Miroslavovy vzpomínky

[Pedrito]

Pro koho jsou Miroslave ty nejvyšší a tajná mystéria? A jak moc jsou tajná, když sama advaita visí na každé větvi? Člověk už aby se bál otevřít fazole... O čem že je ta kniha mrtvých? A co to znamená bard? A pro koho? Dle mě "území" mezi životem a smrtí. A před i za?

[Miroslav]

Pro koho jsou Miroslave ty nejvyšší a tajná mystéria? A jak moc jsou tajná, když sama advaita visí na každé větvi? Člověk už aby se bál otevřít fazole... O čem že je ta kniha mrtvých? A co to znamená bard? A pro koho? Dle mě "území" mezi životem a smrtí. A před i za?

Advaita je jeden z konceptů, který se zdá být nejvyšší, nejdokonalejší a snadno naučitelný k opakování a předvádění se. K úniku od reality.
Od jejího vyznavače zdánlivě nic nevyžaduje.
Už to je atd.

Dotek prázdnoty, jak zmiňuje pan Tomáš výše, je něco jiného.

Asi nejblíže je, že "Všechno je jinak" A nedá se říci jak.

Jednou Alaja napsala, že ego nás chrání, před světem.
Ano ego, individualita, duše, mysl, tělo nás chrání před tím nesmírnem (nejen prostorovým), je ostrůvkem relativního klidu spočinutí, zastavení.
V bardu kdy je bytost vystavena "Prasvětlu" pravdě, které se děsí a utíká do postupně hrubších úrovní dle svých závislostí a karmy až nakonec najde klid a útočiště na odpovídající úrovni a osudu v lůně pro nové zrození v těle a zapomnění.
Ani toto není tajné mysterium, to je stručný popis průběhu barda jak je popisován v Bardo thedolu.

Bytost se děsí "Prasvětla" Protože to je jakoby teď v tom okamžiku měla vyřešit, vynést na světlo všechny vytěsněnosti, závislosti, osudové dluhy. Není nic děsivějšího. Proto skutečné osvobození, osvobozování spočívá v rozplétání a vypořádání toho všeho. Vynesení na světlo. "Luci fero" .

Dobrý je v tomto smyslu také tento citát z pana Tomáše:

Hadí síla se pohne vždycky, když pracujete duchovně, někdy o ní víte a někdy ne, někdy se dokonce změní ve světlo nebo prostor nebo v čakrách prosvítí barvy, a to je v pořádku. Nemůže vám uškodit, pokud ji záměrně neprovokujete. Přátelé buďte opatrní na hadí sílu. Spočívá klidně na konci páteře a její hlavní funkcí je reprodukce živočichů, jak víte, včetně lidí, ale když ji úmyslně vyvoláte, hlavně do tří spodních čaker, může natropit hodně škody. Bez odborného poradce to raději nezkoušejte! V čakrách, což jsou psychická střediska v páteři a v hlavě, jsou totiž uloženy staré závislosti už od pravěku, které se časem pomalu odžívají a odplývají, ale když jim náhle otevřete cestu, je to, jako když se protrhne vodní hráz. Pak to může skončit třeba i v sanatoriu. Jenom čtvrtá, srdeční čakra čili anáhata vám nikdy neublíží. A také šestka v čele, tzv. ádžňa. Ty jsou neškodné.

[Pedrito]

Poctivého nespálí, a přec jej nakonec spálí na troud. Však ona je tím prasvětlěm v nás. Tady je furt ta idea, že to ego se nějakým způsobem osvobodí. Neb ono, byť přece, to jemné a dobré "já" touží po vysvobození, nějaké své metě... Ta meta je jeho hrobem. Tu svobodu, co volá, je jeho the end. On ale zanikne-li zcela prožívající, tak život ustane, zvadne. Nebude milenců a dětí, ani porodních bab (sestřiček).. Dokonce zmizí i to bardo, nebude poutníků.
Jsou věci, jež jsou nad naukami. Hadí síla má mnoho aspektů od mateřského až po zničující.. To záleží na pozorovateli, z jakého "místa"... Dosadí-li se např. do pozice moci, chtění vlastnit, ovládat.. Kundalini se pro něj stane Durgou, zničí ho.
A to ego to bude hodně bolet.
Ego, co se jí odevzdává dobrovolně, mírné a laskavé, to taky shoří (tehdy už hoří) ale je to pro něj (hlubší) radost. A to je jediný rozdíl. To jáčko prostě v prapůvodní světlo nelze propašovat. Nakonec musí uhořet.
Ale neřek bych, že ještě nastal pro všechny ten čas...
Čakry jsou v pohodě, nebezpečí číhá všude, ale ne jejich vinou. Stejně tak, jak s Hadí silou. Jen reagují na pozornost, čistou či nečistou.
Pozornost totiž není bez vůle (nemůže být bez ní směrována) a o tom to v skrytu je (což bude asi to trochu tajemné).

[Miroslav]

Petr dal na vp.inspiruj tenhle odkaz na text C.G.Junga.

https://www.youtube.com/watch?v=J3yW6-G4C_A

Ten v podstatě vyjadřuje to, co jsem měl na mysli tím sestupem hadí síly a jejím smyslem.

V té jogínské praxi to probíhá tak, že tou první, světelnou fází se dostaneme za mysl, zbavíme se prožívané sebestřednosti, sebedůležitosti atd. Přestaneme se mlátit v tom životě, pocitech, stavech jak nudle v bandě. A z tohoto dosažení, naplnění, uklidnění hledání se pak spouštíme pomalu do těch temných stránek - už ne jen našich, ale i obecně lidských. Už to nejsme tak nějak my, ale postupující proces. Už nás pokušení nesvedou, nepohltí, nemají se čeho chytit.
Horší je, když je v sobě probudíme už cestou "nahoru", ke "světlu", kdy jsme ještě sebestřední, chtiví, žádostiví, potřební atd.. Pak nás mohou svést a ovládnout ("upíšeme duši Ďáblu"). Je proto dobré, aby výchozí pozice nebyla moc temná, nesvobodná, sebestředná atd. a k tomu slouží ty různé přípravné cesty, třeba křesťanská, dobrý život, dobrý vztah ke světu atd. sedmidílná stezka, dobrá karma díky dobrému obětavému životu atd.
Pan Tomáš tomu konečnému setkávání světla a tmy říkal "Souboj Titánů" a je důležité aby ta světelná část byla v tom souboji silnější, odhodlanější, ostřejší (schopnost rozlišování iluze a pravdivosti) atd.

[Pedrito]

Je to tak. Vyšel jsem z nauky, která je vhodná pro ty začatečníky. Ale zároveň o Hadí síle informuje. Samosebou zprvu bezevšech nebezpečenstvích, co mohou vykouknout. To bylo pro ty začínající pod ochranou "čistého přání" - modlitby poznat nejvnitřnějšího sama sebe - Átman... Dostali jsme plánek čaker a nádí, a meditujme o tom. S osvětlením, že meditace je stav bez myšlenek... Ale ono to fungovalo. Ustaly myšlenky a to "čisté přání" tu vnitřní sílu probudilo. Člověk to cítil, její procházení páteří. To není, jak sypat z rukávu zlato, a jen vyprávět o pravdě-vědomí-a blahu...

Je to tak. To je první zkušenost. Jedno, dvě nádí, co jimi Kundalini projde a vnese do tý hlavy klid dosud nepoznaný. I tak málo stačí. Ale pak se musí vrátit a vyčistit skrýše hadí. A bez asistence tý vůle, a pozornosti, tomu dané, to nejde. Může to i vyhasnout zcela, bez zájmu, věnování se... To když si ta osobnost řekne, "už se stalo a je to." A přesvědčí se zmámeně, třebas tím konceptem advaity, že už má hotovo.

[Pedrito]

Ta filozofie mediálně podávaná.. no metaforicky bych řek, "satan si mne ruce..."