Zamyšlení

[Evulína]

"Prasátko?" řekl Pú. "Ano, Pú?" řeklo Prasátko. ,,Máš někdy dny, kdy se necítíš... vůbec moc dobře? A někdy ani nevíš, proč se necítíš vůbec moc dobře?" Prasátko moudře přikývlo. ,,Ach, ano," řeklo Prasátko. "Samozřejmě mám někdy takové dny." "Opravdu?" řekl překvapeně Pú. "To by mě nikdy nenapadlo. Vždy vypadáš tak šťastně, jako bys mělo všechno v životě urovnané a vyřešené." ,,Aha," řeklo Prasátko. Jsou dvě věci, o kterých bys měl vědět, Pú. První věc je, že dokonce i prasata, medvědi a lidé, kteří vypadají, že mají v životě vše urovnané a vyřešené... to pravděpodobně nemají. Každý má ve skutečnosti dny, kdy se necítí vůbec moc dobře."
"A druhá věc, kterou bys měl vědět... je ta, že je v pořádku necítit se vůbec moc dobře. Vlastně to může být docela normální. A vše, co potřebuješ udělat, v těch dnech, kdy se nebudeš cítit vůbec moc dobře, je přijít, najít mě a říct mi to. Nikdy neměj pocit, že musíš skrývat, že se necítíš vůbec moc dobře. Vždy přijď a pověz mi to. Protože tu vždycky budu."
♥️♥️♥️

[Pedrito]

Jo vidíš, Púa bych si moh obědnat

[Evulína]

Tak tenhle text teď opravdu cinkl...

"K zamyšlení, co když?
Co když příběh Adama a Evy nikdy nebyl o dvou lidech v zahradě?
Co když to nikdy nebylo o jablku, o mluvícím hadu, ani o nějakém božím hněvu kvůli neposlušnosti?
Co když to všechno byla jen metafora – pohádka pro děti, aby se pravda zabalila do biblické brokátové obálky?
Co když Adam a Eva nebyli lidé, ale vědomí – rozděleno na mužský a ženský pól?
Co když byli bytostmi zdroje, bez ega, beze strachu, v čisté jednotě?
Bez studu, bez iluze, ve stavu, kde neexistuje rozdělení... ale zároveň, kde se nedá růst?
Co když duše sama řekla: "Chci sestoupit. Chci zapomenout. Chci zažít kontrast."
Ne proto, že byla zlobivá, ale proto, že chtěla poznat sama sebe přes temnotu, bolest a rozkoš.
Co když ten ,,strom poznání dobra a zla" nebyl strom, ale symbol duality?
A to ovoce nebylo prokletí, ale souhlas se vstupem do hry?
Co když had nebyl ďábel, ale DNA, kundalini – zakódované probuzení?
A co když náboženství z něho udělalo démona jen proto, že probuzené vědomí nepotřebuje mezičlánek mezi sebou a božstvím?
Co když Eva probouzí svět místo toho, aby ho zničila?
Co když pád nebyl trest, ale plánovaný sestup do hmoty - do školy, kde zapomeneš, aby sis mohl vzpomenout?
A co když jsi sem nepřišel být dokonalý, ale ZAŽÍT?
Zažít světlo i tmu, bolest i lásku, pád i návrat.
Ne proto, že jsi byl zkažený, ale proto, že jsi byl vybrán.
Co když teď čteš tato slova a něco v tobě se probouzí?
Ne ego, ale paměť. Ne pohádka, ale PRAVDA.
A co když jsi to věděl celou dobu... jen jsi to zapomněl?
---
Co ti budu vyprávět... možná to celé bylo jen ,,co když". Ale možná to je důvod, proč právě teď cinkl tento text."
Zdrávas a Zdraví, Majky.

[Pedrito]

Tak to jsem rád, že někdo dochází k podobnému (metaforickému) pohledu na to

[Pedrito]

... co se tedy týče toho rájokuku..

[Evulína]

Nevím, jak je to s tím zrodem, jeden můj známý si myslí, že jsme se tady narodili proto, že jsme něco dříve provedli. Jinak bychom se tady už nenarodili.
Ze soucitu je jiná kapitola.

[Paradoxy]

Bible se má podle mé číst metaforicky a duchovně a ne doslovně. Vidím to podobně. Adam a Eva byli nazí, to pro mě znamená, že sebe (a ostatní) člověk vidí přímo, ale pozor!!! Taky naivně, to je ráj. Jenomže chce vědět (ne intuicí a přímým poznáním), ale i rozumem a proto přijde ego (had-touha po štéstí atd.). No a když si dáš dobrůtky ze stromu poznání dobra a zla, tak začneš rozdělovat na dobré a zlé, což může být špatné, pokud v tom ustrneš ( tak trochu peklo) V tu chvíli dostane Adam a Eva v člověku oblek, aby se vzájemně zahalili a jsou z ráje vyhnáni.

[Evulína]

[Pedrito]

Nevím, jak je to s tím zrodem, jeden můj známý si myslí, že jsme se tady narodili proto, že jsme něco dříve provedli. Jinak bychom se tady už nenarodili.
Ze soucitu je jiná kapitola.

On ten "mezivjem", kterej se v někom rozsvítil, není předatelný, je jen vyjádřitelný, ale hlasy i slechy jsou různé... Jo existuje vyjímka, že jsou lidé na "stejné vlně". Je to velmi vzácné, a tím vzácnější, čím ten "vjem" je průzračnější, blíž a blíž čistému vědomí. Neboť ono je začátkem i koncem... Jenže Vědomí samo to neřeší. Vědění i nevědění je to - mezi tím začátkem a koncem. A tam to řeší mozkovny narozených lidí. Oboje (vědomost i nevědomost) jsou jak ulice města Života, postaveného na půdě Vědomí, kde to žije osobnostmi všelijakými... Takže legendární otázka je, proč a co se stane, že se toto Vědomí takto manifestuje? Ještě před veškerým děním, které je včil, kde zrovna je... Co se přihodí v tomto věčně jsoucím, že roztáhne perutě?

Jo ale co jsem to vlastně.... Jo, že pravé pro oko a ucho je, jen co človíček z té hloubi zře, slyší a vynese navenek (do projevu) sám. Nechaje se tím rozmělnit, zjemnit, prohořet... Nikdy ne, co jen uzme a uvěří tomu tím intelektuálním citolepem jájíčka.

[Pedrito]

Bible se má podle mé číst metaforicky a duchovně a ne doslovně. Vidím to podobně. Adam a Eva byli nazí, to pro mě znamená, že sebe (a ostatní) člověk vidí přímo, ale pozor!!! Taky naivně, to je ráj. Jenomže chce vědět (ne intuicí a přímým poznáním), ale i rozumem a proto přijde ego (had-touha po štéstí atd.). No a když si dáš dobrůtky ze stromu poznání dobra a zla, tak začneš rozdělovat na dobré a zlé, což může být špatné, pokud v tom ustrneš ( tak trochu peklo) V tu chvíli dostane Adam a Eva v člověku oblek, aby se vzájemně zahalili a jsou z ráje vyhnáni.

Co jiného ten ráj symbolizuje než to čisté vědomí? A tu se v něm vyvrbí první bytosti se schopností myslet. A teprve se začínají uvědomovat jako muž a žena. To že tvůrčí síla (Bůh) něco zakázala mi přijde jako první nesmysl. A nikdo to tenkrát nespisoval. Sepsal to někdo mnohem později, kdoví čím inspirován... Prostě se to v evoluci tak rozvinulo. V ten okamžik. Kdy si mozek začal uvědomovat "já" a "ty"... Strom poznání ovoce dobrého a zlého. Pozitivní pocit, myšlenka. Negativní pocit, myšlenka. Poznání konstruktivní a poznání destruktivní. To je strom svobody... A samosebou, že Kundaliní je v tom obrazu ten had. Nešlo odmítnout...

[Evulína]

"Vždy, když si myslím,
že jsem uzdravená,
pod kůží zasténá další z ran,
další vzpomínka vyvstává
jako kouř z popela
mé staré verze já.

Možná, že cílem není uzdravení.
Možná je tím největším hrdinstvím
kráčet dál vlastními ruinami
a vždy znovu zasít květiny."

~ Robert M. Drake

Český překlad: Kateřina Grofová
Art: Robin Isely