Tibetská kniha mrtvých

[Miroslav]

S přístupem "chci něco dosáhnout" třeba Samadhi, blaženosti, klidu je kontraproduktivní. Je možné s tím začínat, ale pokud se naše motivace nezmění, posilujeme tím akorát naši sebestřednost a dosáhneme akorát různých sebeklamů.

Já jsem začínal Bardo thodolem a Bhagavadgítou. To byly první dvě duchovní knihy se kterými jsem se setkal. Můj první učitel mi je půjčil. Bardo thodol jsem opsal na stroji a když se řízením osudu moje kopie ztratila, opsal jsem ho ještě jednou. Takže jsem ho nejen četl ale měl nechtěně možnost knihu prožít slovo od slova důkladně.

Je to dobrý začátek, protože se rovnou zabývá i koncem a tím, co vede dál, za ten konec.

Proto tomu, kdo to cítí s duchovní cestou jako s něčím, na čem jedině záleží (Nothing Else Matters  ), doporučuji si tuto knihu přečíst.

Pochopení smrti pomůže pochopení života. Není jedno bez druhého. První, kdo přeložil Bardo thodol do češtiny byl Drtikol a doporučoval ho svým žákům. To, co jsem opisoval byl právě Drtikolův překlad v samizdatu.

Napadlo mne s tím tady začít u příležitosti Eviny smrti.

[Miroslav]

Tady jsem našel odkaz na knihu na netu

http://www.jozefmiko.sk/50-univerzita-identity/knihy/06-tibet/TIBETSKA_KNIHA_MRTVYCH.pdf

[Miroslav]

Ještě na doplnění - citace z jedné práce o Drtikolovi:

Příkladem další racionalizace, demytologizace a zvnitřnění typického pro moderní
západní buddhismus mohou být odpovědi v dopisech jednomu žáku, kterému Drtikol předtím
poslal strojopisnou kopii Bardo Thödol:
(...) Ty představy těch bohů a bohyň jsou jen pomůckou, aby se usměrnila a ovládla mysl, ta
těkavá opice. Jsou to jen symboly a je zapotřebí pochopit smysl těch symbolů. Jsou to
personifikace sil, které nejsou mimo nás, ale v nás samých. Je tedy zapotřebí tyto síly poznat a si
je uvědomit. A tak každý den si vezměte z toho ,,Barda" něco a důkladně se na to zkoncentrujte,
tak poznáte celou tu hru máji, celou tu ilusi, kterou si vy sami předvádíte, ilusi, s kterou se
ztotožňujete, a tím prožíváte radostný nebo žalostný život. (...)128
A o několik dopisů později:
Nic si z toho nedělej, žes měl z těch buddhů a bódhisattvů těžkou hlavu a v hlavě motolici. To se
stává, dokavad se to neprokoukne a nepochopí, že ti milostpáni jsou síly, vlastnosti, a ne nějací
páni a milostpaničky. Pro lid je to personifikováno. Ale ve skutečnosti jsou to síly, které jsou
v nás, jsou to naše vlastnosti, naše schopnosti. (...)129

[Pedrito]

Tak tak