Protože mnoho věcí na internetu je v cizích jazycích, doporučuji minimálně (v prohlížeči na počítači, v androidím telefonu v režimu prohlížeče v módu "počítač") automatický překlad ze strany google/youtube. Více viz. "návody a pomůcky".
Youtube - https://www.posezenicko.cz/index.php?msg=10655
Před dávnými a dávnými časy by mi to asi odpovědělo otázky, a třeba někomu odpoví, řekne něco nového :)
To mě právě naučil jógový kolektiv, hned novou informaci "promeditovat"...
Tak jsem zjistil že nic nového z venčí k tobě nechodí, jako třeba ten Hesse, Exupery, nebo Thakur, Džibrán, Kabír.... už to je napsáno uvnitř... Ale, někdo to tak krásně vyjádřil, a to je realizovaná tvořivost...
Mě odradily ty obrázky, je to pro mě jak z jiného světa. Ale na druhou stranu chápu, že je to přesně to, co lidi přitahuje.
Ale dala jsem tomu šanci a našla na netu přepisy videí, které jsem nechala gúgl přeložit. Přečetla jsem si první a pro mě to stačilo. Je to fajn a správňácké a pro spoustu lidí určitě podnětné.
V hlubokém samadhi se jeví svět "jinak", je čirý podstatou. Nejen společenské šmudlaniny, ale i ty osobní, co nitro jinak překrývají, jsou v trapu. Je tomu všemu "odebrána" důležitost, veškerá vědění předávaná věky, jsou míň než prach... Ale nemůžeš tam dlít věčně, a těšit se prázdnotou všeho, dokud žiješ... Prostě jsi poznal podstatu bytí. A kdykoliv v ní můžeš spočinout, odpočinout si od práce i zábavy, co Život dává, i bere.. taky dar... Z nadstavby zpět k základům.
Tak tak, stav nirvikalpa v apatyce nekoupíš.
Tvá doporučení doplňuji o Drtikolovu Kundalini jógu a práci s čakramy.
Musíme si pomáhat - přece.
Včera tenhle film v televizi opakovali a je to skvělý a milý náhled do nitra člověčství. Nikdo nejsme dokonalí ... a proto musíme si pomáhat.
A Dušek, ten tam byl mnohem lepší, autentičtější, než na těch svých duchovňáckých videích.
S tím youtubkem jsem se unáhlil, vidě tam Drtikolovo jméno. Dávám to pryč.
Proces Samadhiv podání Swami KrishnanandySvámí Krishnananda:
Žádná aspirace nemůže být naplněna trvale nebo podstatně, pokud to, o co člověk usiluje, stojí zcela izolovaně od vlastního bytí... Vše, co jsme až do této doby v našich diskusích shromáždili, je, že Bytí nelze rozdělovat do segmentů subjektivity a objektivity. Je to neúmyslná, všudypřítomná rozloha Bytí.
Pamatujte, že je to nestranné; nelze ji rozdělit na subjektivní stranu a objektivní stránku. Proto to, o co žádáte, toužíte nebo co chcete, aniž byste to jasně věděli, neoddělitelné od Bytí jako takové, které ztotožni s vlastním já a považujete jiné věci za ne-bytí.
Nikdo si nedokáže představit, že jiná věc je také Já nebo Bytost jako taková. ,,Všechno je mimo mě, a proto to nemohu být já." A ,,existuji, jsem."
Popíráme tento charakter existence druhému, když ji nazýváme ,,dalším". Samotné slovo je anathema. Pro bytí neexistuje nikdo ,,jiný". Je to přesně to, co to je.
Proto chtít cokoliv, toužit po čemkoliv, je abnormální funkce mysli.
Může říci, že se to stalo druhem nemoci, která se vloudila do velmi operativního média, které je psychikou, a proto žádná touha nemůže být naplněna trvale nebo smysluplně.
Každý ví, že touhy odešly, aniž by dostaly to, co chtěly.
Všude je úmrtí; všude je ztráta; všechno utíká od vaší ruky. Nic se k vám nechce přiblížit, protože nikdy s něčím zacházíte jako s čistou Bytostí, jako se svým vlastním. Se vším ostatním zacházíte jako se služebníkem, podřízeným, satelitem, předmětem, nástrojem.
Tohle nebude fungovat.
Chtěli byste, aby s někým bylo zacházeno jako se satelitem? Nástroj někoho jiného? Je to otrok někoho?
Pokud tomu tak je, nic na světě nebude tento postoj od nás netolerovat.
Velkým diktátem Yagnavalkya Maháríše v Brihadranyaka Upanishad je "sarvam tam paradat yah anya anyatraatmanah sarvam sarvamveda" :
Celý svět vám uteče, pokud si myslíte, že je mimo vás.
,,Ach, říkáte si, že jsem k tobě vnější, nejsem s vámi spojen, že já nejsem ty. Jaké mám s tebou spojení? Já od tebe utíkám.
"Vše uniká sevření lidské touhy".
Tento problém byl řešen ve svých hloubkách velkým sebeznalým (sebevědomým) Patanjalim v jeho jóga sútrách, když poukázal na to, že trvalé štěstí, které je stejné jako trvalé držení věčných hodnot, je možné pouze spojením Vědomí s Bytostí.
Čit (bytí) se musí stát svobodou a tento Čit je také Sat (existence).
Vědomí v nás je existence. Je to vlastně vědomí existence. Je to existence, která si je vědoma sama sebe. Pohled ,,vyvěrá" zde nelze uplatnit. Není to vědomí "z" existence, není to existence "s" vědomím. Je to existence, která je vědomím.
Stejně tak se vším ostatním na světě.
Tento jedinečný pokus ze strany této takzvané subjektivní existence-vědomí spojit se s existencí-vědomím vnějšího "takzvaného" objektu, který se tento pokus nazývá samádhi.
Slovo ,,sampatti" (samádhi) používá také Mistr Patanjali.
Když něco pozorujeme, osobu nebo předmět, vytvoříme změť problémů a nevidíme věc nebo osobu správně.
Co je to za záměnu?
Všechno, každý člověk, ať je to cokoliv, má označení, charakteristiku, jméno, které dáváme. Tohle je strom, tohle je voda, tohle je oheň, tohle je země, tohle je zlato, tohle je stříbro, tohle je muž, tohle je žena, tohle je tohle, tohle je to, tohle je to. Toto rozlišující označení, které připisujeme věci, je to, co Patanjali nazývá jméno.
Jméno, myšlenka a podstatnost jsou "úkolem" v našem pozorování čehokoli. Existuje podstata neboli existence jako "taková" všeho.
Vy existujete, všechno existuje. Ale to, co existuje, nemá své jméno. Nikdo se nenarodí se jménem, opravdu vzato. Jméno se později uvádío sociálními asociacemi a vztahy, které jsou čistě vnější. Je také možné, aby člověk existoval bez jména.
Když se dítě narodí, nedejte mu jméno; a pak se podívejte, zda přežije, nebo ne.
Nemůže přežít, protože sociální charakteristika je implantována do samotné existence konečného jedince.
Musíme uvést jméno, abychom odlišili jednu věc od druhé. Nic nemá jméno. Nebudeme schopni poukázat na to, na kterou konkrétní věc je, že přemýšlíme ve své mysli.
Abychom měli k čemukoli řádný srozumitelný vztah, vytváříme nám demarkační (vymezující) definici, vytváříme definici "hranice", definici, charakteristiku – jméno.
Tento problém jsme vytvořili.
Říkáme, že je to strom. Proč by ta konkrétní věc, která tam stojí, by se měla nazývat jen tímto jménem? Neexistuje možnost, jak ji definovat jiným jménem? Je to možné. Říkáte, že jsem tak-a-tak. To je tvoje jméno. Není nutné, abyste byli pouze touto osobou, objímáte toto jméno. Tvoji rodiče ti mohli dát úplně jiné jméno a pak byste se k tomu jménu drželi. Zasvěceni jste do psychologické posedlosti, že jste ztotožňováni pouze s tímto konkrétním jménem, a jméno je vám znovu a znovu šeptán do ucha rodiči, vztahy a společníky. "Ty jsi tohle".
Ty jsi tohle.
Víte, kdo jste? Uvědom si, ten člověk, tento člověk.
Jinak by tě mohli nazývat jiným jménem a ty bys byl Jan, byl bys Josef. Na čem to záleží? To je jeden aspekt záměně, který vytváříme při pozorování objektu.
Druhý je fantastičtější a také velmi vážný: samotná myšlenka, kterou máme o objektu.
Existuje nomenklatura, verbální definice všeho. Nyní se objevuje i myšlená definice. Víme, že je to tohle a není to něco jiného. A tento významný faktor, pokud jde o cokoli, je nezávislý na názvu, který dáváme určité věci.
Opice ví, že existuje had, i když slovo ,,had" nemusí být v mysli opice, protože je to anglické slovo a může být nazýváno i jakýmkoli jiným jménem. Ale opice ví, co to je. I bez názvu může nápad okamžitě poukázat na povahu toho, co je pozorováno vepředu. Opice utečou od toho, co se plazí jako had. Nikdy se k tomu nepřiblíží. Všichni utečou, když je ta hole vidět, i když neznají jeho jméno.
Takže v naší mysli je jakýsi rozlišovací faktor, pokud jde o něco, kromě jména, které dáváme.
Ale bez této myšlenky, kterou máme o té věci a o jménu, které jí připisujeme, existuje sama o sobě.
Například, jak jsem vám zmínil, pokud by vám nebylo dáno žádné jméno, určitě byste existovali, i když vztahy s jinými lidmi mohou být obtížné, protože rozlišovací jméno není přítomno.
Ale budete mít hlad a žízeň a chtěli byste mít to či ono. Chtěli byste mít něco, jako každá jiná lidská bytost, i když nemáte žádné jméno.
Je to sociální vztah, který nás nutí mít rozlišující jméno. Pokud tam společnost není, pokud nemáte žádné spojení s nikým jiným, stojíte sami k sobě, pak není nutné žádné jméno.
Představte si, že jste někde sami. Na vzdálenost sta mil od všech stran tu není nikdo kolem vás; budete se dál tím, že se nazýváte jménem, které máte?
Zjistíte, že toto jméno nemá žádný význam, protože nikdo není, aby vás nazval, ani není nutné nazývat se tímto jménem. Jméno zcela zmizí, pokud na sto mil, na všech čtyřech stranách, nikdo není tam, kdo by vás mohl nazývat nějakým jménem.
Zavoláš ptáka a řekneš tomu: ,,Jste pan tak a tak?"
Pro ptáka to nemá smysl. Zdá se, že tam něco je.
Podstatnost a charakterizace je známá dokonce i ptákovi, ale nezná vaše jméno.
Patanjali říká, že musíte být schopni odlišit jméno a myšlenku od podstaty objektu. Musím vás vidět, aniž bych vám spojil jméno a aniž bych o vás v mysli měl představu.
Neměl bych předjímat vaši charakteristiku, protože je velký rozdíl mezi mou představou o vás a vaší představou o vašem vlastním já. Znáš to velmi dobře. A když jste absolutně sami, ani vaše jméno není nutné.
Takže jméno a představa, kterou o vás lidé mají, jsou nadbytečné, když jste zcela sami. Stojíte jako čistá látka a existence jako takové zvláštní povahy.
Je možné, aby si někdo myslel objekt nebo člověk tímto způsobem - jak by to vědělo spíše o sobě než jak byste chtěli vědět?
Za tímto účelem musíte otočit stoly a vsadit se do kontextu tohoto objektu a myslet si, jak by rád myslel.
Nemožný výkon se může objevit! Jak byste mohli přenést své bytí na bytí toho, co pozorujete, nebo byste chtěli vidět svýma očima? Tak co se stane, víš?
Pokud se vám podaří přenést svou vědomou existenci do této existence - vědomí toho, co s očima, nebo si myslíte svou myslí, neuvidíte to; bude to vidět, spíše vás to uvidí. Stali byste se objektem, a to by se stalo předmětem.
Je možné, že objekt převedete do předmětu a na vás jako objekt?
Místo toho, abyste si ji prohlíželi, nechte se na vás podívat a pak se podívejte, co se stane. Okamžitě budete pokořeni. Celá ahankara (nevědomost), egoismus, půjde v niveč.
"Ach, já jsem jen předmět té věci, která se na mě dívá."
Ale pokud tato myšlenka objektu může být překročena, protože pokud vás může pozorovat jako objekt a můžete jej také pozorovat jako subjekt, dva subjekty nemohou od sebe odtrhnout; spojují se do širšího předmětu.
Toto sloučení takzvaného pozorovatelského subjektu s pozorovaným subjektem je samadhi.
V té době, kdo si myslí, co? Je těžké to říct cokoliv. Je to vyšší já, které operuje s takzvaným subjektivním já a objektivním já, jako dvě křídla ptáka, jako tomu bylo.
Do jisté míry mohu tuto situaci přirovnat k oběma křídlům, charakteristikám látky Spinoza. Přečtete Spinozovu filozofii. Konečnou realitu považuje za látku. Myšlenka a prodloužení jsou křídla tohoto ptáka čisté látky. Na jedné straně je prodloužení, na druhé straně se předpokládá. To jsou dvě charakteristiky látky tak, jak to je. Ale jsou to životně důležitá, integrální, vědomá křídla tohoto ptáka zvaného Látka. Letí s oběma křídly. A bez těch dvou křídel, už to není pták, který může fungovat tímto způsobem.
Podobným způsobem existuje podstata, která přesahuje jak subjektivní sobectví (egoismus), tak objektivní sebe sama, která je spojuje do komplexního transcendence sebe sama, která vidí obě strany, jako jsou dvě křídla ptáka, a ani vy tam nejste jako téma, ani druhá věc tam není jako předmět. Tyto dva předměty jsou dva integrální aspekty transcendentálního předmětu, který se nazývá látka v jazyce Spinozy.
Všichni velcí myslitelé navrhli tuto metodu uvažování o konečné realitě ve svých vlastních jazycích, svým vlastním způsobem přístupu.
Zde si připomínáme dialektický proces, který představuje velký německý filozof Hegel.
Existuje pozice a opozice a syntéza obou těchto věcí do jednoho v transcendentním vnímání. Pro jakýkoli druh tvrzení existuje protisazby. Pokud něco říkáte, že je ,,toto", vyhnuli jste se něčemu, co ,,toto" není.
Nemůžete tedy odložit ,,toto není" z ,,toto", aniž byste vědomě věděli, že jste tento čin provedli. Takže vědomí, které ví, že ,,toto" je izolováno od ,,ne tohoto", je transcendentní (proměnlivé) jak ,,toto", tak ,,neto" a že transcendentné je syntéza.
Doufám, že rozumíte tomu, co tím myslím.
To je přesně to, co jsem vám zmínil v jiném stylu – že Čisté vědomí zná levou stranu a pravou stranu, pokud byste to tak nazvali.
Dva předměty nemohou být skutečně dvěma subjekty. Jsou to jen dvě křídla jedné Vědomosti-existenci – nazývat se to Substance, nazývat se to Transcendentální Bytostí.
Tato syntéza jak pozice, tak protipozice, opozice, stojí sloučena dohromady do transcendentálního jednotného vědomí, které je širší existence. To je samadhi "objekt".
Přestali jste se stát pozorovatelem objektu; stalo se z vás. Když se z tebe stanete, už to nechcete. Vaše láska k tomu je pryč, protože je to jako milovat jedno já. Kdo se obejme? Tímto způsobem se veškerá vaše touha po věcech rozplyne v této jednotné sloučení objektivity do transcendentní subjektivity, což je to, co zažijete v samadhi.
Podle Patanjaliho existují etapy samadhi. Najednou neskočíte do věčného sjednocení, musí se to dělat velmi postupně.
Patanjali sutra říká, že můžete dosáhnout saúdhi (spojení, ztotožnění) s čímkoli, dokonce i tužkou - velmi malým předmětem.
Můžete se sami stát tužkou a začít se pohybovat a bude s vámi mluvit. Myslíte si, že tužka k vám nemůže mluvit, že je to hloupý, neživý předmět.
Na světě nejsou žádné hloupé, neživé předměty. Převedl jste je na hloupost svou segregací z vašeho bytí a považujete je za nebydliště.
Ne. Touha a nebytí též jsou dva segmenty transcendentní bytosti. Tužka tedy neexistuje. Je to jedna strana transcendentní bytosti.
Tak je to tak, že můžete dosáhnout spojení (totožnost) s mikrofonem, s tužkou, s transformátorem, s čím chcete, a stane se to vaším přítelem.
Dokážete si představit, že se zeď může stát vaším přítelem?
Byl jeden mystik zvaný Ouspenskij, ruský mystik.
Měl vnímavou schopnost nad rámec běžného lidského chápání. Šel do hotelu v Rusku a uviděl popelník.
Vzhledem ke své vnímavé schopnosti mohl v těch popelcích vidět tváře všech, kteří použili popel. Tolik lidí kouřilo cigarety a zanechali popel. Podíval se na zdi a viděl obrázky všech těch lidí, kteří tu místnost zabírali – protože zdi nejsou mrtvé, inertní cihly.
Jsou to vibrace prijevu stejné síly, která tvoří tělo a psychický stav člověka.
Vibrace tak udeří na vibrace.
Pokud se dostanete hluboko do podstaty svého vlastního já, budete moci vidět vibrace kolem vás a budete cítit něco, co je zcela odlišné od toho, co obvykle cítíte.
Takže podle Patanjaliho, samádhi, samapatti, jednotkou, lze dosáhnout v čemkoli – v listu, na stromě, v květině, v jakémkoli předmětu vůbec. Cíl ale tak není. Je to pouze přípravná, mateřská etapa svazku, která je popsána v sútře Patanjaliho, protože samádhi je způsob osvobození ducha.
Je to "kaivalya moksha", o kterou žádáte - nejvyšší osamělost absolutní sebeidentické bytosti. To je to, o co žádáte.
Za tímto účelem by se všechny věci, které považujete za objektivní, měly být středem vaší pozornosti. Nejen jedna maličkost, jako je růže, ovoce, tužka a tak dál – jsou to jen přípravné etapy. Všechny věci by měly být shodné ve svém jednotném vzhledu; celá hmotná látka – země, celý pozemský jev zde. ,,zemím" nemyslíme jen tento půdu, na které sedíme.
Znamená to cokoliv, co je tvořeno podstatnou látkou. Každá "věc", která má jméno, jak ho nazýváte, a myšlenka, kterou o něm máte, by měla být oddělena od věci, jaká je sama o sobě. Rozjímáte o celé zemi, která uvažuje o svém vlastním těle.
Každá mysl, která na to není připravena, nemůže dělat tento druh meditace, protože rozptýlení, které jsou radžasické a tamasické ve své povaze, vám nedovolí.
Neříkám, že tohoto samádhí lze dosáhnout tak snadno, ale jak se ujímám tohoto tématu, musím vám říci vše, co souvisí s tímto velkým tématem jógových súter Patanjali.
Pokud nejste jednotní ve svém bytí s tím, co očekáváte, že budete mít, nemůžete očekávat nic. To je celý princip samadhi. Pokud chcete univerzální zkušenost absolutní existence, musí se stát bytostí vaší vlastní bytosti.
Neměla by stát venku jako vzdálená, vzdálená vize nebe – mnoho, mnoho světelných let daleko. Pokud si myslíte, že Bůh je nekonečně daleko, v nekonečné vzdálenosti, zůstanete tak, jak jste. Pokud se distancujete od objektu, bude se od vás distancovat. Bude dělat odlišení pro to.
Takže na počátku je celý zemský princip ve své viditelné podobě považován za objekt samadhi. Není to obyčejná meditace ve smyslu, že si něco myslí. Není to přemýšlení o něčem, je to "bytí", to něco.
To je samapatti neboli samadhi. V běžném vnímání si něco myslíme, něco pozorujeme. Stalo se to, co si myslí. Pomyšlení na objekt se stává myšlenkou subjektu. Které téma? Opět se vám zmiňuji, že je to téma, které přesahuje subjektivitu pozorovatele a objektivitu takzvaného objektu, takže objektivita se také stává subjektivitou, která je překonána ve vyšší syntéze subjektu.
Takto je samapatti popsána Patanjalim, ve svém vlastním tradičním jazyce.
Nyní zde, když vezmete v úvahu celou fyzickou hmotu, celý zemský princip jako předmět vašeho zření, musí být generována (pojmenována) "jménem", které jste mu dali, a představou, kterou jste o tom měli.
Neměli byste říkat, že je tvořena některými chemickými látkami nebo je to jen některé atomy a molekuly, elektrické vibrace a nazývá se Země, a odlišuje se od jiných věcí, jiných planet. Tyto myšlenky musí také jít pryč.
Země není odlišitelná od jiných věcí, protože je ustavena stejným způsobem, jakým je ustavena jakákoli jiná planeta.
Víte, že planety měly pocházet ze Slunce?
Pokud si myslíte, že je to tak, všechny vlastnosti Slunce jsou na každé planetě procesem kondenzace. Co je to za Zemi? Vytváří velkolepé věci. Dává vám pšenici a rýži, je tam cukrová třtina, jsou manga a nádherné, krásné věci rostou. Z místa, kde rostou?
Ze Země.
Odkud pochází Země? Říkáte, že je to část Slunce, kus, který byl vystřelen ze Slunce. Hořící, plynná, hrozná věc je Slunce, které odstartovala propojem, která se stala matkou produkce úžasných věcí na tomto světě.
Můžete si představit, že pokud je účinek v příčině, vše musí být potenciálně také na Slunci. Dokonce i mangové ovoce je tam. Jak je to možné? Tyto věci, které jíme jako naše strava, existují v nějaké vysoce silné, superaktivní formě síly. Proto se říká: surya atma jagatas tasthushascha.
Tohle je mantra z Rig Vedu. Tato Surya (Slunce), kterou držíte svýma očima, je duší všeho. J
e to tvá duše a duše všeho kusu hmoty, každého listu, každého stromu, každého ovoce, všeho, co roste.
Dovedete si tp představit, že celá tato sluneční soustava funguje kvůli Slunci, což je duše? Myslíme si, že je to něco elektromagnetického – hélium, ať už je to cokoliv.
Tyto definice nebudou fungovat. To je to, co provozuje externalizovanou formu planet a vše, co může vzniknout z planet – stejně jako máme duši, která určuje pohyb končetin těla a vše, co děláme, je duše, která funguje.
Ale my říkáme, že je tu spousta vzdálenosti; že Slunce je tak daleko - devadesát tři miliony mil.
Ne.
Můžete říct, že vaše duše je daleko, že je tolik milionů kilometrů od vaší kůže? Myšlenka vzdálenosti a prostoru je opět zrušena procesem Samapatti nebo samadhi, o kterém promluvím o něco později.
Tak je to uznání duše, sebe sama, atmatva, samotné existence transcendentální povahy ve všem, co vnímáte, v celé zemské atmosféře, včetně sluneční soustavy a galaxií.
Dejte je dohromady do masy, jak to bylo, konglomerace materiální energie a sjednoťte se s tím.
Stáváte se objímajícím vědomí. Velká radost musíte cítit uvnitř. Skvělá radost! Slunce je tvůj přítel. Co vám chybí? Nejen, že je přítelem, ale vstoupil do tebe.
Duše v celé sluneční soustavě je duše vaší vlastní osoby. Kolem tebe tančí všechny planety. Netančí venku kolem Slunce, protože jeho duše a vaše duše jsou totožné.
Sluneční soustava do vás vstoupila. Nikdo nemůže vědět, co se vám v tu chvíli stane.
Proč lidé tančí v extázi?
Bhaktové, mystikové, velcí svatí a mudrci se v této zkušenosti nemohou ovládat.
Je to mimo chápání. Tělo se rozpadne na kusy, pokud do této osoby vstříknete takovou energii.
Tak pomalu, pomalu, pomalu. Nebuďte ve spěchu, v případě, že se něco stane. Nejprve se podívejte, abyste neměli žádné vnější touhy; jinak to poškodí celý váš systém.
Tato meditace je jako dynamit.
Může to rozbít věci a může vám to pomoci. Může se to zlomit, pokud se ho nedotknete nezodpovědným způsobem. Takže tyto meditace jsou velkým božským požehnáním; jsou to nebezpečné věci také, zároveň, pokud tělo a mysl nejsou připraveny.
Už nejdu do celého přípravného procesu yamy, niyama, pranayamy a tak dále.
Znáš všechny tyto věci velmi dobře a nemám čas jít do těchto detailů.
Ale zmiňuji se vám, že pokud již neexistuje přípravná disciplína, která zcela pohltí vaši osobnost jako vnímavého média této velké nastupující síly, nebudete schopni ji odolat. Síly, které vstupují do vašeho těla – vás spálí na popel.
Meditace je zlatý poklad před vámi. Není nic, čeho byste nedosáhli. Musíte jen zavřít oči a intenzivně se ptát, ne, neptejte se, abyste se stali. Celá samapatti není nic jiného než "to se stálo".
Pokud se hluboce stanete Tím, existuje vibrace, reakce, která vychází z Toho, co je jinak myla považováno za vnější vás.
Nejsou tu žádní další lidé. Ve sluneční soustavě nejsou žádné další věci.
Celý časoprostorový komplex, který je tak nevyčíslitelně velký, nemůže být považován za něco, co interně funguje do vnějšího vesmíru.
Celý tento svět je pouze projevem časoprostoru.
Budete zvědaví, co to je, jak časoprostor, abstraktní pojmy, myšlenky, mohou se stát solidní Zemí? Jak se mohou stát? Co je to prostor? - To není nic. Je to prázdnota, vakuum.
A čas, další vakuum. Říkáte, že spojení dvou vysavačů vytvořilo tuto pevnou Zemi? Jak je to možné? Přečtěte si skvělou knihu: Vesmír, čas a božstvo od Samuela Alexandera. Je to skvělá teze, kterou napsal v podobě přednášek ve Skotsku.
Vysvětlí vám, jak se vesmír zhušťuje v podobě Země. Vesmír neexistuje jako vakuum, jak řekl Alexander.
Upanišady říkají: tasmat va etasmat atmana akasas sambhutah; satyam jnanam anantam brahma, říká Taittiriya Upanishad.
Existence-vědomí-nekonečné požehnání – to je stejné Já všeho.
Z toho přišel prostor. Jaký je význam toho? Bůh stvořil nebe a zemi, oddělil oblohu, říká Bible. Jaký je význam toho? Co se děje?
Nekonečné bytí se stalo vakuem, jaké bylo od vždy; ale to, že takzvané vakuum, které vypadá jako prázdnota, vycházelo z plnosti, která je bytím nekonečná.
Plnost je proto potenciálně přítomna i v tomto takzvané nicotě, kterou nazýváte časoprostorem - gradačním procesem hustoty a kondenzace se časoprostor stal vibrujícím vzduchem, teplem, kterým je oheň, kapalinou a pevnou zemí.
Nyní víte z toho, odkud jsme přišli a z čeho jsme stvořen – co jsou věci kolem nás.
Jsme z toho satyam jnanam anantamu: Absolutní; a pokud to chcete nazvat časoprostoru, dobře, nazvěte si to.
Velmi konečná příčinná podstata, která dala vzniknout naší vnímavé části, znemožňuje nám něco považovat za segregovaný objekt.
Jóga není nic jiného než spojení subjektivního vědomí s objektivní existencí. To je jóga. Pak se v této unii objektivita roztaví do subjektivity. Stává se z toho transcendentální subjektivita. Toto transcendentální téma se nazývá Bůh všemohoucí. To je Absolutno. To je kaivalya. To je, dosažení kterého, se nazývá mobsha.Zde je pro vás malý přípravný úvod o tom, co je samádhi, samapatti.
Pokusím se v tomto tématu podrobně pokračovat v jiné době.
(omlouvám se za využítí strojového překladu, pokud to bude nutné upravit, musím si na to vyhradit nějaký čas...)