Inspiruj

[Pedrito]

Teď jsem tam kouk.. No co na to říct.. Už asi vše bylo...
             

[Pedrito]

Pro mě je to Miroslave záhada, proč ti a nejen tobě, jednou někdo děkuje za příspěvek, a že v tom se pozná zkušenost.... Nehledě na minulost, že ano.. A v zápětí nemáš ani šajn, natož s duchovními kamarády, s kterými jsi prožil kus života... Žraloci zas nemaj, co žrát.. Ale nevím, jestli s tou návnadou děláš dobře

[Pedrito]

Von za to nikdo asi moc nemůže, jak ho to čapne za prdel či za krk.. Jako Gautama se nemoh stát nikým jiným než buddhou, tak Gott musel být slavíkem a Burian králem českých komiků...

Nemůžeš rozlousknot ořech, co chytil sebenirvánozní pelech.

Mě to potěšení nedělá, to vidět. Ale smutnej z toho nebudu.

Jóga myšlenky, to jsou ponožky. Jóga pocitu, to jsou trenýrky. Jóga vjemu, to je kravata. A jóga buřinky, to je Pan Tau.

[Pedrito]

Jsou lidi kámo, co musíš zobat jejich zrní ve výběhu jejich bydla.. Ono v nádražních restauracích se toho nakecá... Umanutí pankáči tě jako dechovkáře taky vystřelí... Ale to už není pank ale dogma. Správnej panker nedá na Zímu dopustit 

[Pedrito]

Jednou jsem dával tuším na VP takový srandovní video s jedním imitátorem, ještě před kovidem a ukrajinou, a dostal sodu od Trini, že si jen z toho dělám prdel... To bylo v době, kdy ti tam nadávali do sviní.. A chtěli, abych se přidal. Ale to, co tam tenkrát běželo, bylo popravování.. A pak se tam v tý četě divili. Tam Honzam ti řek, že ti bezvýhradně věří.. Zajímavý časy...

[Pedrito]

Mohlo by se připomenout, o co teda jde, že furt se mění kabát, kam esoterní vítr foukne... To ale rozhodně není střední cesta 

[Pedrito]

Dle mě to jsou zajímavý věci, být někde aktivní Jana či Veil, všichni jako jedna ruka půjdou proti.. Najednou lukostřelci zapomenou na Miroslava, a v tom zapomění jsou zajedno s moudrým slovem oproti něčemu, co si pravdu opravdu usurpuje. A tohle je ta tragikomedie... Dante by žasl.

[Miroslav]

Takové to povrchní tlachání o duchovnosti, společné pokvokávání, to duchovnímu pokroku moc nepomůže.
Ten nespočívá v rozvíjení duchovních představ a konceptů, ale v poznání sebe a tak následně celého světa, celého bytí.
A jak člověk může sebe poznávat (když opravdu chce a snaží se o to třeba meditacemi, uvolňováním atd.)?

Když v nás něco vyprovokuje negativní pocit, negativně nabitou reakci, je to z hloubi "duše", z nevědomí negativní, nesouhlasný impulz, emoce a my ho přirozeně následujeme - v souladu s potřebou sebepotvrzení, toho čím jsme, co víme a čeho chceme dosáhnout a tím se nám zase uleví.
Pro toho, kdo je odhodlaný sebe opravdu poznat - přímo, ne přes nějaké duchovní výklady a koncepty, má v té chvíli k tomu příležitost na tom zapracovat.
Ne negativní impulz potlačit, ale pozastavit  a "podívat se" uvědomit si, co je v nás za ním, jaká hlubší potřeba nebo náš vnitřní konflikt, který se tím jitří. To se zpočátku většinou nedaří, tak se reakce nechá proběhnout, někdy ji můžeme jen trochu přibrzdit, na chviličku pozastavit abychom mohli zahlédnout, pocítit alespoň trochu ten její zdroj.
Co je ale dobré v každém případě se v době meditace, nebo třeba před spaním si tu situaci znovu přehrát a sledovat, co se to v nás objevuje (připomenutím se opět trochu probudí) a tak třeba několikrát - přidat, ubrat a zachytit ten její zrod.
Takže to, co v nás provokuje negativní emocionální reakce, neuspokojení, zklamání atd. nám mohou přinášet lidé kolem nás nebo sám život, náš osud. Je dobré si uvědomovat, že je to pro nás velká příležitost skutečného sebepoznání, postupného oslabování sebestřednosti, osvobození.

Ale to je jen pro opravdu odhodlané, ostatní raději hledají nějaké duchovní ukolébavky a příjemná vysvětlování a potvrzování, že jsme správně, "jen tak dál"...

Proto mi nevadí když mi druzí nadávají, nejlépe když je jich celá smečka. Jednak to třeba něco ještě probudí k uvědomění a puštění, na druhou stranu mi toho o sobě zároveň hodně říkají o svých vnitřních problémech a konfliktech - víc než hodiny učesaného vyprávění, takže mne to s nimi i vnitřně spojuje - už mi nejsou cizí, cítím s nimi, rozumím jim. A potažmo více celému tomu lidství, jeho problémům, závislostem, taktikám sebestředné mysli, jehož jsou lidé kolem mne živými příklady.

[Pedrito]

Ono, když maj lidi zájem spolu dělat duchovno, musí si vzájemně důvěřovat. No a není-li tomu tak, tak je tomu tak, jak desetiletí vídáme po fórech. Vzájemné napadání... A nemyslím si že to bylo k něčemu dobré. Spíš to vypadá, že se lidi ještě víc zatvrdili, ti co zbyli.
Ono, ať už jakkoliv vznešeně a kdoví jak metodicky podané, je to v posledku jen a pouze o porozumění těm myšlenkám a pocitům.. Zrovna jsme se o tom bavili s Marionetou. Z čeho, jak a proč vznikaj... A to nelze jasně vidět bez odpoutání se od toho procesu.. Není to o těle, askezi, umrtvování.. Je to jen a pouze o mysli. A proto prostá pozornost uvolňující meditace. Slova o tom až potom, když to někoho zajímá. Úvodů do toho je všude habafuk.

[Miroslav]

A nemyslím si , že to bylo k něčemu dobré. Spíš to vypadá, že se lidi ještě víc zatvrdili, ti co zbyli.

Kdo má tendenci se zatvrdit, má k tomu důvod. A ten důvod není zrovna duchovní.
Je to projev lpění, které, je-li frustrováno, vede často až k agresi. Duchovní cesta slouží takovému člověku k sebepotvrzení, k pocitu vlastní správnosti a nějakého dosažení.
To je u člověka zcela normální, přirozené a pochopitelné, protože "Těsná brána a úzká cesta vede k životu a málokdo ji nachází".

[Pedrito]

Měl by si každý vzpomenout, když to v něm pučelo, chápat věci jinak, z vlastního sebe.. Už tehdy to nešlo přikrýt světem a obory civilizace. Dara o tom mluvil jako o šťastné myšlece Petra Pana... Nenechat to přikrýt vědami ani naukami. Neb tam se vracíme. Ne do všeho znání.. Ale co poznáno, nedržet si to...