Zamyšlení

[Evulína]

Nežijte proto, aby jste získávali, a byli milováni, ale abyste sami dávali a sami milovali. V tom je jediná naděje a spása a také trvalé štěstí všech našich příštích dnů.....

~ Eduard Tomáš

[Evulína]

[Evulína]

"Prázdnota je zrcadlo;
stvoření je obraz v něm.
Lidská bytost je jako oko obrazu,
jenž se odráží v zrcadle;
Ten, kdo se v obraze odráží,
je skryt v zornici onoho oka.
Takto se On dívá sám na Sebe."

— Ibn Arabí

[Evulína]

[Evulína]

... LIDÉ NEJSOU SKUTEČNĚ ZÁVISLÍ NA DROGÁCH, ALKOHOLU NEBO NIKOTINU ...

... jsou závislí na pocitu, že na chvíli uniknou realitě ...
... za každou sklenkou vína, za každou cigaretou, za každou pilulkou je tichá touha, je to touha po klidu v chaosu, po okamžiku zapomnění, po nádechu, po chvíli klidu ...

... nikotin zdánlivě uklidňuje nervy, ale ve skutečnosti uklidňuje jen strach z toho, že nemáme oporu ... alkohol otupuje hlasy v hlavě, ale ve skutečnosti otupuje jen touhu po porozumění ...

... drogy otevírají brány do jiných světů, ale ve skutečnosti se duše snaží uniknout bolesti zde na zemi ... skutečná závislost nikdy není na látce, skutečná závislost je hledání míru, bezpečí, klidu, místa, kde můžeme být prostě sami sebou ... ale žádný kouř, žádná kapka, žádný opojení nemůže dát to, co opravdu hluboko uvnitř potřebujeme: ruku, která nás drží, srdce, které nás vidí, lásku, která nás nese ... uzdravení začíná tam, kde přestaneme utíkat a začneme přicházet, sami k sobě ... pravá svoboda není útěk ... pravá svoboda je hluboký, láskyplný nádech života takového, jaký je ...

S úsměvem a láskou v srdci, Martina Hrbková

[Pedrito]

A co kafe? Hned jak dojedu do roboty, naleju do sebe hrnek

[Evulína]

Řekla:
,,Nevolej doktora, chci usnout v klidu, s tvojí rukou v mé."
Vyprávěl jí o minulosti, o jejich setkání, o jejich prvním polibku.
Neplakali, usmívali se.
Ničeho nelitovali, byli vděční. Pak tiše zašeptala:
,,Budu tě vždycky milovat."
Odpověděl jí, políbil ji jemně na čelo.
Zavřela oči a usnula v klidu, s jeho rukou ve své.
Láska, to je opravdu to jediné, na čem záleží, protože každý přichází na svět s ničím jiným než s láskou a odchází s ničím jiným než s láskou.
Přemýšlej o tom.
Práce, kariéra, bankovní účet, naše majetky jsou jen nástroje, nic víc.
Všechno zůstává tady.
Tak miluj...
Miluj ty, kteří tě opravdu milují.
Miluj, jako by nic jiného v životě nebylo důležitější...
/zdroj: Fb/

[Evulína]

Ráno jsem vstala,
abych Tě pozdravila
tak jako dřív.
Však ač jsi všude,
nikde Tě nenalézám.
 
Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné,
a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.
 
Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci -
neboť hle, již není Srdce,
a ani já tu nejsem jako dřív,
než zemřít jsem si přála ve Tvém objetí.
 
Nejsi tu Ty a nejsem tu já,
a přec Tě tolik mám,
že zhaslo přání poslední,
bych objetí Tvé ještě vnímala.
 
V naprosté jistotě,
že vždy tak tomu bylo,
na Počátku a po všechny Věky Věků.

Míla Tomášová, *24. 9. 1920
báseň Probuzení

[Evulína]

Když tělo říká: ,,Nechtěla jsem se narodit."

Někdy, když se v rituálním prostoru noříme do úplného začátku,
přichází silný prožitek těla:
,,Nechci se narodit."
Zní tiše, a přitom tak silně...
A říká mnoho o tvém životě, o vztazích i situacích, které tě provázejí.

Myslím, že tento prožitek není uznáním utrpení lidské existence
ani pláčem duše nad vyčleněním z blažené jednoty.
Je to paměť.
Paměť těla, které kdysi načítalo stav tvé mámy –
její obavy, nejistoty, bolest, možná i odmítnutí.
A tak sis někde uvnitř uložila vzorec:
,,Život je těžký."
,,Život je dluh."
,,Život je povinnost."
A s tímto otiskem teď žiješ svůj život.
Všemu navzdory.
Přes únavu.
Přes pocity viny, že nejsi dost.

Ale pravda je podle mě jiná.
To odmítnutí života nebylo a není tvoje.
Bylo převzaté. Načtené.
Přijaté s láskou –
protože dítě v lůně nezná oddělenost.
Je jedno s mámou.
A dělá vše, aby přežilo.
V Dokolébání můžeš tento otisk zahlédnout.
V bezpečí náruče, v rytmu dechu a houpání
se tvé tělo může rozpomenout,
že za tím ,,ne" se skrývá hluboká touha po životě.
Že JE důvod, proč jsi tady –
a rozpomenout se na rozhodnutí své duše vydat se vstříc jedinečné lidské zkušenosti.
Na tu touhu cítit.
Touhu dýchat.
Touhu žít – z vlastního, ne z cizího příběhu.

V rituálu pak můžeš vrátit mámě to, co je její – strachy, vinu, bolest.
A ponechat si to, co je v tobě živé:
✨ souhlas se životem. ✨
Někdy se tomu okamžiku říká znovuzrození –
ne proto, že se vracíš do minulosti,
ale protože poprvé dýcháš naplno.
Z vlastního rozhodnutí.
Z hloubky, kde tvá duše říká:

✨ ,,Ano. Chci žít." ✨

Jana Slavice

[Pedrito]

Jede rytíř za královnou do vzdáleného hradu. Vyjel pro ní najít to nejkrásnější z dálek. A veze jí velký poklad, co kde posbíral. Jenže když tam dorazí, vídí že most je moc křehký a s naloženým koněm neprojede. Musí sesednout a jít na audienci po svých a chudý. Jen utrh květinu, a chvěje se, zda ho můstek unese...

[Pedrito]

Chtěje oklamat chatrný most, schoval si sedmikrásku za rezavějící zbroj.

S každým krokem prkýnka pod ním praskala, a on vždy odhodil plát svého opevnění. Až měl jen cáry košile a gatí. A sedmikrásku, a radost z nenadálé lehkosti.

"Kdo jsi, jaké je tvé jméno?" Ptá se královna hadrníka.

"Byl jsem tvůj první rytíř má Paní, a roztřesenou rukou ji podává pomačkaný květ.

"Přinesl jsi víc než jsi unesl, příteli", řekla a vetkala si kvítek do vlasů.

[Evulína]

Proto prosme Boha, aby nás zbavil Boha,
a abychom chápali a věčně užívali pravdu tam, kde ten nejvyšší anděl i moucha i duše jsou totéž, tam,
kde jsem stál a chtěl, co jsem byl, a byl co jsem chtěl.
A říkáme: má-li být člověk chudý ve vůli,
nesmí chtít a toužit o nic víc než chtěl a toužil, když ještě nebyl.
A tak je chudý člověk, který nic nechce.

(Mistr Eckhart)

Je taková otázka v čem hlavně spočívá blaženost?
Někteří mistři říkali, že spočívá v lásce.
Jiní řekli, že spočívá v poznání a lásce, a to řekli lépe.
Ale my říkáme, že blaženost nespočívá ani v poznání, ani v lásce, nýbrž že v duši je taková věc, z níž poznání i láska vyplývá, ale která sama nepoznává ani nemiluje tak, jak to činí sily duše. Kdo tuto věc poznal, poznal v čem spočívá blaženost.

(Mistr Eckhart)

[Pedrito]

Jadérko stromu mívá někdy tak tvrdou skořápku, že ji ani v zubech nerozdrtíš.
Padne k zemi, přikryje ho listí a prach, a déšť ho spustí hloub do bláta, pod povrch.
A stane se kouzlo...
Tvrdá slupka změkne a něco tak jemného, jako je klíček, jí pronikne a vyroste v kmen s mohutnou korunou plnou vůně, šumů větru, zpěvu ptáků.. květů a plodů...

[Evulína]

Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vám ,,nedaří" a zkuste k ní přistoupit jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj.
Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí.
Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu.
Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.
Nemáte co ztratit - pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte
křečovitě ,,pod krkem".
Nechte prostor Vesmíru - svému Zdroji, aby vše udělal za vás.
Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.
Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu.
Nebojte se - vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát. Vaše snaha je
kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.
Potom stejně nastolí to, co má být.
Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu.
Udělejte to prostě jednou jinak - vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.
Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.
Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.
Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.
Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.
Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech".
Prostě to udělejte jinak.
Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší.
Tak začne pozvolná transformace vašeho života.
Tak získáte zpět radost a chuť žít.
Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.

J. Dušek

[Evulína]

Už téměř dva roky nabízí Luční hřbitov v pražských Ďáblicích místo těm, kteří chtějí být i po pohřbu šetrní k přírodě. ,,Lidé dnes uvažují i o kompostování těla," popisuje jeho správce Adam Vokáč.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-rakev-z-prouti-misto-kremace-louka-pribyva-cechu-kteri-chteji-jiny-pohreb-282416