Misska pro Miroslava..

[Evulína]

A díky, že ses trochu rozepsal.

Mě nejvíce je asi blízká Moudrost. Než Pravda..., i když mi to přijde možná na stejno :-)

Moudrost a Pravda se doplňují. Akorát že moudrost je taková klidná, pravda toková bojovná.
Pravda je meč, moudrost je pochva ve které pravda odpočívá.

Já jsem pravdu nenašel ale nacházím. Proto nemám rád pojmy osvícený, probuzený a podobně, protože to poznávání, probouzení nikdy nekončí. A to je na tom to nejkrásnější.
Od osvobození k osvobození...

To je zajímavé, jak vnímáš Pravdu a moudrost.

Já vnímám Moudrost právě živější, protože je spojená s žitím, s lidskostí.... Pravdu vnímám jako nějakou konstantu, spíše neživou... danou.

[Miroslav]

Pravda není něco, nějaký zákon, pojmy atd. Je  Nic - ničí iuze a nic po nich nezbývá, jen energie pozornosti, která jimi byla vázána a rozptylována a ta se vrací do zdroje - pozornost se sjednocuje a sílí. Jako kouzelný meč, který čím více se používá, tím je ostřejší.
Bůh ohně si jde pro oheň.

[Evulína]

Víš, co jsem ještě nepobrala? Jak Eduard doporučoval zaměřit pozornost na pozornost. Nevím, o čem to je. Mohl bys napsat, přiblížit, o čem to je?

[Miroslav]

Víš, co jsem ještě nepobrala? Jak Eduard doporučoval zaměřit pozornost na pozornost. Nevím, o čem to je. Mohl bys napsat, přiblížit, o čem to je?

Také tomu říkal hledání posledního pozorovatele.
Něco to, co myslíme nebo cítíme atd. pozoruje, je si toho vědomo. To je ta pozornost. a když začneš hledat - uvědomovat si kdo nebo co to pozoruje - obrátí se pozornost, běžně zaměřená na něco, sama na sebe.

Není to vůbec jednoduché, ale ta snaha, zaměření, pokusy jsou dobré a časem to vede k úplnému odvrácení pozornosti od všeho a uvědomění se v té pozornosti - jasksi se člověk (to co z něj zbývá), těžiště, dostane za mysl.
A to je to první odpočinutí na cestě, vymanění se z motanic mysli.

Pan Tomáš v Joze velikého symbolu k tomuto bodu na duchovní cestě napsal:
"Ano, podařilo se mu dostat se na chvíli do klidu, odkud jedině možno pozorovat i pochopit pohyb. To je ten Archimédův pevný bod – klid mysli. Je to ostatně velmi příjemný a odpoutaný stav, který bývá často provázen silným pocitem blaženosti. To ovšem zase často svádí k domněnce, že už jsme se stali kdoví jak pokročilí. Na to ale pozor! Pokrok tu je, ale zdaleka ne ještě konečný. JVS nazývá ¨tento stav ,,prvním místem odpočinku". On totiž skutečně přináší s sebou příjemný pocit odpočinku, který však může být méně informovaným žákem změněn snadno za konečný stav vnitřního osvobození. Žák se totiž dostal z trvalého mentálního neklidu do stavu relativního klidu a rozdíl obou zkušeností je pro necvičenou mysl příliš veliký.
JVS říká o této věci výslovně:
,,Jogin pozoruje duchovně nerušen nekonečný proud myšlenek jakoby klidně seděl na břehu řeky a pohlížel na kolem se valící vodu".
Je to významná duchovní zkušenost, po níž – jak již řečeno – brzy následuje další. Bývá zprvu krátká, ale přesto stačí k tomu, aby žák pochopil, jak myšlenky vznikají a jak zanikají a aby si uvědomil, že každá jednotlivá myšlenka má jen dočasné trvání. Aby pochopil nejen intelektem, ale i praktickým zážitkem, že on sám, který právě sleduje a zažívá svůj vlastní mentální proces, je něčím jiným než tělem nebo myšlenkami, které pozoruje, A právě toto je nesmírně významný moment na duchovní cestě otevírající bránu Poznání."