já.) Nepoužívám velká písmena....
Něco jako bůh ohně si jde pro oheň...
Darina je super! (A navíc legenda). Jen se nesmí zašmodrchat do nitky vyvstalé z nevinného stavu tkalcovského... Teď bys mohla být zdrojem jeho inspirace ty, neboť dospíváš v květinu, a na vůně a barvy přirozenosti on dá. U kluka klukovi se často vyčepejří ješitnost. Dívka to umí zjemnit a dát intermezzo...
Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 17:20Citace od: Evulína kdy 2025-05-21 17:06Dorka je jiná - snad už všichni zde pochopili, je jiný.
Ona spíše koná pravý opak - nesází na VZTAH jako takový, na VZTAH....
Klepe na to uvnitř, které máme všichni a společné... bez berliček toho jiného, jiné (aby nebyl vztah já a on a naopak, ale já - já.) Nepoužívám velká písmena....
Něco jako bůh ohně si jde pro oheň...
Darina je super! (A navíc legenda). Jen se nesmí zašmodrchat do nitky vyvstalé z nevinného stavu tkalcovského... Teď bys mohla být zdrojem jeho inspirace ty, neboť dospíváš v květinu, a na vůně a barvy přirozenosti on dá. U kluka klukovi se často vyčepejří ješitnost. Dívka to umí zjemnit a dát intermezzo...
Na barvy a vůni on určitě nedá :-)
Na přirozenost ano...., ale takových je nás dost....
A ta přirozenost "musí" být v harmonii s jeho přirozeností bytí...., a to už je sakra zúžený prostor.
Jako vzor, ano. Jako partner nikdy.
:-)
CitaceNa barvy a vůni on určitě nedá :-)
Na přirozenost ano...., ale takových je nás dost....
A ta přirozenost "musí" být v harmonii s jeho přirozeností bytí...., a to už je sakra zúžený prostor.
Jako vzor, ano. Jako partner nikdy.
Z vůní slevím, ale z barev tónů nemohu... :-)
Citace od: Evulína kdy 2025-05-21 17:01Tím mi brnkáš na tenkou strunku souznění, víš to?
To je právě to, že jak jsem v tomto směru tak absolutně, nekompromisně nasměrovaný - už tak narozený, tak to působí na lidi kolem mne, hlavně na ženy, které něco takového v životě hledají a už to dávno vzdaly.
Když jsi na ty příběhy:
Příklad: V práci jsme v IT měli zaměstnanou jednu pěknou ženu, která se také zajímala o duchovno, měla nějakého supermanžela, rokera, seděla v kanceláří s tím Honzou Havelkou. Já jsem s ní do styku moc nepřicházel.
A jednou jsme v Pardubicích měli pracovní poradu ajťáků z ostatník poboček podniku v Pardubicích. A byl jsem tam já i ta žena o které mluvím. A tak jsme, když skončil program dne, vyrazili spolu s touhle ženou na vycházku podél Labe na Kunětickou horu. Zajímala ji ta moje "duchovnost", tak jsme si spolu vyrazili abychom si o tom popovídali. Povídal jsem hlavně já - i o té lásce, smyslu života apod. Vrátili jsme se a ona šla semnou ještě na pokoj a povídali jsme si až do půlnoci. Vše ve vší počestnosti - ani jsme se sebe navzájem netotkli - jen slova.
Druhý den za mnou přišla a povídala, hele Míro, já nemůžu... Mám manžela, děti.. a od té doby se mi vyhýbala a nedívala se na mne, když jsme se potkali.
Vůbec nešlo o to, že bychom spolu měli něco mít - (já měl manželku a děti - první manželku a v té době spokojené manželství) - šlo by u ní o změnu života, nazírání, směrování, která hrozila.
Problém je v tom, že takhle člověk něco ochutná a najednou jeho dosavadní život, který vede i partner, který tohle postrádá, zešedne a člověk najednou něco postrádá.
Tak proto se tomu, specielně přímému kontaktu se ženami už raději vyhýbám, jak sis mohla všimnout. Kromě té mé. A s jejími kamarádkami se o duchovních věcech a smyslu života nebavím.
Proto jestli si vzpomínáš kdysi dávno, když si mi psala, že se bojím setkání s tebou, jsem ti odpověděšl, že se bojím o tebe. Takže tohle je vysvětlení proč. :)
No, to mě připomělo, jak jsem jel jednou vlakem do Brna na seminář a byl jsem až do Okříšek v kupé sám, tak jsem si tak meditoval, a v Okříškách za mnou vlezla dívka, jak se říká pěkná. A já si furt tak meditoval, krom dobrý den, a najednou, ona to poznala, uslyšel jsem šramocení a otevřel oko, a ona si zkřížila nohy, jako já je měl, na tý sedačce a koukli jsme pořádně na sebe... A začal hovor... Ty vole, já byl ták chytrej... ale ona tomu rozuměla, úplná pohoda, a zas mluvila ona, a já taky žasl... Brno. Výměna tel. čísel. A po chvíli mi někdo šloh ze somradla telefon, to byl v tý době takovej stříbrnej Alcatel, vůbec nechápu, kdy přesně a jak... Nj, co šlo dělat.
Citace od: Evulína kdy 2025-05-21 17:42Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 17:20Citace od: Evulína kdy 2025-05-21 17:06Dorka je jiná - snad už všichni zde pochopili, je jiný.
Ona spíše koná pravý opak - nesází na VZTAH jako takový, na VZTAH....
Klepe na to uvnitř, které máme všichni a společné... bez berliček toho jiného, jiné (aby nebyl vztah já a on a naopak, ale já - já.) Nepoužívám velká písmena....
Něco jako bůh ohně si jde pro oheň...
Darina je super! (A navíc legenda). Jen se nesmí zašmodrchat do nitky vyvstalé z nevinného stavu tkalcovského... Teď bys mohla být zdrojem jeho inspirace ty, neboť dospíváš v květinu, a na vůně a barvy přirozenosti on dá. U kluka klukovi se často vyčepejří ješitnost. Dívka to umí zjemnit a dát intermezzo...
Na barvy a vůni on určitě nedá :-)
Na přirozenost ano...., ale takových je nás dost....
A ta přirozenost "musí" být v harmonii s jeho přirozeností bytí...., a to už je sakra zúžený prostor.
Jako vzor, ano. Jako partner nikdy.
:-)
Trošku je to správně a trošku ne. Ta přirozenost totiž není Dorky, ta tady je a Dorka za ní jen zadýchaně kulhá. A není ani tak zúžená, spíše je to věc té harmonie - každý jednotlivý tón je potřeba, když chybí, je to znát ve všem - vše se přiohýbá, aby vyplnilo to, co chybí.
Lidé ale ne vždy dokáží být dostatečně nezávislí na svých představách a ty se jim stávají neuralgickými body - a vlivem doby tu neuralgii vidí jako svou nedostatečnost, místo toho, aby je viděli jako nabídku ta svá připoutání "uvidět" a vymanit se z nich.
Oni naopak své představy a sny vidí jako součásti sebe sama a vymanění z těchto představ vidí jako svou bolest, anebo dokonce svou ztrátu.
Tím ale že se vymaním ze závislostí ale vlastní přirozenost rozkvete a svými květy provoní celý svět i všem okolo.
Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v sobě. Na to nezapomínej. Ty můžeš vidět, jak to z tebe září a všemi proniká. Ale druzí to nevidí, pokud to v nich nerozkvetlo stejně. Ono jen málo květin rozkvétá stejně ve stejný okamžik.
Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 19:40Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v sobě. Na to nezapomínej. Ty můžeš vidět, jak to z tebe září a všemi proniká. Ale druzí to nevidí, pokud to v nich nerozkvetlo stejně. Ono jen málo květin rozkvétá stejně ve stejný okamžik.
Ty si zkoušíš přivlastňovat i prvotní přirozenost? Až se ti bude jevit, jakože se ti to daří, budete si o tom moci s Miroslavem za dlouhých zimních večerů vyprávět pohádky...
Citace od: durodara kdy 2025-05-21 20:41Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 19:40Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v sobě. Na to nezapomínej. Ty můžeš vidět, jak to z tebe září a všemi proniká. Ale druzí to nevidí, pokud to v nich nerozkvetlo stejně. Ono jen málo květin rozkvétá stejně ve stejný okamžik.
Ty si zkoušíš přivlastňovat i prvotní přirozenost? Až se ti bude jevit, jakože se ti to daří, budete si o tom moci s Miroslavem za dlouhých zimních večerů vyprávět pohádky...
Sorry, tam došlo k chybě, mělo tam být "
Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v druhých."
Nejspíš jsem při tom myslel, při kvaltu do lídla, co ti hezkýho napíšu jinde... Ale mínil jsem to takhle.
Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 20:54Citace od: durodara kdy 2025-05-21 20:41Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 19:40Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v sobě. Na to nezapomínej. Ty můžeš vidět, jak to z tebe září a všemi proniká. Ale druzí to nevidí, pokud to v nich nerozkvetlo stejně. Ono jen málo květin rozkvétá stejně ve stejný okamžik.
Ty si zkoušíš přivlastňovat i prvotní přirozenost? Až se ti bude jevit, jakože se ti to daří, budete si o tom moci s Miroslavem za dlouhých zimních večerů vyprávět pohádky...
Sorry, tam došlo k chybě, mělo tam být "Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v druhých."
Nejspíš jsem při tom myslel, při kvaltu do lídla, co ti hezkýho napíšu jinde... Ale mínil jsem to takhle.
A co dělat s dostatkem případů, kdy rozkvétají všude, i v druhých? Stačí se podívat ná sdostatek tvých vlastních zkušeností - takže někde v té své úvaze máš alespoň jednu chybičku...
Citace od: durodara kdy 2025-05-22 04:01Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 20:54Citace od: durodara kdy 2025-05-21 20:41Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 19:40Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v sobě. Na to nezapomínej. Ty můžeš vidět, jak to z tebe září a všemi proniká. Ale druzí to nevidí, pokud to v nich nerozkvetlo stejně. Ono jen málo květin rozkvétá stejně ve stejný okamžik.
Ty si zkoušíš přivlastňovat i prvotní přirozenost? Až se ti bude jevit, jakože se ti to daří, budete si o tom moci s Miroslavem za dlouhých zimních večerů vyprávět pohádky...
Sorry, tam došlo k chybě, mělo tam být "Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v druhých."
Nejspíš jsem při tom myslel, při kvaltu do lídla, co ti hezkýho napíšu jinde... Ale mínil jsem to takhle.
A co dělat s dostatkem případů, kdy rozkvétají všude, i v druhých? Stačí se podívat ná sdostatek tvých vlastních zkušeností - takže někde v té své úvaze máš alespoň jednu chybičku...
Nebavíme se jak to je v podstatě (prapůvodně). To jaksi není co řešit. Ale o tem jak to je v tej našej společnosti...
Tak ještě jednou obrazně, abys měl šanci to uzřít. Sto mnichů medituje na zahradě chrámu. Ale jen jediný z nich dospěl k přirozenosti všech věcí. Jeho pohled všemi pronikal, aniž by se hnul. A jejich mysli se v něm vznášely jak obláčky na nebi. Z některých pršelo, z některých se blýskalo, některé se shlukovaly do prapodivných tvarů, některé se rozvlnkovaly do bílých brázd, a další jen tak pluly s vánkem... Ale v satori tehdy spočinul jediný z nich.
Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 07:08Citace od: durodara kdy 2025-05-22 04:01Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 20:54Citace od: durodara kdy 2025-05-21 20:41Citace od: Pedrito kdy 2025-05-21 19:40Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v sobě. Na to nezapomínej. Ty můžeš vidět, jak to z tebe září a všemi proniká. Ale druzí to nevidí, pokud to v nich nerozkvetlo stejně. Ono jen málo květin rozkvétá stejně ve stejný okamžik.
Ty si zkoušíš přivlastňovat i prvotní přirozenost? Až se ti bude jevit, jakože se ti to daří, budete si o tom moci s Miroslavem za dlouhých zimních večerů vyprávět pohádky...
Sorry, tam došlo k chybě, mělo tam být "Oni tím jen rozkvetou v tobě, ne v druhých."
Nejspíš jsem při tom myslel, při kvaltu do lídla, co ti hezkýho napíšu jinde... Ale mínil jsem to takhle.
A co dělat s dostatkem případů, kdy rozkvétají všude, i v druhých? Stačí se podívat ná sdostatek tvých vlastních zkušeností - takže někde v té své úvaze máš alespoň jednu chybičku...
Nebavíme se jak to je v podstatě (prapůvodně). Tam jaksi není co řešit. Ale o tem jak to je v tej našej společnosti...
Tak ještě jednou obrazně, abys měl šanci to uzřít. Sto mnichů medituje na zahradě chrámu. Ale jen jediný z nich dospěl k přirozenosti všech věcí. Jeho pohled všemi pronikal, aniž by se hnul. A jejich mysli se v něm vznášely jak obláčky na nebi. Z některých pršelo, z některých se blýskalo, některé se shlukovaly do prapodivných tvarů, některé se rozvlnkovaly do bílých brázd, a další jen tak pluly s vánkem... Ale v satori tehdy spočinul jediný z nich.
Popsal jsi to úplně přesně tak jak to popisuješ vždy - jakoby tam byla ve tvé mysli kovová závora před tím sjednocováním a jediností. Ale jaký má smysl jít do vyvanutí zcela sám?
Máš i na to odpověď?
Já v tom kovovou závoru nevidím. Jen občas vidím ten sebestřednej kuk, že když se někdo té podstaty dotk (a není to jen představa poslepovaná z vyčteného), tak že vidí vše - všechny vyvanuté. A co mu v tom nehraje, je neexistující Májou :D Takhle tím padá do rafinějšího rozdělení - a představa na sebe nenechá dlouho čekat.
Vyvanutá mysl, duch, co ji prozářil, si to tělo ještě ponechá. Ale už ne jako opevnění, spíše jak hudební nástroj...
Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 08:44Já v tom kovovou závoru nevidím. Jen občas vidím ten sebestřednej kuk, že když se někdo té podstaty dotk (a není to jen představa poslepovaná z vyčteného), tak že vidí vše - všechny vyvanuté. A co mu v tom nehraje, je neexistující Májou :D Takhle tím padá do rafinějšího rozdělení - a představa na sebe nenechá dlouho čekat.
Vyvanutá mysl, duch, co ji prozářil, si to tělo ještě ponechá. Ale už ne jako opevnění, spíše jak hudební nástroj...
Principem je, že to, že než ji začneš vidět, musíš si uvědomit, kde přesně musí být, a tam ji hledat. Jedině tak se dá skutečně najít a pak i uvidět.
Citace od: durodara kdy 2025-05-23 02:21Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 08:44Já v tom kovovou závoru nevidím. Jen občas vidím ten sebestřednej kuk, že když se někdo té podstaty dotk (a není to jen představa poslepovaná z vyčteného), tak že vidí vše - všechny vyvanuté. A co mu v tom nehraje, je neexistující Májou :D Takhle tím padá do rafinějšího rozdělení - a představa na sebe nenechá dlouho čekat.
Vyvanutá mysl, duch, co ji prozářil, si to tělo ještě ponechá. Ale už ne jako opevnění, spíše jak hudební nástroj...
Principem je, že to, že než ji začneš vidět, musíš si uvědomit, kde přesně musí být, a tam ji hledat. Jedině tak se dá skutečně najít a pak i uvidět.
Co to? Tenhle jazyk neznám...
"Musíš si uvědomit, kde přesně musí být"Nepřekombinoval jsi to trochu?
:-)
Citace od: Pedrito kdy 2025-05-23 07:02Citace od: durodara kdy 2025-05-23 02:21Citace od: Pedrito kdy 2025-05-22 08:44Já v tom kovovou závoru nevidím. Jen občas vidím ten sebestřednej kuk, že když se někdo té podstaty dotk (a není to jen představa poslepovaná z vyčteného), tak že vidí vše - všechny vyvanuté. A co mu v tom nehraje, je neexistující Májou :D Takhle tím padá do rafinějšího rozdělení - a představa na sebe nenechá dlouho čekat.
Vyvanutá mysl, duch, co ji prozářil, si to tělo ještě ponechá. Ale už ne jako opevnění, spíše jak hudební nástroj...
Principem je, že to, že než ji začneš vidět, musíš si uvědomit, kde přesně musí být, a tam ji hledat. Jedině tak se dá skutečně najít a pak i uvidět.
Co to? Tenhle jazyk neznám...
"Musíš si uvědomit, kde přesně musí být"
Nepřekombinoval jsi to trochu?
:-)
Tošku asi moc krypticky zapsaná myšlenka z různých knih různých autorů:
A otevřely se mi oči, i uviděl jsem!
No však. Jak je do toho pohledu zapnut mentální processing, a to tak že neuvědomovaně, je z každého stromku rázem vánoční...
A to je přesně to, co se ne-děje v tý meditaci - ťuk na vypínač, a je vypnuto. To jde samosebou v mnoha chvílích dne... :-) Ale teď třeba ten rozum zapnout musím na plnej výkon, páč jdu dělat program pro novou typu, dle výkresu.
Někde jsem zaslech; vidět v každém dítěti starce, a v každém starci dítě.