Pro Evulínu, i když tu není

[Pedrito]

Safra, ta má ale pořádný trsátko!

[Miroslav]

Evulíno, co je s tebou?
Jsi v pořádku?

[Pedrito]

Asi před dvěma týdny jsme prohodili pár slov. Nebylo jí do smíchu nějak, jak dříve bývalo... Ale nevím, třeba se mi to zdálo.

[Evulína]

Jestli jsem v pořádku 🙂 o tom by se dalo diskutovat. Mám období pití... potěšilo mě, že na mě myslíte.

[Pedrito]

Mě zachvátilo kefírové období. V lídlu maj u nás nově tohle:

A je to fakt pravý neředěný kefír, jaký jsem si kdysi kvasil doma z tibetských houbiček...

[Pedrito]

No a máš Evčo nějaký "plán", co dál? Nebo to necháváš, co osud dá?

[Evulína]

No a máš Evčo nějaký "plán", co dál? Nebo to necháváš, co osud dá?

Noo, byl u nás dnes mladší syn a promlouval mi do duše. Mimo jiné našel skupinu anonymních alkoholiků přímo v Opavě (léčebna), kde asi ve středu se pojedu podívat. Je to otevřená skupina pro lidi závislé na alkoholu. Chjo no, nejtěžší je udělat první krok... Já si uvědomuji, že jsem alkoholik, ale jaxi... Pořád se mě ptal, co mi to přináší to pití a proč piju.... Jsou to těžké otázky. Přináší mi to otupělost, krátkodobé vypnutí hlavy.... piju z nudy, mám všechno, co může být, hodného manžela, zdravé a šikovné děti, vnoučata, peníze, tak asi i z nudy, je tolik lidí, kteří mají  skutečné potíže a musí to nějak dávat a já? Rozmazlená, líná staruše. :-)
Jáčko mi napsal, že než léčebna bych potřebovala pochopení a lidské teplo, no, to mám, od manžela, dětí, dělají si starosti a chtějí mi pomoct, ale bez mého aktivního přispění to nejde....
Ve středu bude syn volat, jestli jsem byla na setkání anonymních alkoholiků (AA)

[Pedrito]

Jdi tam, pomůže ti to, cítím to v kostech

[Pedrito]

Já kdysi pil, páč kolem všichni pili, akorát mě z toho bylo nevíc špatně. Ne po jednom pivu, ale znáš to, když byla zábava, muzika, koncerty, plesy... A celý příští den jsem blil...

Poprvý jsem se ožral v osmý třídě před pěstitelskými pracemi, už bych to dávno zapomněl, ale vykouklo to. Stavil jsem se u spolužáka Vláďi a on blbec otevřel bar rodičů. Tak jsme si z každý láhve přihli. A byl z toho průser par excelence... Blití na záhonech a zvaní rodičů do ředitelny...

[Pedrito]

Pak až na učňáku. Po praxi jsme chodili na takový místečko pod nádražím s lavičkou v parku a říkali mu bidlo. Většinou jsem to nějak ustál a pivo nenápadně vylíval do křoví Ale jednou kluci řekli na ex a z toho jsem se nevykroutil.. Dopil jsem a šel blejt...

[Pedrito]

Jsou to hezký opilecký vzomínky, ta nej vzešla z čundru kol Okříšek, tam jsem mimochodem viděl ufo v podobě bílý koule. Ale to ještě střízliv. Až druhý den mě kamarádi nasrali, že mi nevěřili, co jsem v noci viděl. Tak jsem jim utek. A vyšel z lesa v rodných Brodcích. A tam zrovna bratránek chystal párty... ojojojoj.
No, přežil

[Evulína]

 

[Pedrito]

Největší průser ovšem si ještě tehdá pelešil v pavučince budoucnosti. Na opušťáku z vojny jsem jel s kámošema na Vranov na chajdu. Něco jsme vypili ve Znojmě na nádru ale ne zas až tak, něco jsme pojedli. A že tam dojdem pěšo. Tak jsme šli a šli a v jedný vesnici už večer jsme nevěděli, kterou cestou na rozcestí... Tak jsme se šli zeptat do nejbližšího stavení, ale nikdo doma. Jsme si tam kecli na dvorek a vytuhli... A vzbudili nás policajti a už nás vezli. Neb tam byli v okolí nějaký vykrádačky a samozřejmě jsme byli první podezřelí...

[Pedrito]

No, aspoň vím, co to byl tenkrát výslech, velká místnost, malý stolek, policajt školenej na psychologické hry... Pravda zvíťazila, i dva kamarádi v místnostech vedle jim nemohli říct nic jiného, navíc jsme měli jízdenky. Ale stejně nám přišili omezování domovní svobody. Měl jsem vojenskej soud, coby vojín, a dostal pokutu. Velitel roty zvaný Bígoš mě politoval, když jsem mu to byl hlásit, dali jme si spolu pár frťanů koňaku. Na vzdálené přívodové stanici v poli za Brodem, kde jsem druhý rok sloužil, měl totiž v mé péči spolu s mým "mladým", své králíky. Jó vojna to byla krásná ale krátká... Šikanu jsem nezažil. Jen teda v Prostějově na PŠ gumárnu. Svý kouzlo to mělo. Kdo nezažil, neuvěří :-)

[Pedrito]

Jednou ti nám tam čoveče v tom Prostějově chytlo ve sklepení uhlí. Jo to byl červenec a kam se na to hrabou dnešní teploty. Byly tehdy před pětatřiceti lety vyšší a trvalejší. A tak se ta masa uhlí samovznítila. A my to rozhrabávali, dostat se k ohnisku... Byli jsme jak čerti, a bylo tam teplo jak v pekle. Kdyby tam zavítal satanáš, dostal by z tý scény mrtvici.
Uhasili. Ale ještě tejden smrděli. Prostě krása