Výkřiky do tmy

[Pedrito]

Mimo to, že forma "tvého žertovného ducha" lidi okolo tebe může urážet, svým způsobem tak ale i dáváš najevo, že s tím, jak jsi psal, že jsi narozen ve znamení ryb, asi také něco není v pořádku. Ryba takové věci intuitivně cítí a prostě je nedělá. Bytostně se jí takové jednání příčí...

Jak vidíš, tak ryba tak jedná. Al když už si se toho tak chytil, tak by mne zajímalo, jestli to Evulínu urazilo. Myslím že ne, že mne nebere tak smrtelně vážně a že není tak urážlivá.
Třeba Trini na tu musím opatrně, ta se urazí nebo naštve raz dva a leží to v ní dlouho.
Prostě se bere (svůj sebeobraz) moc vážně, jiný důvod k uráženíse není.
Dílčím znakem osvobození a zmenšování ega je, že se člověk přestává brát příliž vážně a začíná mít smysl pro humor - nadhled nad sebou a nad tím, co bylo je a nejspíš i bude.

No, neurazilo :-)
Neb vím, že manžel takové tendence nemá a nikdy neměl, což je u chlapa a berana až zvláštní, ba se ani neohlédne, třeba skrytě, nebo jen trochu, za pěknou ženskou, to už já se otočím, třeba v autě, když vidím ladný krok holčiny, krásnou postavu, vlasy, jak vypadá i zepředu a potom, vím, že jsme si tak nějak souzeni. Jsme už spolu od 15 let... a ještě jedna věc je zvláštní, až s mým pitím, mými pády a vstáváním, fyzickou i duševní indispozicí, hospitalizací, léčením atd. se náš vztah prohloubil, máme k sobě daleko blíž, než dříve. I když to nechápe, ten můj problém, ani já ho nechápu, mám, na co si vzpomenu, tak proč najednou tato závislost...
Ona vslastně vznikla v době, kdy všechny děti odešly z domu, dospěly. Všechny tři.
V tom jednom období byl covid a já to páchané celosvětové zvěrstvo dost těžce emočně nesla... až tak, že mne toto období psychicky vyčerpalo natolik, že jsem si řekla, že odejdu do předčasného důchodu, už jsem dál nezvládala veškerou práci, co jsem dříve zvládala v pohodě a do důchodu jsem odešla - toto všechno bylo naakumulované do jedné doby, řekněme jednoho roku.
Naštěstí jsem si nechala ještě v původní práci mzdy, personalistiku a statistiku, a dělám hodně z domu a když musím kvůli lidem být fyzicky přítomná, jsem v práci. Naštěstí... Všechnu jinou práci jsem pustila...

Ale, řekla bych, že hlavní příčina byla a bohužel je (protože alkoholismus je vlastně nemoc, on ovlivňuje i chemické procesy mysli, je to závislost, ze které se těžko dostává, jedině skutečnou a absolutní abstinencí kdy záleží skutečně jen a jen na jediné skleničce, jediném pivě a člověk je zpátky tam, kde byl) pocit ztráty smyslu života.
Děti jsou vychované, jsou pryč z domu. Už mě nepotřebují, mají své rodiny, své děti.
práci vždycky udělá za mne někdo jiný, bude muset, když tu nebudu....
S manželem jsme tehdy, když jsem do toho spadla, neměli blízký vztah. Komunikovali jsme spolu jen co bylo třeba - o dětech, práci, co nakoupit, co udělat v domě a to bylo vše. Žádné společn koníčky, záliby, ba ani vkus na stejné nebo podobné filmy - on rád krváky, akční, já romanticko psychologické... :-)
Tak proč bych tu ještě strašila a pití ve mě bylo únikem, útěkem do stavu beztíže a závislost na stavu beztíže = alkoholu byla na světě...

Těžko se z toho dostává, těžko.... :-) Třeba u závislosti na čokoládě, nebo kávě absence této vyhledávané poživatiny neovliňuje, teda podle mě, nejsem žádný odborník, absence neovlivňuje chemickou činnost mozku, jakési receptory či co...

A když už jsem se tak rozepsala. Zmíním ještě ty cigarety.
Ten můj boj se závislosti na kouření (taky únik, kdy jsem mohla, aspoň na 5 minut sama, sama, sama zrelaxovat na balkóně) byl taky něco. Nepomáhalo si nekoupit krabičku, večer, potmě, v teplácích jsem letěla do nejbližší hospody, abych si ji koupila.
Nepomáhaly výčitky tehdy malé dcery: maminko nekuř, umřeš a furt dokola...
Tuhle mou neschopnost s tím přestat doprovázely samozřejmě samovýčitky, vztek, lítost, jsem neschopná, jsem neschopná s tím něco udělat. A to doslova.
Trvalo to dost dlouho, možná dva roky, tři? Tohle trápení....
A pak jednou večer, kdy celá rodina ulehla k spánku, hlavně i dcera, jsem si vzala z krabičky cigaretu, tiše zavřela za sebou dveře na balkóně. Byl krásný a vlahý večer, město utichalo a já si zapálila cigaretu, dřepla jsem si a tiše nasávala kouř z cigarety, pomalinku ho vypouštěla ústy, pozorovala jsem kouř, jak stoupá k nebi.... venku klid, uvnitř klid.... někdo tady dřepěl, zlehka nasával a vypouštěl kouř... ticho a mír...

A to byla moje poslední cigareta. Přestala jsem bojovat..., možná právě proto, že jsem už konečně s tím přestala bojovat...
Zbytek cigaret v krabičce jsem po čase vyhodila.... od té doby nekouřím... už to bude víc jak 20 let.

Ale kdybych si tohle řekla u toho alkoholu, tedy udělala to, že bych s tím přestala bojovat a budu pít jak nezavřená, tož to nevím.... zatím jsem u těch samovýčitek a trápení, pádů a vstávání...

Nevím, no. V mládí se popíjí, páč dobrodrůžo, něco nového... Ve stáří asi z nudy, člověk chce zaplnit nějakou ďíru, a neví čím. Tak to zkusí a cítí úlevu, prázdno zaplněno... Jenže to je asi jak v tom filmu Rok ďábla, jak tam o tom mluvil Nohavica. Furt dobrý, dobrý, a najednou už člověk letí dolů. Prostě je bod, kdy to přestane fungovat, a zaplňovaná průrva se tím začne zvětšovat... Jenže mozek už je zvyklý na dávku, a bez ní je už nesvůj. A to se projevuje do toho vědomí jako stres. Asi začarovanej kruh, bludnej kámen, kterej je osobní vůlí tím škrcenou těžký překročit. Nevím, nevím, jak nějak bezbolestně na to...

[Evulína]

Paradoxy, jak je na tom přítel teď a kolik je to už let, co abstinuje?

[Evulína]

Jinak mi včera přítelkyně povídala o svém manželovi. Taky má problém s pitím On. Od prosince nepil, ani pivo. Před týdnem si řekl, že jedno pivo bude dobrý, zdálo se mu, že to přece zvládne... Našla ho druhý den v 8 ráno ležet na chodbě před výtahem. Do patra došel, ale už nebyl schopný odemknout... A nastal stejný scénář výčitek atd.

[Paradoxy]

Paradoxy, jak je na tom přítel teď a kolik je to už let, co abstinuje?

Už je to od loňska manžel . Abstinuje cca 7 let

Prošla jsem odvykáním s ním, matrace na zemi, vedle voda, záchvaty, třes, bolesti hlavy cca týden to trvalo...pak Bohnice, odešel na reverz po jednom dni, nevzala jsem ho domů, spal v lese taky asi týden, od té doby ještě cca půl roku velké výkyvy nálady...už nikdy by si nevzal. A jako bonus už nesnese ani hulení trávy

[Pedrito]

Jinak mi včera přítelkyně povídala o svém manželovi. Taky má problém s pitím On. Od prosince nepil, ani pivo. Před týdnem si řekl, že jedno pivo bude dobrý, zdálo se mu, že to přece zvládne... Našla ho druhý den v 8 ráno ležet na chodbě před výtahem. Do patra došel, ale už nebyl schopný odemknout... A nastal stejný scénář výčitek atd.

Když jsme ještě bydleli s rodinkou u hřbitova, tak soused pravidelně nocoval na chodbě přede dveřmi, vždy jsem ho ráno budil, když jsem šel do práce. On takhle ztratil každou holku, práci, a možná i ten byt, páč prý už tam nebydlí...

[Evulína]

Paradoxy, jak je na tom přítel teď a kolik je to už let, co abstinuje?

Už je to od loňska manžel . Abstinuje cca 7 let

Prošla jsem odvykáním s ním, matrace na zemi, vedle voda, záchvaty, třes, bolesti hlavy cca týden to trvalo...pak Bohnice, odešel na reverz po jednom dni, nevzala jsem ho domů, spal v lese taky asi týden, od té doby ještě cca půl roku velké výkyvy nálady...už nikdy by si nevzal. A jako bonus už nesnese ani hulení trávy

🌞

[Evulína]

Můj horoskop, ale houby mi to říká :-)

[Pedrito]

Můj horoskop, ale houby mi to říká :-)

No, ty tři kvadratury ti asi dávaj zabrat...

Mezi Marsem v Raku a Jupiterem v Rybách.
A tímtéž Marsem a Neptunem ve Štíru.
A Měsícem v Kozorohu a blízkostí Slunce, Pluta a Uranu v Panně.

Černou Lunu ti to tam ale nezobrazuje.

[Pedrito]

Nejde mi se do toho "ponořit" jak před X lety. Nepamatuju si přesně tu symboliku a archetypálnost vztahů "mezi"... Musel bych si to osvěžit a nějak moc se mi do toho nechce.

Ale.. budiž.. Rak je emotivní a Mars je "planeta síly mužů" V tom Raku se to zjemňuje a Jupiter je ochránce... V Rybách je patronem jejich proměnlivosti. A mezi oněmi planetami kvadratura... Co to znamená? No vnáší do toho nesoulad...

Musím od válu, povinnost volá

[Miroslav]

Mám dojem,že slovanský gen má ten kopec v průměru nižší a snadněji tomu alkoholu propadne než třeba ten anglosaský.

[Pedrito]

Teda dneska na těch podnikových záchodech takovej smrad!

[Paradoxy]

Můj horoskop, ale houby mi to říká :-)

Já jako astrolog megamaxi amatér vidím slunko v sedmém domě a to znamená, že jsou pro tebe důležité vztahy,a asi je důležitý vztah i k sobě. Ber mě prosím s velkou rezervou, vidím věci v jednotlivostech a ne v celku.

Hrot prvního domu ve vodnáři  to by mohla být rozevlátost, kterou se světu prezentuješ.

Jak je to černobílý, tak se v tom vyznám ještě hůř než v tom svým barevným .

Ten sedmý dům máš dost narvanej planetami, ale nevím jakejma , asi si je přemaluju na kus papíru.

Měsíc v desátém domě, to mi přijde jak kdyby bylo potřeba, abys byla zaměstnávána prací nebo staráním se o něco, tím seš pak stabilnější v životě. On ten měsíc je v kozorohu, tak to bude rodina nebo kolektiv v práci. Ježíš už od toho radši jdu, nějaký opozice a kvadratura ve spojitosti s planetami a domama to zatím fakt nechápu.

Neva, že se na tvém horoskopu učím? Fakt to neber vážně, nemám tam ten vhled do souvislostí tvého ,,celkového rozložení,,.

[Evulína]

Ahoj Paradoxy, vůbec mi to nevadí, právě naopak, děkuju, že se tomu věnuje s, i Pedritovi.
Dost ses zatím strefila. Jsou pro mě hodně důležité vztahy, společenství, společnost jako taková, dalo by se říct, že když jsem zavřená v kleci, obrazně, umírám... Péči, starostlivost mám v krvi, proto ten propad po odejitídeti, skončení v práci... Pomáhá mi v tom právě ta práce, abych se nezbláznil a...
Mým takovým velice skrytým snem je když už ne vzhledem k věku být jako sestra, tak alespoň působit jako taková společnice v domově stáří.. kde mí rodiče oba dožili své životy...
Děkuji.

[Evulína]

PS: ten vodnář, je to můj ascendent, je o potřebě svobody, nezávislosti..., lépe řečeno, svoboda, nezávislost...   jsou pro mne důležité aspekty jako takové.

[Paradoxy]

PS: ten vodnář, je to můj ascendent, je o potřebě svobody, nezávislosti..., lépe řečeno, svoboda, nezávislost...   jsou pro mne důležité aspekty jako takové.

Já si ten ascendent ve vodnáři vyložila tak, že vodnář je vzduch a ten je pohyblivý .

Děkuji, že ti to nevadí. Zkusím to hlouběji, ale jak jsem psala hodně amatérsky, vlastně se na tom učím.

Teď mě napadla asi taková blbost- píšeš, že potřebuješ pomáhat, starat se a dělalas to vždycky vlastně hlavně fyzicky. Co to zkusit jakoby nefyzicky, už třeba jen tím, že se ve volných chvílích budeš soustřeďovat na přání dobra ostatním? Přijde mi to jako smysluplné vyplnění prázdných chvil. Na druhou stranu mé se to radí a kecá, když nevím co to je mít volné chvíle...