Řekni to písničkou...

Pedrito · 2026-05-19 18:52

CitaceMám zkušenost, že když se člověk přestane hnát za světlem, vyšším a vyšším a začne vnímat všechno jako Boží dílo, začne vnímat i temnotu beze strachu ale takovou jaká je.
Z temnoty rodí se světlo. Temnota mi připadá jako domov odkud se rodíme do tohoto světlého světa a zase se do něj vracíme. Milovat temnotu je jako milovat smrt. Ne že by chtěl člověk zemřít ale miluje ji jako všechno ostatní co je součástí všeho. Miluje ve smyslu že se dotýká jeho srdce. Ne nějaké lásky, která něco chce, ale jako věčné živé spolubytí.

Jo, to se v tom vidět dá. A k tomu mě napadá:

Nāsadīya Sūkta

Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy,
nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním.
Co se hýbalo? Kde? Kdo k ochraně bděl?
Byla to voda, hluboká, nesmírná?

Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas,
nebylo stopy po noci a dni.
Samo sebou jen "to" bez dechu dýchalo.
Mimo to nic nebylo jiného ...

Tma byla na počátku, pokrytá tmou,
v ní toto vše jako nerozlišená spousta vod.
Tam zárodek zahalen v prázdnotu hluchou -
to jediné povstalo mocí tvůrčího vznícení.

V něm se nejdříve zrodila touha -
to byl první výron mysli.
V srdci hledajíce rozvážně moudří
v nejsoucnu nalezli odůvodnění jsoucna.

Napříč rozpjali k měření šňůru:
bylo vůbec něco dole, bylo něco nahoře?
Oplodňující moc byla a síly:
dole prasíla, nahoře podnět.

Kdo v pravdě ví, kdo může na světě říci,
odkud vše vzniklo, odkud se vše vytvářelo.
Bozi se zrodili později s tímto světem.
Kdo tedy ví, z čeho svět povstal.

Ten, jenž toto stvořil svou mocí,
Ať sám vše vykonal nebo ne,
On, bdící nad světem v nejvyšším nebi,
Jistě to ví - nebo neví to ani on sám.

Přeložil Oldřich Friš