Něco ku čtení

[Pedrito]

Některé myšlenky nelze rozmotat jako klubko vlny. Můžete se snažit, můžete přemýšlet, ale nakonec stejně skončíte tam, kde jste začali. Právě to je krása filozofických paradoxů. Přes svou zdánlivou absurditu dokážou rozvířit naše vnímání reality i logiky a přimět nás dívat se na svět úplně jinak.

Čísti dále :-)

[Miroslav]

Zmrzlinový paradox aneb Proč je často lepší mít méně věcí na výběr

Možná si také myslíte, že mít více možností znamená vždy větší svobodu a větší šanci na štěstí, ať už jde o desítky druhů kávy nebo jogurtů až po stovky investičních produktů nebo destinací pro další dovolenou. Ve skutečnosti je však vztah mezi možnostmi a spokojeností složitější.

Americký psycholog Barry Schwartz už v 90. letech ukázal, že příliš mnoho možností může být spíše na škodu. Ve své knize Paradox of Choice popsal experiment, který se proslavil jako ,,zmrzlinový paradox". Lidé si v něm vybírali mezi 31 příchutěmi zmrzliny, přičemž byli se svou volbou méně spokojeni, než když měli na výběr jen z pěti druhů.

Tento jev se označuje jako přetížení volbou. Čím více možností máme, tím větší je tlak vybrat tu nejlepší. To ale vyžaduje více úsilí, podporuje perfekcionismus a často vede k úzkosti, tzv. rozhodovací únavě a nakonec i k rezignaci.

Klíčem je naučit se rozlišovat mezi rozhodnutími, které lze později snadno změnit (reverzibilními rozhodnutími), a těmi, které mají dlouhodobé a strategické důsledky, což je například volba partnera nebo změny v kariéře. Pouze ta druhá si zaslouží plnou a soustředěnou pozornost.

U rozhodnutí, na kterých až tolik nezáleží, je rozumné se příliš nezdržovat. Možná si vzpomenete na Steva Jobse a jeho černý rolák nebo času odolávající mikádo Anny Wintour. V obou zmíněných případech jde o zjednodušování rozhodnutí, která nejsou důležitá. To neznamená, že by nezáleželo na vzhledu nebo osobní image, naopak. Je to ale ten typ rozhodnutí, které můžete dobře promyslet jednou a nečinit opakovaně. Pokud se totiž každé ráno vyčerpáte už výběrem oblečení, může vám později během dne něco důležitého uniknout.
Takzvaný rozhodovací minimalismus není projevem lenosti, ale formou disciplíny. Zmrzlinový paradox ukazuje, že skutečná svoboda se nachází ve vědomém omezení. Čím více možností eliminujete, tím více energie a času budete mít na ty volby, které skutečně mění život a svět.

https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-sex-vztahy-zmrzlinovy-paradox-aneb-proc-je-casto-lepsi-mit-mene-veci-na-vyber-40550982#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

[Salmo1cz]

Přesně tak
To mi říká i moje ex,ty jsi nejkonzervativnější člověk na světě.Nicméně se neustále snaží mi podsouvat nějaké novinky.Třeba dnes jsem poprvé ochutnal avokádo.
Sníst se to dá, taková trochu horší hruška bez chutí.
Prostě máme svoje koně a netřeba je řešit, jsou vyřešené.
Bezva čtení.

[Miroslav]

Půvabné Samburky, ženská obřízka a kříž. Kultura a náboženství keňských Samburů



Velmi zajímavé čtení 

https://medium.seznam.cz/clanek/ondrej-havelka-puvabne-samburky-zenska-obrizka-a-kriz-kultura-a-nabozenstvi-kenskych-samburu-232113?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

[Evulína]

"❤️ Sex v manželství – když se touha u ženy ztratí a mlčení bolí víc než pravda ❤️
Mnoho žen v dlouhodobém vztahu někdy dojde do bodu, kdy si v tichu přizná:
,,Já už vlastně nemám chuť."
Ne na konkrétního muže. Ne někdy ani na sex vůbec.
A většinou se za to stydí. Připadá jim, že jsou rozbité. Že selhávají jako partnerky. Že by měly chtít. Že je něco špatně s nimi.
Jenže ve skutečnosti se často neděje nic ,,špatného". Děje se jen to, že tělo a duše už nemohou dál fungovat proti sobě.
U mladších žen se touha často ztrácí v každodenním přetížení.
Děti. Práce. Domácnost. Organizování života všech okolo.
Žena je celý den ve střehu. Je v pohotovosti. Její nervový systém běží v režimu ,,musím zvládnout". Neustále někdo něco potřebuje. Neustále reaguje. Neustále dává.
Večer, když si konečně sedne, její tělo už netouží po dalším ,,výkonu".
Potřebuje vypnout. Ztichnout. Být sama se sebou ❤️
A sex, který přichází bez skutečného prostoru pro odpočinek, blízkost a bezpečí, začne tělo vnímat jako další povinnost. Ne jako potěšení. Ne jako dar. Ale jako něco, co se ,,má".
Touha se totiž nerodí z tlaku.
Touha se rodí z uvolnění.
A žena, která je celý den ve službě světu, se večer často neumí přepnout do těla. Je pořád v hlavě. Pořád ve střehu. Pořád připravená reagovat. Její tělo neumí pustit kontrolu.
🌟Po čtyřicítce se k tomu přidává další, hlubší vrstva.
Začíná se měnit hormonální rovnováha. Klesá estrogen, mění se progesteron, tělo reaguje jinak na stres. Přichází únava, nespavost, citlivost, někdy suchost sliznic, pokles libida. Ale to je jen část příběhu.
🌟Druhá část se odehrává v duši.
Žena se v tomto věku začíná ptát:
Kde jsem já?
Kolik ze mě samotné v tom životě ještě je?
Žiju svůj život, nebo jen roli?
Tělo často začne odmítat sex, který není propojený s duší. Už nechce mechaniku. Už nechce ,,splnit povinnost". Už nechce dávat, když samo nedostává.
Ne proto, že by žena nemilovala.
Ale proto, že její tělo volá po pravdě.
Mnoho žen v tomto období cítí, že potřebují jiný druh intimity.
Více přítomnosti.
Více něhy.
Více bezpečí.
Více času.
Více skutečného vidění.
Touha už není o rychlosti. Je o hloubce.
A když žena necítí, že je vnímána, slyšena, respektována ve své proměně, její tělo se uzavře. Ne ze zloby. Z ochrany.
Ztráta chuti na sex není selhání.
Je to zpráva.
Zpráva o přetížení.
O nenaplněných potřebách.
O těle, které už nechce být jen prostředkem.
O duši, která touží po pravdivém spojení.
A cesta zpět nevede přes nátlak.
Nevede přes ,,měla bych".
Nevede přes vinu.
Vede přes zpomalení.
Přes rozhovor.
Přes dotek, který nic nevyžaduje.
Přes bezpečí být taková, jaká jsem právě teď.
Touha se nevrací tam, kde musí.
Touha se vrací tam, kde smí.
A někdy je tím největším darem, který si žena může dát, dovolit si být pravdivá – k sobě i k tomu, koho miluje 🫂
A je tu ještě jedna rovina, o které se málo mluví, ale pro ženskou touhu je zásadní.
Žena se otevírá tam, kde se cítí v bezpečí. Nejen fyzicky, ale především emočně. Když muž ženu slovně zraňuje – i ,,jen" v narážkách, v ironii, v kritice jejího těla, povahy, způsobu bytí – něco se v ní zavře. Možná se usměje. Možná to přejde mlčením. Ale její tělo si to zapamatuje.
A pak nemůže přijít blízkost, která by byla pravdivá. Nelze zranit duši a o chvíli později čekat otevřené tělo.
Ženská touha není oddělená od srdce. Rodí se z pocitu, že jsem přijímaná taková, jaká jsem. Že jsem v očích druhého krásná, i když nejsem dokonalá. Že mě někdo chrání, ne zraňuje.
Když se žena cítí ponížená, neviděná nebo zesměšněná, její tělo se přirozeně stáhne. Ne jako trest. Jako obrana. Protože intimita není povinnost. Je to dar. A dar se rodí tam, kde je úcta, něha a bezpečí.
🙌❤️🙌"
Pruvodkyne.dusi@seznam.cz

[Pedrito]

Njn, nemáte to lehký