Míla Tomášová

[Paradoxy]

[Miroslav]

I. Hledání býka


Píseň

Na všech pastvinách světa
vysokou trávu donekonečna rozhrnuji
a hledám býka.
Sleduji nepojmenované řeky,
v podhůří vzdálených hor se ztrácím
v labiryntu cest.
Vyčerpán jsem a má síla mizí,
nemohu býka nalézt.
Jediné, co slyším, je cvrkot cikád
v nočním lese
 

Komentář

Býk byl ztracen.
Proč jej vlastně hledám?
Vzdálil jsem se od sebe,
zapomněl jsem na svou skutečnou povahu.
Neslyším tón svého srdce
a nevšímám si toho, co cítím.
Proto jej nemohu nalézt.
Ani jeho stopy nevidím.
Jsem daleko od domova.
Procházím křižovatkami cest
a nevím kudy se dát.
Závist a strach, správné a nesprávné,
souhlas a nesouhlas mne spoutávají.
Domov za zády i hora na obzoru
se ztrácejí v mnohosti cest.

2. Nalezení stop



Píseň

Pod stromy na říčním břehu
jsem nalezl stopy.
Křehká tráva je neskryla
ani v hloubi vzdálených hor,
ani v temnotě hlubokých údolí,
nezmizí tomu,
kdo sleduje cestu nebe!
Cesta je jako nos uprostřed tvé tváře:
neviditelná a přece
stále na očích

 

Komentář

Pročítám posvátné knihy,
hluboce o nich rozjímám,
a tak se objevují stopy býka.
Shledávám, že je mnoho misek
obsahujících různé pokrmy,
ale všechny jsou
zhotoveny ze stejného kovu!
A stejně tak jsou tisíce
různých soudů a pocitů utkány
z jedné tkaniny vlastního já.
Upřímně do nich pronikám,
rozlišuji je a kus po kuse odkládám,
jsem stále jednodušší a celistvější.
Ještě jsem nevstoupil do brány,
ale už vím o cestě.


3. Spatření býka



Píseň

Poslouchám ptačí zpěv
za mírného vánku na břehu řeky.
Slunce svítí a jemně hřeje.
Jak zelené jsou vrby
v říčním příšeří!
V této jasné a klidné náladě,
bez strachu, zármutku a velkých přání
se žádný býk neskryje.
Žádný malíř nevystihne
jeho široké nozdry
a mohutné rohy

Komentář:

Když zaslechneme zpěv,
můžeme zjistit odkud přichází.
Zdroj nalézáme po hlasu
a zurčením se projevuje pramen.
Když spojíme rozvážnou mysl
se všemi pěti smysly,
brána se otevře
a vkročíme dovnitř.
Skutečná pozornost je jemná a celistvá,
je jako dech sdílený se všemi tvory,
připomíná sůl rozpuštěnou ve vodě
anebo barvu v barvířově lázni.
Ani nejmenší věc
není od nás oddělena,
ke všemu je stejně blízko.

4. Chycení býka



Píseň

Ovládnu jej po hrozném zápasu
Nevyčerpatelná je jeho síla a vůle
Do dalekých plánin uniká,
vysoko nad mlžné mraky.
Anebo zas pevně stojí
v neproniknutelných roklích,
kde příkré skály se přes sebe vrší.

Komentář:

Dlouhou dobu přebýval v lesích,
ale dnes jsem jej chytil!
Kličkuje a neustále mění směr
s divokou touhou uniknout.
Následuje své chutě,
a když zatouží po sladké trávě,
odchází, kam se mu zachce.
Jeho mysl je vzpůrná a paličatá.
Když jej chci zkrotit,
musím zvednout bič.

4. Zkrocení býka



Píseň

Bez biče a provazu se ještě neobejdu,
jinak by mě mohl zavést
na prašnou vedlejší stezku.
Kráčím po cestě a dívám se dopředu.
Býk jde za mnou,
dlouhé cvičení v něm probudilo
přirozenou mírnost.
Odvážu jej a zbavím udidel,
sám od sebe mne následuje
a poslouchá.

Komentář

Za jedním slovem následují další slova.
Za jednou myšlenou jdou další myšlenky.
Pochází-li první slovo z osvícené mysli,
pravdivá jsou i ta ostatní.
Nesprávné myšlení se rodí ze zmatku,
jenž nepochází ze světa,
který nás obklopuje,
ale pochází z mysli,
jež je v nás.
Drž pevně opratě
a nedávej prostor pochybám


6. Návrat domů



Píseň

V podvečerním tichu sedím na býku
a pomalu se vracím domů,
klidný tón bambusové flétny zní soumrakem.
Tleskám do rytmu,
odměřuji hudbu nebes,
udávám takt.
A kdo mě slyší,
zpívá se mnou!

Komentář

Zápas je za námi.
Zisky a ztráty se vyrovnaly.
Zpívám píseň venkovského lesníka,
dětem hraji pro radost.
Na hřbetě býka
bezstarostně pozoruji oblaka.
A kdyby mne kdokoliv zavolal zpět,
ani se neohlédnu



7. Překročení býka



Píseň
Dřív jsem vší silou táhl býka,
ale nyní on lehce nese mne.
Klidný a vyrovnaný
přicházím domů.
Oba teď můžeme odpočívat.
Slunce se sklání
a nastává večer,
Svěřuji se světlu,
odevzdávám se jednotě.
V mé ubohé chýši jsem odložil
najednou nepotřebný provaz a bič.

Komentář

Nade vším je jeden zákon, ne dva.
Býk byl jenom zástupný symbol věci,
jež dosloužila.
Má se to s ním jako s králíkem
a pastí na králíky,
rybou a rybářskou sítí,
zlatem uvězněným v hornině,
nebo měsícem vynořujícím se z mraků.
Máme-li rybu,
je síť zapomenuta
Spatříme-li měsíc,
nestaráme se o mraky.
Jedna cesta čistého světla
prochází napříč nekonečným časem.


8. Zapomenutí sebe i býka



Píseň

Bič, prováz, býk i má osoba
se rozplývají v Prázdnotě.
Obrovské nebe se nedá poskvrnit
žádným soudem či myšlenkou,
stejně jako se sněhová vločka rozplývá
ve výhni kovařské pece
a pramen se ztratí
v nezměrném oceánu.
Stopy patriarchů připomínají
kapku rosy v poledním žáru

nebo vánek mizející na obloze.


Komentář

Nehledám již osvícení ani Buddhu,
ale nezdržuji se tam, kde nejsou.
Veškerá přání zmizela,
netoužím po ničen.
Nikdo mě nevidí,
protože nepřebývám v žádném stavu.
A i kdyby ptáci v chvále a poctě
sypali nádherné květy na mojí cestu,
nemělo by to žádný význam.


9. Dosažení zdroje



Píseň

Domů jsme šli příliš dlouho
ke zdroji jsme putovali příliš složitě.
Snad by bylo lepší,
kdybychom hned na počátku cesty
byli hluší a slepí!
Nebe je mi cestou a vesmír domovem.
Nezajímají mne zisky
ani ztráty.
Pokojně plyne řeka,
vrby se k ní sklánějí,
červené rozkvétají květy.

Komentář

Od samého začátku
byla pravda zřejmá.
Obklopen mírem pozoruji,
jak věci vznikají,
Obklopen mírem pozoruji,
jak věci zanikají.
Kdo není vázán na tvar,
nemusí být přetvářen.

Kde není forma,
není ani reforma.
Voda je smaragdově zelená,
hora v modři spočívá
a já se dívám
na to, co tvořivě slučuje
i na to, co ničivě rozlučuje.


10. Do světa s dary



Píseň

Bosý a s rozhalenou tunikou
žiji mezi lidmi tohoto světa.
Mé šaty jsou plné prachu cest,
nohy v blátě a popelu stojí,
ale já se směji
smíchem,
který probouzí uschlé stromy
a rybám dává radost
z čisté vody

Komentář

Za mými vraty mne nepozná
ani tisíc mudrců.
Neviditelná zůstala
krása mé zahrady.
Proč bych měl hledat
stopy patriarchů ve vánku na obloze,
když můžu jít na trh
a pít rýžové víno?
Navečer se s holí v ruce
opilý vracím domů.
Bezcílně se toulám
po krčmách a tržištích
ale na každém, s kým hovořím,
ulpívá lest nebe